ECLI:CZ:NS:2001:5.TVO.118.2001.1
sp. zn. 5 Tvo 118/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 23. srpna 2001 stížnost obžalovaného T. A. B., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 8. 2001, sp. zn. 9 Ntv 3/01, ve věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 16 T 10/2001, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obžalovaného T. A. B. z a m í t á .
Odůvodnění:
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 8. 2001, sp. zn. 9 Ntv 3/01, byla podle §71 odst. 3 tr. ř. prodloužena vazba obžalovaného T. A. B. do 3. 3. 2002.
Proti tomuto usnesení podal obžalovaný T. A. B. v zákonné lhůtě prostřednictvím svého obhájce stížnost. Obžalovaný předně poukazuje na okolnost, že při skončení vyšetřování navrhoval jeho doplnění s tím, že shromážděné důkazy nepostačují k podání obžaloby. Návrhy však byly shledány nadbytečnými. Rovněž krajský soud neakceptoval jeho návrh na předběžné projednání obžaloby a na vrácení věci podle §188 odst. 1 písm. f) tr. ř. státnímu zástupci k došetření. Obžalovaný také poukazuje na důkazy provedené u hlavního líčení s tím, že mimořádná závažnost a rozsah jeho trestné činnosti není potvrzován. V této skutečnosti spatřuje pominutí důvodu vazby podle §67 odst. 1 písm. a) tr. ř. Zdůrazňuje, že když byl stíhán na svobodě, řádně se zúčastňoval všech úkonů trestního řízení. Nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by z jeho strany vedla, byť jen ke ztížení průběhu trestního stíhání. Již tehdy byl v případě odsouzení ohrožen trestem ve stejné sazbě jako nyní a existovaly všechny skutečnosti k jeho osobě, k jeho činnosti v obchodním světě, k jeho stykům uvnitř České republiky i do zahraničí. Přesto tehdy nebyl shledán útěkový důvod vazby.
Obžalovaný konstatuje, že jeho osobní kontakty do zahraničí nezdůvodňují závěr o zvýšení rizika vyhýbání se projednávání věci nebo vyhýbání se pravomocně uloženému trestu. Za diskriminaci považuje okolnost, když se v napadeném usnesení ohledně vazebního důvodu poukazuje na jeho rodinné vztahy v zahraničí. Rovněž skutečnost, že je cizincem nemůže být důvodem pro omezení jeho svobody. Pokud vrchní soud zjistil podmínky §71 odst. 3 tr. ř. pro prodloužení vazby, tak obžalovaný namítá, že obtížnost věci a jiné závažné důvody byly shledány v rozsahu a v závažnosti jeho trestné činnosti, což řízení před soudem nepotvrzuje.
Závěrem stížnosti obžalovaný navrhl, aby napadené usnesení bylo podle §149 odst. 1 písm. a) tr. ř. zrušeno a byl zamítnut návrh předsedy senátu Krajského soudu v Českých Budějovicích na prodloužení vazby u jeho osoby.
Nejvyšší soud přezkoumal z podnětu podané stížnosti podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení, jakož i příslušnou část řízení, které mu předcházelo, ale stížnost důvodnou neshledal.
Z trestního spisu Nejvyšší soud zjistil, že návrh na prodloužení vazby obžalovaného T. A. B. byl vrchnímu soudu doručen dne 30. 7. 2001, t. j. při zachování patnáctidenní lhůty uvedené v §71 odst. 6 tr. ř., neboť lhůta trvání vazby u jeho osoby, prodloužená usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 2. 2001, sp. zn. 10 Ntv 5/01, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2001, sp. zn. 7 Tvo 36/2001, skončí dne 3. 9. 2001. Návrh podal předseda senátu Krajského soudu v Českých Budějovicích, tedy osoba k tomu oprávněná podle §71 odst. 5 tr. ř.
V období od uvedeného prodloužení lhůty vazby prostudoval předseda senátu Krajského soudu v Českých Budějovicích mimořádně rozsáhlý spisový materiál (obžaloba byla podána dne 20. 2. 2001) s více než 12 700 stranami. Poté nařídil ve věci hlavní líčení na dny 18. 6. - 22. 6. 2001, kdy byl proveden obsáhlý výslech obžalovaného a na dny 16. 7. - 20. 7. 2001, kdy byly prováděny výslechy svědků a byly konstatovány některé listinné důkazy. V odročeném hlavním líčení má být pokračováno ve dnech 10. 9. - 14. 9. 2001, zejména výslechem svědků.
