ECLI:CZ:NS:2001:5.ND.335.2001.1
sp. zn. 5 Nd 335/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 18. prosince 2001 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jindřicha Urbánka a soudců JUDr. Jiřího Horáka a JUDr. Františka Púryho podle §16 odst. 1 o. s. ř. ve věci žalobce Ing. K. Z., CSc., důchodce, proti žalovaným označeným A) N. Ž. a B) D. S., o ochranu osobnosti a odškodné, o návrhu žalobce na vyloučení soudkyň Vrchního soudu v Praze ve věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 1 Co 31/2001, takto:
Soudkyně Vrchního soudu v Praze JUDr. Z. F., JUDr. L. Ř. a JUDr. N. Ž. jsou vyloučeny z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 1 Co 31/2001.
Odůvodnění:
Žalobce Ing. K. Z., CSc., podal proti žalovaným označeným jako A) N. Ž. a B) D. S., žalobu na ochranu osobnosti a odškodné 480 000 Kč. Věc je vedena u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 39 C 10/2000. Krajský soud v Praze v této věci rozhodl usnesením ze dne 18. 12. 2000 tak, že řízení zastavil, když žalobce přes výzvu soudu neodstranil ani opakovanými podáními nedostatky v žalobním petitu, vylíčení rozhodných skutečností, ani neoznačil důkazy, ačkoliv k tomu byl soudem vyzván. Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto usnesení podal žalobce odvolání, v němž současně namítl, že Vrchní soud v Praze je vyloučen podle §14 o. s. ř., protože zaměstnává žalované JUDr. F. a JUDr. Ž. I když odvolání žalobce je značně nesrozumitelné, je nepochybné, že se jím žalobce domáhá toho, aby o odvolání nerozhodovaly soudkyně Vrchního soudu v Praze JUDr. Z. F. a JUDr. N. Ž., vůči nimž směřuje námitka podjatosti, protože údajně zneužily §127 o. s. ř.
Soudkyně JUDr. Z. F. se k námitce podjatosti vyjádřila tak, že JUDr. N. Ž., která je v předmětné věci označena jako žalovaná, je členkou senátu Vrchního soudu v Praze 1 Co, do jehož působnosti náleží rozhodování ve věcech ochrany osobnosti. Navíc žalobce v odvolání uvedl, že žalobu rozšiřuje i vůči ní a tyto skutečnosti zakládají důvod pro její vyloučení z projednávání a rozhodování věci.
Soudkyně JUDr. N. Ž. uvedla, že je vyloučena z projednávání a rozhodování věci proto, že je ve věci žalovanou.
Soudkyně JUDr. L. Ř. ve svém vyjádření k námitce podjatosti poukázala na to, že je členkou senátu Vrchního soudu v Praze 1 Co, stejně jako soudkyně JUDr. Z. F. a JUDr. N. Ž., což považuje za důvod k pochybnostem o její nepodjatosti.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nadřízený ve smyslu ustanovení §16 odst. 1 o. s. ř. projednal návrh žalobce na vyloučení soudkyně Vrchního soudu v Praze JUDr. Z. F. a JUDr. N. Ž. a zabýval se i sdělením důvodů vyloučení soudkyní Vrchního soudu v Praze JUDr. L. Ř. z projednávání věci a rozhodování o odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2000, č. j. 39 C 10/2000-43. Po projednání shledal, že jsou dány důvody pro vyloučení všech uvedených soudkyň z projednávání a rozhodování předmětné věci.
Podle ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř. (dále jen „o. s. ř.“) jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům lze mít pochybnosti o jejich nepodjatosti. O vyloučení v tomto smyslu lze však rozhodovat jen ve vztahu ke konkrétním osobám soudců, kteří se podílejí nebo mohou podílet na projednávání a rozhodování věci. Vzhledem k tomu nemůže Nejvyšší soud České republiky rozhodovat o vyloučení všech soudců Vrchního soudu v Praze, jak to vyplývá z návrhu žalobce. Případný důvod podjatosti je výsledkem osobního vztahu soudce k věci, k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům, a proto tento poměr je nutno zjišťovat individuálně u každého soudce zvlášť. Z dikce ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř. je pak zřejmé, že z podnětu námitky podjatosti může být uvedený poměr zjišťován jen u soudců, kteří se skutečně podílejí na projednávání a rozhodování právě té věci, v níž byla námitka podjatosti vznesena. Proto Nejvyšší soud České republiky rozhodoval pouze o vyloučení těch soudkyň Vrchního soudu v Praze, které by měly podle rozvrhu práce projednávat a rozhodovat věc žalobce (tedy rozhodovat o jeho odvolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2000, č. j. 39 C 10/2000-43), a to jako členky senátu, jemuž byla předmětná věc podle rozvrhu práce přidělena.
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle §16 o. s. ř. z důvodů uvedených v §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil, je zásadně dána, a proto lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodování přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě. Jinak není namístě průlom do zmíněné ústavní zásady. Důvod k vyloučení soudců nelze spatřovat ani podílu soudců na dřívějších rozhodnutích. Tak to výslovně stanoví §14 odst. 4 o. s. ř., podle něhož důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
V posuzované věci jsou dány důvody k vyloučení všech soudkyň senátu 1 Co Vrchního soudu v Praze. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobce, byť žaloba nemá požadované zákonné náležitosti, podal žalobu mimo jiné proti JUDr. N. Ž., soudkyni Vrchního soudu v Praze. Již tato okolnost, že soudkyně JUDr. N. Ž. je účastnicí řízení ve věci, v níž má rozhodovat o odvolání žalobce, je důvodem jejího vyloučení podle §14 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k obsahu odvolání žalobce je vyloučena z projednávání a rozhodování i soudkyně JUDr. Z. F. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že vzhledem k prohlášení soudkyně JUDr. L. Ř. i okolnosti, že je členkou senátu společně se soudkyněmi, jejichž podjatost žalobce namítá, lze mít pochybnosti o její nepodjatosti. Proto Nejvyšší soud České republiky rozhodl o vyloučení všech soudkyň senátu 1 Co Vrchního soudu v Praze z důvodů uvedených v §14 odst. 1 o. s. ř.
Žalobce ve svém odvolání navrhl též, aby věc byla po vyloučení všech soudců Vrchního soudu v Praze přikázána k dalšímu řízení Krajskému soudu v Brně. O tomto návrhu na tzv. delegaci nutnou podle §12 odst. 1 o. s. ř. nemohl Nejvyšší soud v tomto řízení rozhodovat, neboť o přikázání věci jinému soudu ve smyslu §12 odst. 1 o. s. ř. lze rozhodovat až poté, co bylo pravomocně rozhodnuto, že soudci příslušného soudu jsou z projednávání a rozhodování věci vyloučeni a příslušný soud proto nemůže jednat. Nebylo-li dosud způsobem a postupem, který je stanoven občanským soudním řádem rozhodnuto o vyloučení soudců příslušného soudu z projednávání a rozhodování věci, nejsou dány podmínky řízení (§103 a §104 o. s. ř.) k tomu, aby bylo rozhodováno o návrhu na přikázání věci podle §12 odst. 1 o. s. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. prosince 2001
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek