ECLI:CZ:NS:2001:5.TVO.19.2001.1
sp. zn. 5 Tvo 19/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 8. února 2001 stížnosti obžalovaných G. M., H. M., B. G., M. G., I. G., P .G., D. S., a V. F., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 1. 2001, sp. zn. 10 Ntv 17/2000, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 6 To 873/ 2000 a u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 5 T 193/99, a rozhodl takto:
Podle §149 odst. 1 písm. a) tr. ř. se napadené usnesení zrušuje a znovu se rozhoduje tak, že podle §71 odst. 3 tr. ř. se vazba obžalovaných G. M., H. M., B. G., M. G., I. G., P .G., D. S. a V. F. p r o d l u ž u j e do 20. k v ě t n a 2001.
Odůvodnění:
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 1. 2001, sp. zn. 10 Ntv 17/2000, byla podle §71 odst. 3 tr. ř. prodloužena vazba obžalovaných G. M., H. M., B. G., M. G., I. G., P .G., D. S. a V. F. do 20. 7. 2001.
Proti tomuto usnesení podali všichni obžalovaní v zákonné lhůtě stížnost, a to sami nebo i prostřednictvím svých obhájců.
Obžalovaný G. M. ve stížnosti m. j. namítá, že u jeho osoby nejsou dány důvody vazby podle §67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř. Konstatuje, že nemařil vyšetřování a naopak spolupracoval se soudem, např. ohledně pobytu svědků. Zdůrazňuje, že jeho strýc dal za něho záruku a obstaral mu práci s okamžitým nástupem. Výkon vazby a stres negativně působí na jeho psychiku. Obžalovaný je přesvědčen, že u jeho osoby dávno pominula nezbytně nutná doba na kterou mohla být vazba prodloužena. Obžalovaný rovněž poukazuje na nesprávnost odsouzení rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 16. 11. 2000, sp. zn. 5 T 193/99.
Ve stížnosti vypracované obhájcem obžalovaný G. M. uvádí, že v napadeném usnesení se vrchní soud nevypořádal s otázkou, zda u něho jsou dány důvody vazby. V případě, že bude odsouzen, tak má již vykonán trest odnětí svobody v trvání dva a půl roku vazbou. Obžalovaný dále konstatuje, že v průběhu trestního řízení nebyly zjištěny žádné skutečnosti, že by se chtěl trestnímu stíhání vyhýbat. V jeho případě nejsou dány důvody vazby podle §67 tr. ř. a ani podmínky pro její prodloužení podle §71 odst. 3 tr. ř. Proto navrhuje, aby napadené usnesení bylo zrušeno a z vazby byl propuštěn na svobodu.
Obžalovaná H. M. ve stížnosti zdůrazňuje, že jako matka dvou dorůstajících dětí prožívá nyní těžké období. Poukazuje na svoji složitou rodinnou situaci . Konstatuje, že u hlavního líčení jí nebylo umožněno klást otázky jedné ze svědkyň. Tvrdí, že některé výpovědi svědků proti její osobě byly nepravdivé. Obžalovaná žádá o propuštění z vazby. Zavazuje se, že bude žít s dětmi ve svém bydlišti, dostavovat se k úkonům trestního řízení a povede život, který nebude v rozporu se zákonem.
Obžalovaná H. M. ve stížnosti vypracované její obhájkyní konstatuje, že nejsou dány podmínky pro další prodloužení vazby ve smyslu §71 odst. 3 tr. ř. Dále poukazuje na důvody, které uváděla ve svých žádostech o propuštění z vazby. Ty jsou násobeny zdravotními problémy její matky, která není schopna zajistit péči o děti obžalované. Rovněž zdůrazňuje dlouhou dobu trvání vazby. Obžalovaná navrhuje, aby stížnosti bylo vyhověno a z vazby byla propuštěna.
Obžalovaný B. G. v obsáhlém zdůvodnění stížnosti (včetně dvou dodatků) m. j. uvádí, že se žádné trestné činnosti nedopustil. Poukazuje na výpovědi některých svědků a na skutkové okolnosti věci. Zdůrazňuje zaujatost státního zástupce Mgr. F. S. vůči své osobě a rodině. Rovněž upozorňuje na svůj nedobrý psychický stav a velmi složitou situaci své rodiny. Obžalovaný učinil ve stížnosti písemný slib ve smyslu §73 odst. 1 písm. b) tr. ř. Závěrem stížnosti obžalovaný požaduje, aby byl se svými rodinnými příslušníky propuštěn z vazby na svobodu, jinak bude nucen případ řešit sebevraždou.
