ECLI:CZ:NS:2001:5.TVO.21.2001.1
sp. zn. 5 Tvo 21/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 7. února 2001 stížnost E. P., manželky obžalovaného P. P., stíhaného pro trestný čin zkrácení daně podle §148 odst. 1, odst. 3 tr. zák., ve znění účinném do 31. 12. 1993, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 32 T 4/95, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 1. 2001, sp. zn. 3 Tvo 120/98, a rozhodl takto:
Podle §149 odst. 1 písm. a) tr. ř. se napadené usnesení zrušuje.
Podle §73a odst. 4 tr. ř. se zrušuje peněžitá záruka ve výši 1 000 000,- Kč složená E. P., manželkou obžalovaného P. P., která byla přijata usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 9. 1994, sp. zn. 33 T 10/94, které nabylo právní moci dne 8. 9. 1994.
Odůvodnění:
Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 1. 2001, sp. zn. 3 To 120/98 byl podle §73a odst. 4 tr. ř. a contrario zamítnut návrh E. P. na zrušení peněžité záruky.
Proti tomuto usnesení podala E. P. včas stížnost, jíž se domáhá, aby Nejvyšší soud České republiky napadené usnesení zrušil a vyhověl návrhu na zrušení peněžité záruky. Stížnost odůvodnila tím, že zdravotní stav obžalovaného P. P., jeho finanční situace ani majetkové poměry mu nedovolují uprchnout nebo se skrývat, když navíc nemá v cizině žádné zázemí. Poukázala na to, že jeho zdravotní stav vyžaduje nezbytnou léčbu v nemocnici v Brně.
Nejvyšší soud České republiky přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení a řízení předcházející napadenému usnesení, a shledal, že stížnost je důvodná. Vycházel přitom z těchto zjištění :
Na obviněného P. P. byla dne 26. 5. 1994 podána u Krajského soudu v Ostravě obžaloba pro pomoc k trestnému činu zkrácení daně podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §148 odst. 1, odst. 3 tr. zák. ve znění účinném do 31. 12. 1993. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 7. 1997, sp. zn. 32 T 4/95, byl obžalovaný P. P. uznán vinným pomocí k trestnému činu zkrácení daně podle §148 odst. 1, odst. 3 tr. zák., ve znění účinném do 31. 12. 1993, kterého se podle rozsudku dopustil tím, že společně s obžalovaným Ing. O. E., s dalšími osobami ve F.-M. a jinde, v době od 15. 10. 1992 do 12. 11. 1992 na základě dokladů J. B., které jej opravňovaly k podnikatelské činnosti, jakož i dovozních licencí, vydaných tehdejším Federálním ministerstvem zahraničního obchodu, dovezli na území tehdejší ČSFR ve třech případech celkem 51 840 litrů lihu zn. ROYAL, ve dvou případech celkem 25 502 litrů destilátu zn. BRANDY NAPOLEON, v 15 případech celkem 195 300 litrů destilátu zn. VODKA FJODOR a po celním odbavení zboží zorganizovali jeho rozvoz, skladování a prodej, přičemž J. B. neoznámil Finančnímu úřadu ve F.-M. zahájení podnikatelské činnosti a ani se nepřihlásil k daňové registraci za účelem odvodu tehdejší daně z obratu a obžalovaný P. P. a obžalovaný Ing. O. E. o tom věděli, čímž byla státu neodvedením daně z obratu způsobena škoda ve výši 28 774 072,- Kč. Za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 let a pro výkon trestu byl zařazen do věznice s dozorem. Proti tomuto rozsudku podal obžalovaný odvolání. Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozhodl usnesením ze dne 10. 6. 1998, sp. zn. 3 To 26/98 tak, že se podle §213 odst. 1 trestní věc obžalovaného vylučuje ze společného řízení. Stalo se tak poté, co obhájkyně obžalovaného předložila u veřejného zasedání konaného o odvolání obžalovaného lékařskou zprávu, podle níž obžalovaný nebyl schopen se zúčastnit veřejného zasedání, protože u něho byl zjištěn infarkt myokardu se závažnou disfunkcí levé srdeční komory s velmi závažnou prognózou. Veřejné zasedání bylo z tohoto důvodu odročeno na neurčito. Vrchní soud v Olomouci dále průběžně vyžadoval lékařské zprávy o zdravotním stavu obžalovaného a přibral znalce z oboru zdravotnictví, oddělení interny doc. MUDr. J. Š., CSc., který ve znaleckém posudku ze dne 17. 2. 2000 posoudil zdravotní stav obžalovaného jako velmi závažný s nepříznivou prognózou, který obžalovanému zabraňuje v účasti u veřejného zasedání u Vrchního soudu v Olomouci. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 2. 2000, sp. zn. 3 To 120/98 bylo podle §255 tr. ř. z důvodů uvedených v §173 odst. 1 písm. b) tr. ř. trestní stíhání obžalovaného P. P. přerušeno.
Obžalovaný P. P. byl vzat do vazby usnesením soudce Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 8. 9. 1993, sp. zn. 3 Nt 447/93 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 10. 1993, sp. zn. 2 Nt 842/93 podle §68 tr. ř. z důvodů uvedených v §67 písm. a), b) tr. ř. v tehdy platném znění s tím, že vazba trvá od 7. 9. 1993 od 10.15 hod.
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 9. 1994, sp. zn. 33 T 10/94 byla podle §73a odst. 1 tr. ř. přijata peněžitá záruka ve výši 1 000 000,- Kč složená za obžalovaného P. P. jeho manželkou E. P. a obžalovaný P. P. byl dne 8. 9. 1994 propuštěn z vazby na svobodu, protože státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě nepodal proti tomuto usnesení stížnost.
Vrchní soud v Olomouci odůvodnil napadené usnesení tím, že neshledal podmínky pro zrušení peněžité záruky vzhledem k trvání vazebního důvodu podle §67 odst. 1 písm. a) tr. ř. Dále poukázal na to, že podle §73a odst. 4 tr. ř. může soud rozhodnout, že peněžitá záruka trvá do dne, kdy odsouzený nastoupí výkon trestu odnětí nebo zaplatí peněžitý trest a že obžalovaný je ohrožen i případným uložením peněžitého trestu.
Nejvyšší soud České republiky naproti tomu dospěl k závěru, že pominuly důvody, které vedly k přijetí peněžité záruky. Je nesporné, že obžalovaný P. P., který byl dne 8. 9. 1994 propuštěn z vazby na svobodu vzhledem k přijetí peněžité záruky, nejednal způsobem uvedeným v §73a odst. 3 písm. a) - c) tr. ř. Zdravotní stav obžalovaného byl objektivně zjištěn jak řadou lékařských zpráv tak i znaleckým posudkem doc. MUDr. J. Š., CSc., přičemž důvod vazby podle §67 odst. 1 písm. a) tr. ř. spočívající v konkrétních skutečnostech, které odůvodňují obavu, že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, zejména hrozí-li mu vysoký trest, pominul. Okolnost, že obžalovaný je na svobodě od 8. 9. 1994 a nepokusil se uprchnout, ani se neskrýval, i jeho současný zdravotní stav, významně zeslabují intenzitu vazebního důvodu spočívajícího v hrozbě vysokého trestu, který mu již byl nepravomocně uložen. Nebyla ani zjištěna některá další konkrétní skutečnost, týkající se osoby obžalovaného ani okolností případu, která by odůvodňovala v souvislosti s předpokládanou citelnou sankcí obavu z útěku (srov. č. 69/1992 Sb. rozh. tr.). Nelze ani přehlédnout, že trestní stíhání obžalovaného bylo přerušeno právě z toho důvodu, že obžalovaného nelze pro těžkou chorobu postavit před soud.
Nejvyšší soud České republiky proto podle §149 odst. 1 písm. a) tr. ř. napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci zrušil a sám rozhodl ve věci tak, že podle §73a odst. 4 tr. ř. zrušil peněžitou záruku ve výši 1 000 000,- Kč, která byla složena manželkou obžalovaného E. P.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 7. února 2001
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek