ECLI:CZ:NS:2001:5.TVO.9.2001.1
sp. zn. 5 Tvo 9/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. ledna 2001 stížnost obžalovaného PhDr. J. M., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 11. 2000 sp. zn. 5 To 126/2000, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 3 T 14/99, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obžalovaného PhDr. J. M. zamítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 10. 11. 2000 sp. zn. 5 To 126/2000 o žádostech obžalovaných PhDr. J. M. a Ing. A. M. o propuštění z vazby na svobodu tak, že podle §72 odst. 2 tr. ř. zamítl žádosti obou obžalovaných o propuštění z vazby na svobodu, podle §73 odst. 1 písm. b) tr. ř. a contrario nepřijal slib obžalovaných jako náhradu vazby a podle §73a odst. 1 tr. ř. a contrario nepřijal peněžitou záruku nabídnutou obžalovanými. V usnesení uvedl, že proti usnesení není přípustný opravný prostředek.
Proti tomuto usnesení podal obžalovaný PhDr. J. M. dne 27. 11. 2000 stížnost, jíž se domáhá, aby Nejvyšší soud České republiky napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze zrušil a sám ve věci rozhodl tak, že podle §72 odst. 1 tr. ř. se obžalovaný PhDr. J. M. propouští z vazby na svobodu, a to případně pokud by byla shledána existence vazebního důvodu podle §67 odst. 1 písm. a) tr. ř. za současného přijetí písemného slibu podle §73 odst. 1 písm. b) tr. ř. nebo přijetí peněžité záruky podle §73a odst. 1 tr. ř. ve výši do 1 000 000 Kč. Obžalovaný namítl, že není dán důvod vazby podle §67 odst. 1 písm. a) tr. ř., neboť od samého počátku trestního stíhání nebyla zjištěna žádná konkrétní obava z útěku. Konkrétními skutečnostmi podle obžalovaného není ani to, že jeho děti byly v internátu v zahraničí, že do zahraničí byla poukázána platba z účtu společnosti SEB, a. s. v roce 1996 ve výši 2 000 000 Kč, že se zdržoval v zahraničí a udržoval obchodní vztahy ze zahraničím. Obžalovaný poukázal na to, že v minulosti nebyl soudně trestán, že jeho vazba trvá již 20 měsíců a v současné době jeho matka vychovává jeho 5 nezletilých dětí. Dodal, že je spjat majetkově s tuzemskem, neboť společně s manželkou vlastní nebo má spoluvlastnický podíl na celkem 11 nemovitostech, které jsou nyní zajištěny usnesením státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 29. 3. 1999 a dne 13. 5. 1999 sp. zn. KZv 114/99 podle §47 odst. 1 tr. ř. Pokud jde o tzv. útěkovou vazbu poukázal též na nález Ústavního soudu ČR ve věci sp. zn. ÚS 188/99.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost výroků napadeného usnesení, jakož i příslušnou část řízení, které mu předcházelo, a shledal, že stížnost obžalovaného není důvodná.
Pokud jde o přípustnost stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze, Nejvyšší soud zjistil, že spis Městského soudu v Praze sp. zn. 3 T 14/99 se nacházel u Vrchního soudu v Praze od 7. 9. 2000 k rozhodnutí o odvolání obžalovaného PhDr. J. M., obžalované Ing. A. M. a poškozeného C., IF, a. s., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2000 sp. zn. 3 T 14/99. Žádost obžalovaného PhDr. J. M. o propuštění z vazby na svobodu spojená s písemným slibem podle §73 odst. 1 písm. b) tr. ř. a žádostí o náhradu vazby peněžitou zárukou ve výši do 1 000 000 Kč podle §73a odst. 1 tr. ř. došla Vrchnímu soudu dne 26. 10. 2000 (č. l. 2833). S přihlédnutím k výkladu ustanovení §141 odst. 2 tr. ř. v nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 9. července 1998 sp. zn. III. ÚS 86/98 rozhodoval Vrchní soud v Praze o výše uvedených žádostech v postavení soudu prvního stupně, jeho rozhodnutí má tedy povahu rozhodnutí prvostupňového. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že proti napadenému usnesení je přípustná stížnost. Protože napadené usnesení bylo doručeno obžalovanému PhDr. J. M. i jeho obhájci dne 24. 11. 2000 a stížnost byla podána na poště dne 27. 11. 2000, byla stížnost podána včas.