V napadeném usnesení vrchní soud důvodně konstatoval, že u obžalovaného T. A. B. jsou i v současnosti dány důvody vazby podle §67 odst. 1 písm. a) tr. ř. Lze připomenout, že na jeho osobu podal krajský státní zástupce v Českých Budějovicích obžalobu pro trojnásobný trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. a trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 4 tr. zák., vše ve znění účinném do 31. 12. 1997. Z obsahu spisu vyplývá, že obžalovaný je důvodně podezřelý ze zvlášť závažné úmyslné majetkové trestné činnosti, v jejímž páchání měl pokračovat po dobu několika roků a způsobit škodu přes šestset milionů korun. V případě, že bude obžalovaný uznán vinným a odsouzen, tak mu reálně hrozí uložení vysokého trestu odnětí svobody. Proto trvá i důvodná obava, že před výkonem tohoto trestu se bude skrývat nebo uprchne zejména, když jde o cizího státního příslušníka, který má v zahraničí rodinné a obchodní vazby.
Nejvyšší soud nevidí pochybení napadeného usnesení ani v tom, když vrchní soud dovodil a odůvodnil splnění podmínek pro další prodloužení vazby podle §71 odst. 3 věty druhé tr. ř. Pokud trestní stíhání obžalovaného T. A. B. nebylo skončeno v rámci již jednou prodloužené lhůtě vazby nad dva roky, stalo se tak výhradně z důvodu obtížnosti věci. Přitom nejde jen o značný rozsah spisového materiálu, ale zejména o potřebu provést u hlavního líčení skutečně mimořádně vysoký počet důkazů, zejména jde o výslechy svědků. Nejvyšší soud neshledal v dosavadním řízení u krajského soudu takové okolnosti, které by bylo možné označit jako nedůvodné průtahy v řízení.
Intenzita a specifická povaha důvodů vazby podle §67 odst. 1 písm. a) tr. ř. u obžalovaného T. A. B., činí i v současné době opodstatněným závěr vrchního soudu, že jeho propuštěním na svobodu by reálně hrozilo nejméně podstatné ztížení nebo dokonce zmaření dosažení účelu trestního řízení ve smyslu §1 odst. 1 tr. ř.
Také dobu, na kterou vrchní soud vazbu obžalovaného T. A. B. prodloužil (o šest měsíců), lze označit jako zcela přiměřenou a jen nezbytně nutnou k tomu, aby krajský soud mohl pokračovat v provádění důkazů u hlavního líčení.
Nejvyšší soud se nemohl zabývat skutkovými a procesními námitkami, které obžalovaný T. A. B. uplatnil ve stížnosti a kterými namítal důvodnost samotného obvinění, včetně jeho rozsahu a následného trestního stíhání. Lze připomenout, co již bylo konstatováno v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2001, sp. zn. 7 Tvo 36/2001, že v řízení o prodloužení vazby nelze meritorně posuzovat otázku viny obžalovaného, neboť v tomto řízení je třeba zodpovědět výhradně otázku, zda existuje důvodné podezření ze spáchání trestného činu (viz čl. 5 odst. 1 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod), zda je dán některý ze zákonných vazebních důvodů a zda jsou splněny zákonné důvody pro prodloužení lhůty vazby podle §71 odst. 3 tr. ř.
Rovněž nelze akceptovat námitku obžalovaného o neexistenci útěkového důvodu vazby s jeho poukazem, že když byl stíhán na svobodě, tak se řádně zúčastňoval všech úkonů trestního řízení, přičemž již tehdy byl v případě odsouzení ohrožen trestem ve stejné trestní sazbě jako nyní a existovaly všechny skutečnosti k jeho osobě. K tomu je třeba dodat, že v současnosti je obžalovaný důvodně podezřelý z podstatně závažnější trestné činnosti, byť ve stejné trestní sazbě jako v minulosti.
Stížnosti obžalovaného lze přisvědčit pouze v tom směru, že cizí státní příslušnost jeho osoby a zázemí v cizině nemohou být (samy o sobě) dostatečným důvodem pro vazbu podle §67 odst. 1 písm. a) tr. ř. Tyto skutečnosti však byly vrchním soudem v daném případě správně zohledněny, ve vztahu k hrozícímu odsouzení k vysokému trestu odnětí svobody. Takovému postupu nelze nic závadného vytýkat.
Pokud však v dalším řízení vazební podmínky odpadnou nebo nebude splněna kterákoliv ze zákonem požadovaných podmínek pro aplikaci ustanovení §71 odst. 3 tr. ř., bude nezbytné rozhodnout o propuštění obžalovaného T. A. B. z vazby na svobodu.
Protože se Nejvyšší soud neztotožnil s námitkami obžalovaného T. A. B. ohledně napadeného usnesení, když shledal jeho výrok i řízení, které mu předcházelo, jako zákonné tak jeho stížnost podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 23. srpna 2001
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k