ECLI:CZ:NS:2001:5.TVO.78.2001.1
sp. zn. 5 Tvo 78/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20. června 2001 stížnost obžalovaného M. Ch., kterou podal proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 5. 2001, sp. zn. 2 Ntv 12/01, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 2 T 21/2000, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obžalovaného M. Ch. z a m í t á , protože není důvodná.
Odůvodnění:
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 5. 2001, sp. zn. 2 Ntv 12/01, byla prodloužena vazba obžalovaného M. Ch. do 21. 7. 2001. Stejným usnesením bylo rozhodnuto též o prodloužení vazby spoluobžalovaného K. P., ohledně něhož však rozhodnutí již nabylo právní moci.
Proti tomuto usnesení podal obžalovaný M. Ch. v zákonné lhůtě prostřednictvím své obhájkyně stížnost. V jejím odůvodnění obžalovaný zpochybnil závěr napadeného usnesení o splnění podmínek podle §71 odst. 3 tr. řádu i existenci důvodu vazby podle §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu. Podle názoru obžalovaného vrchní soud pouze formálně konstatuje jeho zájem na vyhýbání se trestnímu stíhání či uloženému trestu. Obžalovaný zdůrazňuje, že má stálé bydliště, v němž se hodlá zdržovat, a poukazuje na své námitky proti existenci zmíněného důvodu vazby, které již uvedl ve své stížnosti proti jednomu z dřívějších rozhodnutí o vazbě. Závěrem své stížnosti obžalovaný M. Ch. navrhl, aby bylo napadené usnesení Vrchního soudu v Praze zrušeno a aby byl propuštěn z vazby.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) z podnětu podané stížnosti podle §147 odst. 1, 2 tr. řádu přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení (pokud se týká obžalovaného M. Ch. ), jakož i příslušnou část řízení, které mu předcházelo, a shledal, že stížnost obžalovaného M. Ch. není důvodná.
Pokud jde o správnost výroku napadeného rozhodnutí a příslušné části řízení, jež mu předcházelo, z předloženého trestního spisu Nejvyšší soud především zjistil, že návrh na prodloužení vazby obžalovaného M. Ch. byl podán včas, při zachování patnáctidenní lhůty uvedené v §71 odst. 6 tr. řádu. Návrh podal předseda jiného senátu Vrchního soudu v Praze, tedy osoba k tomu oprávněná podle §71 odst. 5 tr. řádu, neboť v době podání návrhu probíhalo odvolací řízení právě před uvedeným soudem. Obviněný M. Ch. byl vzat do vazby usnesením soudkyně Okresního soudu v Mělníku ze dne 22. 5. 1999, sp. zn. 3 Nt 144/99, a to z důvodů uvedených v §67 písm. a), b), c) tr. řádu. Vazba byla započítána od 21. 5. 1999, přičemž nyní je obžalovaný ve vazbě jen z důvodu uvedeného v §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu. I ostatní okolnosti, jak byly ohledně dosavadního průběhu trestního stíhání obžalovaného podrobně popsány v odůvodnění napadeného usnesení, odpovídají obsahu předloženého trestního spisu.
Na obžalovaného M. Ch. (a na spoluobžalovaného K. P. ) byla dne 1. 3. 2000 ke Krajskému soudu v Praze podána obžaloba, která obžalovanému M. Ch. klade za vinu spáchání účastenství ve formě organizátorství k pokusu trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k §8 odst. 1 tr. zák. a §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zák. O této obžalobě bylo rozhodnuto nejdříve rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 21. 7. 2000, sp. zn. 2 T 21/2000, který byl k odvolání obžalovaných zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 2. 2001, sp. zn. 2 To 201/2000, a věc byla vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2001 byl obžalovaný M. Ch. opětovně uznán vinným účastenstvím ve formě organizátorství k pokusu trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k §8 odst. 1 tr. zák. a §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zák. a byl mu za to uložen trest odnětí svobody na 13 let se zařazením k jeho výkonu do věznice se zvýšenou ostrahou a trest propadnutí věci – mobilního telefonu. K odvolání obžalovaného byl i tento rozsudek zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 2 To 63/01, a věc byla znovu vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
