ECLI:CZ:NS:2001:5.TVO.117.2001.1
sp. zn. 5 Tvo 117/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 23. srpna 2001 stížnosti obžalovaných P. V. M., a I. J. J., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 7. 2001, sp. zn. 2 Ntv 27/01, ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 T 17/2000, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnosti obžalovaných P. V. M. a I. J. J. zamítají.
Odůvodnění:
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 7. 2001, sp. zn. 2 Ntv 27/01, byla podle §71 odst. 3 tr. ř. prodloužena vazba obžalovaných P. V. M a I. J. J. do 31. 10. 2001.
Proti tomuto usnesení podali oba obžalovaní v zákonné lhůtě stížnost, a to sami i prostřednictvím svých obhájců.
Obžalovaný P. V. M. ve stížnosti uvádí, že městský soud jej informoval dodatečným usnesením ze dne 14. 5. 2001, sp. zn. 46 T 17/2000, že rozsudek ze dne 19. 4. 2001 obsahoval chyby. Obžalovaný namítá, že neobdržel opravnou verzi rozsudku a proto ani nemohl podat odvolání. V tom, že jeho obhájce opravený rozsudek zřejmě obdržel a on nikoli, spatřuje porušení zákona. Obžalovaný se domnívá, že to jsou organizační důvody, které zabraňují včasnému soudnímu řízení, což nemůže být důvodem pro prodloužení vazby podle §71 odst. 3 tr. ř.
Obžalovaný P. V. M. ve stížnosti vypracované obhájkyní namítá, že u jeho osoby nejsou dány důvody vazby podle §67 odst. 1 písm. a) tr. ř. Nesouhlasí s tím, že je konkrétními skutečnostmi opodstatněna obava, že by uprchl nebo se skrýval. Vazbu nelze mechanicky odůvodnit odkazem na horní hranici trestní sazby, jak je stanovena ve zvláštní části trestního zákona. Obžalovaný nesouhlasí s názorem vrchního soudu, že jde o obtížné trestní řízení, které nebylo možné ukončit ze závažných důvodů ve lhůtě dvou let. Při využití všech možností, které dává trestní řád k zajištění účasti svědků, by trestní řízení trvalo kratší dobu. V nedůslednosti orgánů činných v trestním řízení nelze spatřovat závažné důvody pro prodloužení vazby ve smyslu §71 odst. 3 tr. ř. Obžalovaný také nesouhlasí se závěrem vrchního soudu, že v České republice nemá trvalé bydliště, zaměstnání a rodinné vazby. Konstatuje, že v Pardubicích žije jeho sestra, která je schopna se o něho postarat. Obžalovaný je rovněž ochoten učinit slib ve smyslu §73 odst. 1 písm. b) tr. ř. Závěrem stížnosti obžalovaný navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno a byl z vazby propuštěn na svobodu.
Obžalovaný I. J. J. ve stížnosti uvádí, že prodloužení vazby odporuje §71 odst. 3 tr. ř. a v této souvislosti odkazuje na příslušné nálezy Ústavního soudu České republiky. Konstatuje, že v období od 31. 5. 2001 se nekonalo žádné soudní jednání, nebyly zjištěny žádné nové skutečnosti a obžalovaní nezpůsobili prodloužení řízení. Zdůrazňuje, že v České republice má legální pobyt, je spolumajitelem firmy a má živnostenské oprávnění, což mu poskytuje prostředky k existenci. Skutečnost, že je cizinec a že mu může být uložen vysoký trest neznamená, že jsou dány důvody vazby. Závěrem stížnosti obžalovaný učinil slib ve smyslu §73 odst. 1 písm. b) tr. ř. a navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno a byl zamítnut návrh na její prodloužení.
Obžalovaný I. J. J. ve stížnosti zdůvodněné obhájkyní namítá další prodloužení lhůty vazby u své osoby. Má za to, že byla několikrát dána možnost věc pravomocně skončit. Je chybou orgánů činných v trestním řízení, že nestihly ukončit řízení v zákonem stanovené lhůtě. Obžalovaný rovněž nesouhlasí s existencí vazebních důvodů podle §67 odst. 1 písm. a) tr. ř. Zdůrazňuje, že se v České republice dlouhodobě zdržoval a měl zde i řádně povolený pobyt. Určitou dobu se zde nacházela i jeho manželka s dítětem, které se v České republice narodilo. Závěrem stížnosti obžalovaný navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno a byl propuštěn z vazby na svobodu.
Nejvyšší soud přezkoumal z podnětu podaných stížností podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení, jakož i příslušnou část řízení, které mu předcházelo, ale stížnosti obžalovaných důvodnými neshledal.