Obžalovaný PhDr. J. M. byl vzat do vazby usnesením soudce Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 25. 3. 1999 sp. zn. Nt 256/99 podle §68 tr. ř. z důvodů uvedených v §67 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. ř. s tím, že vazba se započítává ode dne 23. 3. 1999. Usnesením soudce Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 4. 6. 1999 sp. zn. Nt 1608/99 bylo mimo jiné rozhodnuto tak, že u obžalovaného pominul důvod vazby podle §67 odst. 1 písm. b) tr. ř. V současné době se obžalovaný nachází ve vazbě z důvodu uvedeného v §67 odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky zjistil, že obžalovaný PhDr. J. M. byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2000 sp. zn. 3 T 14/99 uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák. a odsouzen podle §250 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 11 let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 tr. zák. byl obžalovanému uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu veškeré činnosti podléhající povolení podle zákona č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, ve znění pozdějších předpisů, a podle zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů, a spočívající dále v zákazu výkonu veškerých funkcí statutárních orgánů v investičních fondech, investičních společnostech a ve společnostech zabývajících se obchodováním s cennými papíry na dobu 10 let. Podle §51 odst. 1 tr. zák. byl obžalovanému uložen trest propadnutí majetku. Uvedeným rozsudkem byla poškozená organizace v C., IF, a. s. podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Obžalovaný PhDr. J. M., obžalovaná Ing. A. M. a poškozený C., IF, a. s. podali proti tomuto rozsudku odvolání. K jejich odvolání Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 13. 12. 2000 sp. zn. 5 To 126/2000 napadený rozsudek zrušil podle §258 odst. 1 písm. b), c), f) tr. ř. v celém rozsahu a podle §259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil Městskému soudu v Praze, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud České republiky se zcela ztotožnil se závěrem Vrchního soudu v Praze v tom, že u obžalovaného PhDr. J. M. nadále trvají důvody vazby podle §67 odst. 1 písm. a) tr. ř. a v v tomto směru odkazuje na podrobné a výstižné odůvodnění napadeného rozhodnutí. Vrchní soud v Praze správně poukázal na to, že obžalovaný je stíhán pro závažný trestný čin, kterým měl způsobit škodu ve výši nejméně 71 600 000 Kč, obviněný má osobní vazby mimo území České republiky, a je nepochybné, že obžalovaný se zdržoval často mimo území republiky a tyto okolnosti ve svém souhrnu správně posoudil tak, že obžalovaný v případě propuštění z vazby na svobodu by těchto vazeb k zahraničí mohl využít k tomu, že by uprchl do ciziny nebo se skrýval, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, neboť je zřejmé, že obžalovanému hrozí uložení vysokého trestu od 5 do 12 let.
Pokud jde o nahrazení vazby slibem obžalovaného, správně Vrchní soud uzavřel s poukazem na posouzení okolností případu i vzhledem k osobě obžalovaného, že nelze slib obžalovaného považovat za dostatečný. Stejně tak Vrchní soud v Praze rozhodl správně, pokud nepřijal peněžitou záruku nabídnutou ve smyslu §73a odst. 1 tr. ř. ve výši do 1 000 000 Kč, kterou nepovažoval za dostatečnou pro nahrazení vazby obžalovaného v jeho trestní věci, v níž způsobená škoda má dosahovat několik desítek milionů korun.
Protože Vrchní soud v Praze rozhodl v souladu se zákonem, pokud jde o žádost obžalovaného PhDr. J. M. o propuštění z vazby na svobodu i nahrazení jeho vazby peněžitou zárukou nebo písemným slibem, Nejvyšší soud stížnost obžalovaného podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 25. ledna 2001
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek