ECLI:CZ:NS:2001:5.TVO.72.2001.1
sp. zn. 5 Tvo 72/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20. června 2001 stížnost obviněného R. M., kterou podal proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 5. 2001, sp. zn. 12 Ntv 2/01, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 7 T 116/2001, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněného R. M. z a m í t á , protože není důvodná.
Odůvodnění:
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 5. 2001, sp. zn. 12 Ntv 2/01, byla prodloužena vazba obviněného R. M. do 2. 10. 2001.
Proti tomuto usnesení podal obviněný R. M. v zákonné lhůtě stížnost. V jejím odůvodnění obviněný považuje za mylný závěr napadeného usnesení o jeho úmyslu uprchnout nebo skrývat se, aby se vyhnul trestu či aby zmařil nebo podstatně ztížil dosažení účelu trestního stíhání. Pokud se nezdržoval v místě trvalého pobytu, bylo tomu tak podle tvrzení obviněného z důvodu, že již nechtěl pokračovat v trestné činnosti a snažil se vyhnout lidem, kteří ho údajně k trestné činnosti nutili. Jak dále obviněný zdůraznil, neuprchl ani tehdy, když již 14 dnů předem věděl, že si pro něj přijede policie, s níž dobrovolně odjel. Závěrem své stížnosti obviněný R. M. navrhl, aby bylo napadené usnesení Vrchního soudu v Praze zrušeno a aby byl propuštěn z vazby, neboť podle jeho názoru není dán vazební důvod podle §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) z podnětu podané stížnosti podle §147 odst. 1 tr. řádu přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení, jakož i příslušnou část řízení, které mu předcházelo, a shledal, že stížnost obviněného R. M. není důvodná.
Pokud jde o správnost výroku napadeného rozhodnutí a příslušné části řízení, jež mu předcházelo, z předloženého trestního spisu Nejvyšší soud především zjistil, že návrh na prodloužení vazby obviněného R. M. byl podán včas, při zachování patnáctidenní lhůty uvedené v §71 odst. 6 tr. řádu. Návrh podala předsedkyně senátu Krajského soudu v Praze, tedy osoba k tomu oprávněná podle §71 odst. 5 tr. řádu, neboť v době podání návrhu probíhalo řízení právě před uvedeným soudem. Obviněný R. M. byl vzat do vazby na podkladě usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 4. 6. 1999, sp. zn. Nt 248/99, které bylo ke stížnosti obviněného nahrazeno usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 23. 6. 1999, sp. zn. 14 To 422/99, a to z důvodů uvedených v §67 písm. a) tr. řádu. Vazba byla započítána od 2. 6. 1999, a ve vazbě je obviněný dosud, přičemž naposledy mu byla prodloužena v přípravném řízení do 2. 6. 2001. I ostatní okolnosti, jak byly ohledně dosavadního průběhu trestního stíhání obviněného popsány v odůvodnění napadeného usnesení, odpovídají obsahu předloženého trestního spisu.
Na obviněného R. M. byla dne 10. 5. 2001 ke Krajskému soudu v Praze podána obžaloba pro trestné činy poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. a), odst. 4 tr. zák., podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. d) tr. zák. Prvním z těchto trestných činů měl obviněný zkrátit řadu pohledávek svých věřitelů v rozsahu přesahujícím 7 milionů korun, druhým z trestných činů měl podvodem způsobit škodu na cizím majetku celkem ve výši převyšující 1,5 milionu korun. O podané obžalobě zatím nebylo rozhodnuto, když prakticky ihned po jejím podání učinila dne 14. 5. 2001 předsedkyně senátu Krajského soudu v Praze návrh na prodloužení vazby.
S postupem Vrchního soudu v Praze lze souhlasit, jestliže u obviněného R. M. konstatoval v napadeném usnesení existenci důvodu vazby podle §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu, který je předpokladem pro možnost prodloužení vazební lhůty na dobu přesahující 2 roky, přičemž uvedl, z jakých skutečností tento závěr dovozuje. Vrchní soud v Praze důvodně nadále spatřuje u obviněného R. M. skutečnosti zakládající obavu z jeho možného útěku nebo skrývání se, aby se tím trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, protože mu hrozí uložení vysokého trestu odnětí svobody. Přestože zatím nebylo pravomocně rozhodnuto o vině a trestu obviněného R. M., nelze v této souvislosti přehlédnout, že je stíhán pro poměrně závažnou trestnou činnost, za kterou trestní zákon stanoví možnost uložení trestu odnětí svobody od pěti do dvanácti let (§35 odst. 1, §250 odst. 4 tr. zák.). Obviněnému je navíc kladeno za vinu spáchání tří úmyslných trestných činů, přičemž majetkovými trestnými činy měl způsobit škodu celkem převyšující 9 milionů korun a podle obžaloby obviněný nemá uhrazené vysoké finační závazky ve vztahu k značnému počtu věřitelů. Za této situace není zmíněná obava z útěku nebo skrývání se vyloučena ani tvrzením obviněného v podané stížnosti, že se v místě svého bydliště nezdržoval z důvodu, aby nemusel pokračovat v trestné činnosti a aby se vyhnul osobám, které ho měly k jejímu páchání nutit. Podstatná je skutečnost, že obviněný byl po určitou dobu pro orgány činné v trestním řízení nedostupný a tento důsledek nadále hrozí. Ostatně i kdyby byly důvody uváděné obviněným pravdivé, po jeho propuštění na svobodu by mohly kdykoli opětovně nastat a znovu vést obviněného k tomu, aby se zdržoval na neznámém místě. Konečně nelze pominout, že obviněný již v minulosti spáchal trestnou činnost, za níž byl ve dvou případech odsouzen.
Rozhodnutím o vazbě však není nijak presumováno rozhodnutí o vině a trestu obviněného, protože tyto otázky budou předmětem samostatného posuzování nezávisle na skutečnosti, zda se obviněný nachází ve vazbě či nikoli. Primárním účelem vazby jako zajišťovacího institutu totiž je, aby byl obviněný k dispozici orgánům činným v trestním řízení pro úspěšné a co nejrychlejší provedení úkonů trestního řízení a případně i pro výkon uloženého trestu, bude-li pravomocně odsouzen. Na druhé straně vazba má obžalovanému zabránit v jednání předpokládaném v ustanovení §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu, proto její důvodnost není podmíněna důkazy, že si obviněný tímto způsobem již skutečně počínal, ale postačí k tomu hrozba takové možnosti, která je zatím u obviněného R. M. z výše uvedených důvodů opodstatněná.
Pokud jde o podmínky podle §71 odst. 3 tr. řádu pro prodloužení vazby na dobu přesahující 2 roky, Nejvyšší soud souhlasí se závěry napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze, že obtížnost věci je daná především závažností projednávané trestné činnosti, rozsahem a složitostí prováděného dokazování. V této souvislosti považuje Nejvyšší soud za důvodný poukaz na nesnáze při opatřování některých důkazů, což vedlo k tomu, že prakticky celá dvouletá doba vazby byla vyčerpána v přípravném řízení. Proto lze uzavřít, že trestní stíhání nebylo možno ukončit v zákonné dvouleté lhůtě vazby ze závažných důvodů. Přitom Nejvyšší soud nezjistil žádné zbytečné průtahy v řízení, které by snad byly způsobené nečinností orgánů činných v trestním řízení, tedy v posuzovaném období zejména nečinností vyšetřovatele nebo státního zástupce.
Z toho rovněž vyplývá, že případným propuštěním obviněného R. M. z vazby za uvedených okolností by mohlo být zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení ve smyslu §71 odst. 3 tr. řádu. Jak již bylo konstatováno, u obviněného vrchní soud právem shledal důvod vazby podle §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu, jehož charakter a skutečnosti, kterými je vyvolán, takovou obavu dostatečně odůvodňují. Vzhledem k okolnostem projednávané trestné činnosti, zejména ke způsobu, jakým měla být provedena, k jejímu rozsahu, závažnosti a k následkům, které měl obviněný způsobit, je zřejmé, že další trvání vazby obviněného je nezbytné též k dosažení účelu trestního řízení podle §1 odst. 1 tr. řádu, protože to vyžaduje zájem na náležitém zjištění trestného činu, na potrestání jeho pachatele a na předcházení trestné činnosti. Dosažení tohoto účelu by nebylo možné za situace, jestliže je zde obava, že by obviněný mohl uprchnout nebo se skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo hrozícímu trestu vyhnul.
Pokud jde o dobu, na kterou Vrchní soud v Praze vazbu obviněného R. M. prodloužil, shledal ji Nejvyšší soud za naprosto přiměřenou a skutečně jen nezbytně nutnou k tomu, aby mohl Krajský soud v Praze jako soud prvního stupně prostudovat celý spisový materiál a rozhodnout o podané obžalobě. Prodloužení vazební lhůty prakticky o čtyři měsíce tedy plně odpovídá charakteru a časové náročnosti uvedených procesních úkonů, přičemž jde o první překročení dvouleté doby vazby.
S ohledem na všechny uvedené skutečnosti rozhodl Nejvyšší soud o stížnosti obviněného R. M. podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu tak, že není důvodná. Proto nezbylo, než ji zamítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 20. června 2001
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y