Z předloženého spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že návrh na prodloužení vazby obžalovaných P. V. M. a I. J. J. byl příslušnému senátu vrchního soudu doručen dne 20. 7. 2001, t. j. při zachování patnáctidenní lhůty uvedené v §71 odst. 6 věty první tr. ř., neboť lhůta trvání vazby u jejich osob, naposledy prodloužená usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 5. 2001, sp. zn. 2 Ntv 15/01, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2001, sp. zn. 5 Tvo 77/2001, skončí dne 3. 9. 2001. Návrh podal předseda senátu Vrchního soudu v Praze (předseda senátu, který bude rozhodovat o podaných odvoláních), tedy osoba k tomu oprávněná podle §71 odst. 5 tr. ř.
Podle zjištění Nejvyššího soudu postupoval Vrchní soud v Praze správně, když na podkladě zcela konkrétních skutečností, týkajících se osob obžalovaných P. V. M. a I. J. J. a především velmi závažné úmyslné trestné činnosti, kladené jim v tomto řízení za vinu, dospěl k oprávněnému a důkazně dostatečně podloženému závěru, shodnému s předchozími soudními rozhodnutími v téže trestní věci, že u obou obžalovaných i nadále trvají zákonné důvody vazby, předpokládané ustanovením §67 odst. 1 písm. a) tr. ř. Obžalovaným nadále naprosto reálně hrozí uložení vysokého trestu odnětí svobody, přičemž tato hrozba ještě zesílila vyhlášením odsuzujícího rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. 46 T 17/2000. Trvá tedy důvodná obava, že před faktickým výkonem tohoto trestu se budou obžalovaní skrývat nebo dokonce z území České republiky uprchnou, a to tím spíše, že jde o cizí státní příslušníky.
Konkrétní charakter opodstatněně zjištěných vazebních důvodů přitom nedovoluje učinit oprávněný závěr o tom, že by bylo možno v tomto stadiu řízení nahradit vazbu obžalovaných P. V. M. a I. J. J. slibem podle §73 odst. 1 písm. b) tr. ř., jak to jmenovaní navrhují ve stížnostech.
Intenzita naplnění i specifická povaha důvodů vazby podle §67 odst. 1 písm. a) tr. ř., správně konstatovaných u obžalovaných P. V. M. a I. J. J. Vrchním soudem v Praze, činí i v současné době zcela oprávněným i další závěr vrchního soudu o tom, že propuštěním těchto obžalovaných na svobodu by naprosto reálně hrozilo přinejmenším podstatné ztížení nebo dokonce zmaření dosažení účelu trestního řízení (viz ustanovení §1 odst. 1 tr. ř.).
Není pochyb ani o tom, že trestní stíhání obžalovaných P. V. M. a I. J. J. nebylo možno skončit ani v opakovaně prodloužené lhůtě vazby nad dva roky, především s ohledem na obtížnost věci a její důkazní komplikovanost. Od posledního pravomocného prodloužení vazební lhůty u obou obžalovaných bylo dne 16. 7. 2001 skončeno řízení u Městského soudu v Praze a věc byla z důvodu odvolání obžalovaných P. V. M. a I. J. J. předložena k rozhodnutí Vrchnímu soudu v Praze. Předseda senátu odvolacího soudu nařídil ve věci veřejné zasedání na nejbližší volný termín - den 20. 9. 2001. V této souvislosti lze souhlasit s napadeným usnesením i v tom směru, že nebyly v postupu soudních orgánů ve věci shledány nedůvodné průtahy.
Nejvyšší soud se nemohl zabývat námitkami obžalovaného P. V. M. ohledně nedostatků v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. 46 T 17/2000, neboť v řízení o stížnosti do prodloužení vazební lhůty mu to nepřísluší. Tyto námitky je nutno uplatnit v rámci odvolacího řízení.
Také dobu, na kterou vrchní soud vazbu obou obžalovaných prodloužil (o necelé dva měsíce), lze označit jako zcela přiměřenou a jen nezbytně nutnou pro rozhodnutí ve věci v odvolacím řízení. Nutno zdůraznit, že v napadeném usnesení nebyl důvodně akceptován požadavek předsedy senátu odvolacího soudu, uvedený v návrhu na postup podle §71 odst. 3 tr. ř., aby lhůta vazby byla prodloužena do dne 3. 12. 2001.
Protože se Nejvyšší soud neztotožnil s námitkami obžalovaných P. V. M. a I. J. J., když shledal výrok napadeného usnesení správným jak z hlediska existujících zákonných důvodů vazby i zákonných důvodů pro její prodloužení (viz výše), a jelikož nezjistil ani žádné vady v řízení, které mu předcházelo, tak musel jejich stížnosti podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodné zamítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 23. srpna 2001
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k