ECLI:CZ:NS:2001:5.TVO.7.2001.1
sp. zn. 5 Tvo 7/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 10. ledna 2001 stížnost obžalovaného V. K., kterou podal proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 12. 2000, sp. zn. 8 To 165/2000, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 1 T 87/2000, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obžalovaného V. K. z a m í t á.
Odůvodnění:
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 12. 2000, sp. zn. 8 To 165/2000, bylo rozhodnuto, že podle §68 tr. ř. z důvodu §67 odst. 1 písm. a) tr. ř. se obžalovaný V. K. bere do vazby. Vazba se započítává od okamžiku omezení osobní svobody, t. j. od 16.00 hod. dne 17. 12. 2000.
Proti tomuto usnesení podal obžalovaný V. K. v zákonné lhůtě stížnost.
V písemném zdůvodnění stížnosti obžalovaný namítá, že ve věci Okresního soudu v Chomutově byl ve vazbě od 17. 12. 1998 do května 2000. Během výkonu vazby mu bylo sděleno obvinění ze spáchání trestných činů podle §219 tr. zák., kterých se nedopustil. Obžalovaný konstatuje, že trestní stíhání jeho osoby mělo být Okresním soudem v Chomutově zastaveno a mělo být rozhodnuto o vazbě. Místo toho byl odvolacím soudem přeřazen do výkonu trestu odnětí svobody, který vykonal dne 17. 12. 2000. Po propuštění byl zadržen Policií ČR, předveden k soudu a vzat do vazby.
Obžalovaný dále zdůrazňuje, že důvod vazby u jeho osoby byl mechanicky odvozen od výše trestu. Soud u jeho osoby shledal útěkový důvod vazby, který objektivně nezdůvodnil. V této souvislosti zdůrazňuje, že neudělal nic, co by mohlo vést k obavě, že by uprchl nebo se skrýval. Poté, co došlo k oběma skutkům, byl tři měsíce na svobodě a na předvolání Policie ČR v Mostě se řádně dostavil k podání vysvětlení. Obžalovaný také poukazuje na své rodinné zázemí, včetně toho, že syn potřebuje jeho výchovu.
Z obsahu stížnosti vyplývá, že obžalovaný požaduje zrušení napadeného usnesení a propuštění z vazby na svobodu.
Nejvyšší soud České republiky přezkoumal z podnětu podané stížnosti podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost všech výroků napadeného usnesení, jakož i příslušnou část řízení, které mu předcházelo, ale stížnost obžalovaného důvodnou neshledal.
Z trestního spisu vyplývá, že obžalovaný V. K. byl rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 10. 2000, sp. zn. 1 T 87/2000, uznán vinným trestným činem vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák., spáchaným formou organizátorství podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. a trestným činem vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák. Za to byl mimo jiné odsouzen k výjimečnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti roků se zařazením k jeho výkonu do věznice se zvýšenou ostrahou. Rozsudek je nepravomocný a o odvolání obžalovaného a krajského státního zástupce bude dne 17. 1. 2001 rozhodovat Vrchní soud v Praze.
Podle §67 odst. 1 písm. a) tr. ř. obviněný smí být vzat do vazby jen tehdy, jsou-li tu konkrétní skutečnosti, které odůvodňují obavu, že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li stálé bydliště anebo hrozí-li mu vysoký trest. Podle §68 tr. ř. vzít do vazby lze toliko osobu, které bylo sděleno obvinění (§160 tr. ř.). Rozhodnutí o vazbě musí být odůvodněno též skutkovými okolnostmi. O vazbě rozhoduje soud a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce.
Podle názoru Nejvyššího soudu České republiky postupoval Vrchní soud v Praze v souladu s výše citovaným ustanovením §67 odst. 1 písm. a) tr. ř., když u obžalovaného V. K. shledal útěkový důvod vazby. V této souvislosti lze připomenout, že jmenovaný je stíhán pro mimořádně závažnou úmyslnou trestnou činnost. V případě, že bude pravomocně uznán vinným a odsouzen, tak mu hrozí uložení vysokého trestu. Tato hrozba ještě zesílila vyhlášením shora uvedeného odsuzujícího rozsudku, byť jde o rozhodnutí nepravomocné. Vrchní soud v Praze v odůvodnění napadeného usnesení rovněž oprávněně konstatoval, že krajský státní zástupce v Ústí nad Labem podal odvolání do výroku o trestu, a to v neprospěch obžalovaného (domáhá se uložení přísnějšího trestu odnětí svobody). Také důvodně poukázal na osobní rysy obžalovaného popsané ve znaleckých posudcích z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie. Nepominul ani skutečnost, že před vzetím do vazby v předchozí trestní věci se obžalovaný nezdržoval v místě bydliště, neboť páchal majetkovou trestnou činnost na celém území republiky, jak vyplývá z pravomocného rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 14. 12. 1999, sp. zn. 1 T 166/99, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 5. 2000, sp. zn. 6 To 287/2000 (č. l. 530-539 tr. spisu). Tyto konkrétní skutečnosti dostatečně odůvodňují Vrchním soudem v Praze zjištěný důvod vazby a proto v tomto směru nelze akceptovat námitky obžalovaného uvedené ve stížnosti.
Námitkou obžalovaného V. K., že se trestné činnosti nedopustil, se Nejvyšší soud České republiky nezabýval, neboť v řízení o této stížnosti nemůže posuzovat otázku viny jmenovaného. Tuto námitku je nutno uplatnit v odvolacím řízení.
Pokud obžalovaný ve stížnosti poukazuje na své rodinné zázemí a potřebu vychovávat syna, tak tyto skutečnosti nemohou být důvodem pro propuštění jeho osoby z vazby na svobodu.
Vrchní soud v Praze rovněž správně rozhodl v případě výroku o zápočtu vazby obžalovaného.
Protože Nejvyšší soud České republiky neshledal žádné vady ve výrocích napadeného usnesení a ani vady v řízení, které mu předcházelo, neboť Vrchní soud v Praze postupoval důsledně podle §67 odst. 1 písm. a), §68 tr. ř., a jelikož se s námitkami obžalovaného V. K. neztotožnil, popř. jde o námitky bez vlivu na správnost napadeného usnesení, tak jeho stížnost podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 10. ledna 2001
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k