Ve stížnosti vypracované obhájkyní obžalovaný B. G. zdůrazňuje, že u jeho osoby nejsou dány důvody vazby podle §67 odst. 1 písm. a) tr. ř. Konstatuje, že není důvod, aby uprchl nebo se skrýval, aby se trestnímu stíhání vyhnul. Upozorňuje, že se dobrovolně přihlásil na Policii ČR. Ve vazební věznici má skoro celou rodinu a je nelogické, aby uprchl z České republiky. Navíc je jediný, který se může starat o nezletilého syna a dvě dcery. Proto navrhuje, aby napadené usnesení bylo zrušeno a z vazby byl propuštěn na svobodu.
Obžalovaná M. G. ve stížnosti uvádí, že z napadeného usnesení není zřejmé v čem spočívají u ní důvody vazby podle §67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř. Zdůrazňuje, že má trvalé bydliště. Vzhledem k výši trestu uloženého okresním soudem není důvodu, aby se schovávala nebo někam utíkala. Obžalovaná považuje prodloužení vazby jako důsledek liknavosti okresního soudu. V této souvislosti namítá, že předchozí rozhodnutí vrchního soudu o prodloužení vazby do 20. 1. 2001, potvrzené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2000, sp. zn. 4 Tvo 101/2000, zahrnovalo i případné řízení před soudem druhého stupně. Jako účelovou považuje argumentaci napadeného usnesení, že jejím propuštěním z vazby by mohlo dojít k zmaření nebo k podstatnému ztížení dosažení účelu trestního řízení. Obžalovaná také upozorňuje, že má nezletilého syna, dosavadní vazba je dlouhá a psychicky nezvladatelná. Proto žádá, aby napadené usnesení bylo zrušeno a z vazby byla propuštěna.
Obžalovaný I. G. ve stížnosti namítá, že v napadeném usnesení není vyjádřeno z jakých důvodů by měl v trestné činnosti pokračovat a v čem je spatřována útěková vazba. Konstatuje, že nejsou důvody pro další prodloužení vazby u jeho osoby. Podle jeho mínění je prodloužení vazby vinou liknavosti soudu prvního stupně. To dovozuje z odůvodnění předchozího rozhodnutí vrchního soudu, kterým byla vazba prodloužena do 20. 1. 2001, potvrzeného usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2000, sp. zn. 4 Tvo 101/2000. Obžalovaný nesouhlasí s názorem vrchního soudu, že jeho propuštěním z vazby na svobodu by mohlo dojít k zmaření nebo k podstatnému ztížení dosažení účelu trestního řízení. Tato argumentace je pro něho nepochopitelná a účelová. Závěrem stížnosti obžalovaný žádá o zrušení napadeného usnesení a o propuštění na svobodu.
Obžalovaný P. G. ve stížnosti žádá o náležité prostudování trestního spisu Nejvyšším soudem. Poukazuje na zaujatost státního zástupce Mgr. F. S. v této trestní věci proti jeho rodině. Rovněž zdůrazňuje, že výslechy svědků u hlavního líčení prokázaly, že se G. ničeho trestného nedopustili. Z obsahu stížnosti obžalovaného dále vyplývá, že nesouhlasí s důvody vazby podle §67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř. u své osoby a ani z důvody jejího prodloužení podle §71 odst. 3 tr. ř. Proto žádá o pečlivé posouzení stížnosti.
Ve stížnosti vypracované obhájkyní obžalovaný P. G. uvádí, že svým jednáním nedal důvod pro prodloužení trestního řízení. Pokud by orgány činné v trestním řízení projednaly tuto věc řádně a v přiměřené době, nebyly by důvody pro prodloužení vazby. Obžalovaný dále poukazuje na ustanovení §71 odst. 3 tr. ř. s tím, že tyto podmínky pro prodloužení vazby splněny nebyly. V trestním řízení lze pokračovat i poté, co bude propuštěn na svobodu. Obžalovaný zdůrazňuje, že je vázán k trvalému bydlišti, kam se chce vrátit. Nejsou dány žádné konkrétní důvody pro obavu, že by uprchl, skrýval se nebo jiným způsobem mařil dokončení trestního řízení nebo je ztížil. Není třeba se obávat, že by se na svobodě dopouštěl trestné činnosti. Obžalovaný navrhuje, aby napadené usnesení bylo zrušeno a z vazby byl propuštěn na svobodu.
Obžalovaná D. S. ve stížnosti (včetně jejího písemného doplnění) konstatuje, že nesouhlasí s prodloužením vazby u své osoby. Poukazuje na svůj nedobrý zdravotní zdravotní stav a stres ve vazbě. Zdůrazňuje, že v trestním řízení byl porušován zákon Policií ČR a státním zástupcem, přičemž podrobně uvádí v čem mělo porušení spočívat. Obžalovaná rovněž tvrdí, že ona, rodina G. a V. F. jsou nevinni. Také namítá celkovou neobjektivnost a zaujatost orgánů trestního řízení, včetně rasového předsudku. Z obsahu její stížnosti vyplývá, že žádá zrušení napadeného usnesení a propuštění z vazby na svobodu.
Obžalovaný V. F. ve stížnosti namítá, že svědci i obžalovaní potvrdili jeho obhajobu, že je nevinen. To dokumentuje i rozsudek okresního soudu, kterým byl obžaloby zproštěn. Obžalovaný zdůrazňuje, že on ani jeho obhájce nezpůsobili žádné průtahy v řízení. Není důvod, proč by měla být vazba u jeho osoby opět prodloužena. Obžalovaný dále činí písemný slib ve smyslu ustanovení §73 odst. 1 písm. b) tr. ř. Rovněž připomíná, že je otcem tří nezletilých dětí, které trpí jeho nepřítomností. Také konstatuje, že důvěryhodnými osobami byla podána záruka, která splňuje náležitosti, aby byla soudem přijata. Obžalovaný navrhuje, aby napadené usnesení bylo zrušeno a z vazby byl propuštěn na svobodu za současného přijetí jeho písemného slibu a podaných záruk.
Ve zdůvodnění stížnosti vypracovaném obhájcem obžalovaný V. F. uvádí, že nesouhlasí s napadeným usnesením ohledně důvodů vazby podle §67 písm. a), c) tr. ř. Konstatuje, že po propuštění z vazby může ihned nastoupit do zaměstnání, kde bude mít finanční příjem. Také upozorňuje na svůj písemný slib ve smyslu §73 odst. 1 písm. b) tr. ř., který je podporován zárukou důvěryhodné osoby - E. H. z N. Obžalovaný rovněž poukazuje na zprošťující rozsudek ohledně jeho osoby a na skutečnosti, které uváděl ve své žádosti o propuštění z vazby s tím, že její důvody již pominuly. Proto navrhuje, aby napadené usnesení bylo zrušeno a z vazby byl propuštěn.
V rámci úplnosti je nutno konstatovat, že ze stížností obžalovaných vyplývá, že obžalovaná V. M. byla z vazby propuštěna, přestože byla nepravomocným rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 16. 11. 2000, sp. zn. 5 T 193/99, odsouzena k trestu odnětí svobody na čtyři roky. Obžalovaní ve stížnostech namítají, že pokud nebyly u jmenované soudem shledány důvody vazby, nemohou být dány ani u jejich osob, zejména když některým byly uloženy mírnější tresty, popř. obžalovaný V. F. byl obžaloby zproštěn.
Nejvyšší soud České republiky přezkoumal z podnětu podaných stížností podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení, jakož i příslušnou část řízení, které mu předcházelo, a dospěl k níže uvedeným závěrům.
Z předloženého trestního spisu bylo zjištěno, že obžalovaní G. M., H. M., M. G., I. G., P. G. a V. F. byli vzati do vazby usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 1998, sp. zn. Nt 323/98, se zápočtem vazby ode dne 20. 7. 1998, kdy došlo k omezení jejich osobní svobody. Obžalovaní B. G. a D. S. byli vzati do vazby usnesením téhož soudu ze dne 5. 9. 1998, sp. zn. Nt 369/98, se započtením vazby od okamžiku zadržení, t. j. ode dne 4. 9. 1998. U všech obžalovaných byly tehdy shledány důvody vazby podle §67 písm. a), b), c) tr. ř. (v tehdy platném znění). Usnesením Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 5. 10. 1999, sp. zn. Nt 202/99, došlo u všech obžalovaných ke zrušení vazebního důvodu podle §67 odst. 1 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud dále zjistil, že návrh na prodloužení vazby u všech obžalovaných byl Vrchnímu soudu v Praze doručen dne 21. 12. 2000, t. j. při zachování patnáctidenní lhůty uvedené v §71 odst. 6 věta první tr. ř. Návrh podala předsedkyně senátu Krajského soudu v Ústí nad Labem, tedy osoba k tomu oprávněná podle §71 odst. 5 tr. ř.
Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 16. 11. 2000, sp. zn. 5 T 193/99, byli uznáni vinnými obžalovaní G. M., V. M. a H. M. trestnými činy kuplířství podle §204 odst. 1, 3 písm. b), c) tr. zák. a obchodování se ženami podle §246 odst. 1, 2 písm. a), b), c) tr. zák., spáchanými ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Obžalovaný G. M. byl sám uznán vinným trestnými činy padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zák., nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák. a pokusem trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §8 odst. 1 k §171 odst. 1 písm. e) tr. zák. Dále byli obžalovaní B. G., M. G., I. G., P. G. a D. S. uznáni vinnými trestnými činy kuplířství podle §204 odst. 1, 3 písm. a), b), c) tr. zák. a obchodování se ženami podle §246 odst. 1, 2 písm. a), b), c) tr. zák., spáchanými ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Za to byli obžalovaní odsouzeni k trestům odnětí svobody v trvání a to G. M. čtyři a půl roku, V. M., H. M.,B. G. a D. S. v trvání čtyř roků a M. G., I. G. a P. G. tří roků. Pro výkon trestu byli všichni obžalovaní zařazeni do věznice s ostrahou. Tímtéž rozsudkem byli zproštěni obžaloby podle §226 písm. a) tr. ř. obžalovaní G. M. a V. M. pro trestný čin omezování osobní svobody podle §231 odst. 1, 2, 3 tr. zák., spáchaný ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., obžalovaná H. M. pro trestný čin omezování osobní svobody podle §231 odst. 1, 2, 3 tr. zák., obžalovaní B. G., P. G. a I. G. pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. ( ve znění zák. č. 253/1997 Sb.). Podle §226 písm. c) tr. ř. byl obžaloby zproštěn obžalovaný V. F. pro trestné činy obchodování se ženami podle §246 odst. 1, 2 písm. a), b), c) tr. zák., kuplířství podle §204 odst. 1, 2, 3 písm. a), b), c) tr. zák. a účast na zločinném spolčení podle §163a odst. 1 tr. zák., spáchaných ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Rozsudek je nepravomocný, neboť proti němu podali odvolání obžalovaní a v neprospěch všech obžalovaných podal odvolání státní zástupce.
V odůvodnění napadeného usnesení Vrchní soud v Praze správně konstatoval, že u všech obžalovaných, ohledně kterých rozhodl o prodloužení lhůty vazby, jsou dány důvody vazby podle §67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř. V této souvislosti lze připomenout, že obžalovaní jsou trestně stíháni pro závažnou úmyslnou trestnou činnost, kterou měli páchat po delší dobu i v zahraničí. Je důvodné podezření, že touto trestnou činností si opatřovali prostředky k obživě. Protože rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 16. 11. 2000, sp. zn. 5 T 193/99, je v důsledku podaných odvolání nepravomocný, tak v konečném důsledku může být rozhodnuto o vině a trestu jinak, včetně možnosti přísnější právní kvalifikace a tím eventuálně i k uložení vyššího trestu odnětí svobody. Také nelze vyloučit, že obžalovaný V. F., který byl uvedeným rozsudkem zcela zproštěn obžaloby, může být nakonec i odsouzen. I v současném stadiu trestního řízení proto hrozí všem obžalovaným možnost uložení citelného trestu odnětí svobody. Tyto konkrétní skutečnosti dostatečně odůvodňují obavu, že obžalovaní v případě propouštění na svobodu jednak uprchnou nebo se budou skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnuli a dále, že budou pokračovat v trestné činnosti, pro níž jsou stíháni.
Nejvyšší soud nespatřuje vadu napadeného usnesení ani v tom, když Vrchní soud v Praze dovodil a odůvodnil splnění podmínek pro prodloužení vazby vyplývajících z ustanovení §71 odst. 3 tr. ř. Pokud trestní stíhání obžalovaných nebylo skončeno ani v již jednou prodloužené lhůtě vazby nad dva roky, stalo se tak zejména z důvodu obtížnosti věci. Ta vyplývala nejen z rozsahu spisového materiálu (trestní spis má v současnosti přes 2200 stran) a počtu obžalovaných, ale především z potřeby provést u hlavního líčení řadu důkazů, zejména výslechy svědků. Nejvyšší soud neshledal u soudních orgánů takové okolnosti, které by bylo možno označit jako nedůvodné průtahy v řízení. V této souvislosti lze uvést, že od posledního prodloužení lhůty vazby pokračoval Okresní soud v Litoměřicích v hlavním líčení, dokončil dokazování a učinil rozhodnutí ve věci. Dnem 12. 12. 2000 byla věc okresním soudem předložena Krajskému soudu v Ústí nad Labem k rozhodnutí o opravných prostředcích (o podaných stížnostech a o odvoláních).
V případě propuštění obžalovaných na svobodu rovněž hrozí ve smyslu §71 odst. 3 věta druhá tr. ř., že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení (§1 odst. 1 tr. ř.). Vzhledem k povaze projednávané trestné činnosti a způsobu, jakým měla být spáchána, je zřejmé, že další trvání vazby u obžalovaných je nezbytné, protože z hlediska §1 odst. 1 tr. ř. to vyžaduje zájem na náležitém zjištění trestných činů, na potrestání jejich pachatelů a na předcházení i zamezování trestné činnosti.
Naproti tomu dobu, na kterou Vrchní soud v Praze vazbu všech obžalovaných prodloužil nelze považovat ve smyslu §71 odst. 3 věta druhá in fine tr. ř. jako přiměřenou a jen nezbytně nutnou k projednání věci odvolacím soudem. Podle názoru Nejvyššího soudu lze odvolací řízení provést i v kratší době zejména, když vazební věci by měly být projednávány přednostně. Nelze přitom předjímat možnost eventuálního nového projednání věci soudem prvého stupně a v důsledku toho stanovovat dobu prodloužení vazby, jak se argumentuje v odůvodnění napadeného usnesení. Proto bylo podle §149 odst. 1 písm. a) tr. ř. napadené usnesení zrušeno a Nejvyšší soud znovu rozhodl tak, že podle §71 odst. 3 tr. ř. vazbu všech obžalovaných prodloužil do 20. 5. 2001.
Závěrem je nutno konstatovat, že se Nejvyšší soud neztotožnil s námitkami obžalovaných ohledně existujících zákonných důvodů vazby a existujících důvodů pro prodloužení její lhůty. Případná obtížná osobní a rodinná situace některých obžalovaných nemůže být důvodem pro jejich propuštění z vazby na svobodu. Pokud někteří z obžalovaných upozorňují na své zdravotní problémy, tak by je měli řešit v rámci lékařské péče. Nejvyšší soud se nezabýval námitkami těch obžalovaných, kteří poukazovali na svoji nevinu, nezákonnosti v trestním řízení a podjatost státního zástupce, neboť v řízení o této stížnosti mu to nepřísluší. Tyto námitky je nutno uplatnit v odvolacím řízení. Nejvyššímu soudu rovněž nepřísluší zabývat se námitkami obžalovaných, že by měli být z vazby propuštěni s poukazem na skutečnost, že z obdobných důvodů byla ve vazbě i obžalovaná V. M., která však již byla propuštěna na svobodu. V daném případě je nepřípustné, aby orgán rozhodující o stížnostech posuzoval rozhodnutí, které v tomto řízení není přezkoumáváno a je pravomocné. Nejvyšší soud se také nezabýval sliby, které učinili někteří obžalovaní ve smyslu §73 odst. 1 písm. b) tr. ř., případně zárukami ve smyslu §73 odst. 1 písm. a) tr. ř. Přijetí slibu nebo záruky v tomto stížnostním řízení nepřichází v úvahu, neboť je posuzována zákonnost napadeného usnesení vrchního soudu podle stavu, který zde byl v době jeho vydání, a případné pozdější změny důvodnosti vazby jsou věcí rozhodnutí soudu prvého stupně nebo soudu odvolacího.
Je nutno zdůraznit, že pokud v dalším řízení vazební důvody odpadnou nebo pokud nebude u kteréhokoli z obžalovaných splněna kterákoli ze zákonem požadovaných podmínek pro aplikaci ustanovení §71 odst. 3 tr. ř., bude nezbytné rozhodnout o jejich (jeho) propuštění z vazby na svobodu.
Vzhledem ke všem konstatovaným skutečnostem bylo o stížnostech obžalovaných rozhodnuto způsobem, jak je ve výroku usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 8. února 2001
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Horák, v. r.
Za správnost vyhotovení : Věra Popovičová