S postupem Vrchního soudu v Praze lze souhlasit, jestliže u obžalovaného M. Ch. konstatoval v napadeném usnesení existenci důvodu vazby podle §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu, který je předpokladem pro možnost prodloužení vazební lhůty na dobu přesahující 2 roky, přičemž uvedl, z jakých skutečností tento závěr dovozuje. Vrchní soud v Praze důvodně nadále spatřuje u obžalovaného M. Ch. skutečnosti zakládající obavu z jeho možného útěku nebo skrývání se, aby se tím trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, protože mu hrozí uložení vysokého trestu odnětí svobody. Přestože zatím nebylo pravomocně rozhodnuto o vině a trestu obžalovaného M. Ch., nelze v této souvislosti přehlédnout, že je stíhán pro poměrně závažnou trestnou činnost, za kterou trestní zákon stanoví možnost uložení trestu odnětí svobody v trvání od 10 do 15 let (§187 odst. 4 tr. zák.). Navíc tomuto obžalovanému již byl – byť dosud nepravomocným rozsudkem soudu prvního stupně – uložen poměrně citelný trest v podobě trestu odnětí svobody na 13 let se zařazením k jeho výkonu do věznice se zvýšenou ostrahou. Tím se uvedená hrozba stala reálnou. Tato skutečnost ve spojení s tím, že obžalovaný má mít kontakty na osoby v zahraničí, přičemž jde o osoby, které se měly podílet na stíhané trestné činnosti, tedy vyvolává reálnou obavu, že by obžalovaný mohl uprchnout nebo se skrývat, a to i pobytem v cizině, aby se vyhnul hrozícímu vysokému trestu odnětí svobody. Primárním účelem vazby jako zajišťovacího institutu totiž je, aby byl obžalovaný k dispozici orgánům činným v trestním řízení pro úspěšné a co nejrychlejší provedení úkonů trestního řízení a případně i pro výkon uloženého trestu, bude-li pravomocně odsouzen. Pokud obžalovaný M. Ch. v podané stížnosti poukazuje na svůj záměr zdržovat se v místě stálého bydliště, za uvedené situace takové jeho odhodlání nepostačuje k tomu, aby pominul zmíněný důvod vazby, který je vyvolán popsanými konkrétními skutkovými okolnostmi.
Pokud jde o podmínky podle §71 odst. 3 tr. řádu pro prodloužení vazby na dobu přesahující 2 roky, Nejvyšší soud souhlasí se závěry napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze, že obtížnost věci je daná především závažností projednávané trestné činnosti, rozsahem a složitostí prováděného dokazování. V této souvislosti považuje Nejvyšší soud za důvodný poukaz na nesnáze při opatřování některých důkazů. Proto lze uzavřít, že trestní stíhání nebylo možno ukončit v zákonné dvouleté lhůtě vazby ze závažných důvodů. Přitom Nejvyšší soud nezjistil žádné zbytečné průtahy v řízení, které by snad byly způsobené nečinností orgánů činných v trestním řízení, tedy v posuzovaném období zejména nečinností orgánů přípravného řízení nebo soudů obou stupňů.
Z toho rovněž vyplývá, že případným propuštěním obžalovaného M. Ch. z vazby za uvedených okolností by mohlo být zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení ve smyslu §71 odst. 3 tr. řádu. Jak již bylo konstatováno, u obžalovaného vrchní soud právem shledal důvod vazby podle §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu, jehož charakter a skutečnosti, kterými je vyvolán, takovou obavu dostatečně odůvodňují. Vzhledem k okolnostem projednávané trestné činnosti, zejména ke způsobu, jakým měla být provedena, k jejímu rozsahu a závažnosti je zřejmé, že další trvání vazby obžalovaného je nezbytné též k dosažení účelu trestního řízení podle §1 odst. 1 tr. řádu, protože to vyžaduje zájem na náležitém zjištění trestného činu, na potrestání jeho pachatele a na předcházení trestné činnosti. Dosažení tohoto účelu by nebylo možné za situace, jestliže je zde obava, že by obžalovaný mohl uprchnout nebo se skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo hrozícímu trestu vyhnul.
Pokud jde o dobu, na kterou Vrchní soud v Praze vazbu obžalovaného M. Ch. prodloužil, shledal ji Nejvyšší soud za naprosto přiměřenou a skutečně jen nezbytně nutnou k tomu, aby mohl Krajský soud v Praze jako soud prvního stupně nařídit hlavní líčení, v jeho rámci doplnit dokazování a opětovně rozhodnout o podané obžalobě. Prodloužení vazební lhůty o dva měsíce tedy plně odpovídá charakteru a časové náročnosti uvedených procesních úkonů, přičemž jde o první překročení dvouleté doby vazby u tohoto obžalovaného.
S ohledem na všechny uvedené skutečnosti rozhodl Nejvyšší soud o stížnosti obžalovaného M. Ch. podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu tak, že není důvodná. Proto nezbylo, než ji zamítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 20. června 2001
JUDr. František P ú r y
předseda senátu