ECLI:CZ:NS:2001:5.TZ.102.2001.1
sp. zn. 5 Tz 102/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 13. června 2001 ve veřejném zasedání v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jindřicha Urbánka a soudců JUDr. Jiřího Horáka a JUDr. Františka Púryho stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněné J. M., proti usnesení státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 20. 10. 2000, sp. zn. 2 KZv 52/2000, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. za splnění podmínek §272 odst. 1 tr. ř. takto:
Pravomocným usnesením státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 20. 10. 2000, sp. zn. 2 KZv 52/2000, a v řízení, jež mu předcházelo,
b y l p o r u š e n z á k o n
v ustanoveních §2 odst. 5, 6, §11 odst. 1 písm. f), §172 odst. 1 písm. d) tr. ř. a §89 odst. 3 tr. zák. ve prospěch obviněné J. M.
Toto usnesení se zrušuje . Zrušují se také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Státní zástupkyni Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednala a rozhodla.
Odůvodnění:
Usnesením státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 20. 10. 2000, sp. zn. 2 KZv 52/2000, bylo podle §172 odst. 1 písm. d) tr. ř. s přihlédnutím k ustanovení §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. a ve spojení s ustanovením §174 odst. 2 písm. c) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněné J. M. pro trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák., který byl spatřován v tom, že obviněná v období od 6. 3. 1997 do 22. 10. 1997 na různých místech vylákala pod uváděním různých údajů od níže uvedených osob zapůjčení různě vysokých finančních částek, které se písemně zavázala v konkrétních termínech vrátit, ačkoli s ohledem na finanční situaci věděla, že není schopna své závazky ve stanovených termínech splnit, a do současné doby tak neučinila, a to:
- od J. T., v O., vylákala dne 6. 3. 1997 zapůjčení finanční částky ve výši 200.000,- Kč, kterou se zavázala vrátit v září 1997 a dne 28. 3. 1997 finanční částku ve výši 100.000,- Kč, kterou se zavázala vrátit do 1. 10. 1997,
- dne 13. 8. 1997 ve L. u K. vylákala od J. K., zapůjčení finanční částky ve výši 250.000,- Kč, kterou se zavázala vrátit do 15. 10. 1997,
- od března do srpna 1997 v T. vylákala od společnosti T., s. r. o., T. housata a směsi, na které byla vystavena dne 22. 8. 1997 faktura se splatností dne 5. 9. 1997 na částku celkem 115.526,78 Kč,
- dne 22. 8. 1997 v T. od J. S., vylákala zapůjčení finanční částky ve výši 100.000,- Kč, kterou se zavázala vrátit do 27. 8. 1997,
- dne 16. 9. 1997 v D. od J. J., vylákala zapůjčení finanční částky ve výši 3.000,- Kč, kterou se zavázala vrátit do 16. 10. 1997,
- dne 6. 10. 1997 v H. K. od H. Z., vylákala zapůjčení finanční částky ve výši 200.000,- Kč, kterou se zavázala vrátit ve lhůtě do 10. 10. 1997,
- dne 7. 10. 1997 v Ch. n. C. vylákala od PaeDr. Z. H., zapůjčení finanční částky ve výši 26.000,- Kč, kterou se zavázala vrátit do 22. 10. 1997,
- dne 22. 10. 1997 v H. od J. Š., vylákala zapůjčení finanční částky ve výši 67.000,- Kč, kterou se zavázala vrátit dne 23. 10. 1997.
Proti tomuto usnesení podal stížnost jen poškozený J. J. Stížnost byla zamítnuta podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. jako stížnost podaná osobou neoprávněnou usnesením státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 2. 2. 2001, sp. zn. II VZt 15/2001. Usnesení státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové nabylo právní moci dne 4. 11. 2000.
Důvod nepřípustnosti trestního stíhání spatřovala státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové v tom, že o části jednání, které zakládalo pokračující trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák., již bylo pravomocně rozhodnuto zprošťujícím rozsudkem ve věci Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 4. 1999, sp. zn. 1 T 7/99, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 7. 1999, sp. zn. 12 To 76/99.
Proti tomuto usnesení podal ministr spravedlnosti České republiky ve lhůtě stanovené v §272 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněné J. M. Vytkl v ní, že napadeným usnesením byl porušen zákon ve prospěch obviněné v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř., §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. a §172 odst. 1 písm. d) tr. ř. a dále v §89 odst. 3 tr. zák. Poukázal na to, že podstata jednání, pro které byla obviněná stíhána ve věci vedené u Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové pod sp. zn. 2 KZv 52/2000 spočívala v tom, že obviněná měla v době od března do října 1997 vylákat od jiných subjektů finanční částky, popř. zboží, přičemž od počátku věděla, že peníze nebude schopna vrátit, popř. zboží uhradit. Namítl, že výrok rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 4. 1999, sp. zn. 1 T 7/99, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 7. 1999, sp. zn. 12 To 76/99, je poněkud nepřehledný, když podstata jednání obviněné (a jejího manžela obviněného V. M.) byla spatřována v tom, že obvinění zatajili zástupci firmy S., P., s. r. o., R. Z. při prodeji nemovitostí dne 7. 11. 1997 to, že téhož dne již tyto nemovitosti prodali V. T. Současně podle výroku rozsudku se obvinění takto chtěli vyhnout plnění blíže nekonkretizovaných závazků jak u společnosti S., s. r. o., P., tak i u jiných subjektů, které se tato společnost zavázala za obviněné uhradit, popř. započíst své pohledávky vůči obviněným. Důvod zprošťujícího výroku rozsudku soudy spatřovaly v podstatě v tom, že poškozený nejednal v omylu a naléhal na prodej nemovitostí přesto, že byl informován o předchozím prodeji nemovitostí V. T. Ministr spravedlnosti poukázal na to, že jednání spočívající v prodeji již jednou prodaných nemovitostí lze jen stěží považovat za jednání spáchané stejným nebo podobným způsobem jako jednání záležející v podvodném lákání půjček. Rovněž tak nelze dovodit existenci jednotícího záměru, tj., že by obviněná se zamýšlela dopustit již v době vylákání první finanční částky podvodného jednání při prodeji nemovitostí. Podle odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 4. 1999, sp. zn. 1 T 7/99, jednání obviněných dne 7. 11. 1997 bylo důsledkem okamžité situace, kdy se věřitelé důrazně domáhali uspokojení svých pohledávek.
Pokud závazky zmiňované v uvedeném výroku rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové vznikly právně nezávadným způsobem a obviněná se teprve počátkem listopadu 1997 dopustila jednání směřujícího ke zmaření jejich splnění, šlo o jiný skutek. Z těchto důvodů bylo trestní stíhání zastaveno přinejmenším předčasně, neboť rozhodnutí o zastavení trestního stíhání pro nepřípustnost z důvodu uvedeného v §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. lze učinit jen tehdy, pokud skutková zjištění umožňují jednoznačný závěr, že jednání je ve vztahu uvedeném v §89 odst. 3 tr. zák. k jinému jednání, o kterém již bylo orgánem činným v trestním řízení pravomocně rozhodnuto. Podle ministra spravedlnosti proto mělo být v přípravném řízení zjištěno, zda se obviněná kromě dílčích útoků uvedených ve výroku usnesení o zastavení trestního stíhání (shodně byly tyto útoky popsány v opatření o sdělení obvinění vyšetřovatele Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování v Hradci Králové ze dne 14. 4. 2000, ČVS: OVHK-684/20-2000) nedopustila za podmínek §89 odst. 3 tr. zák. útoků spočívajících v podvodném vylákání finančních částek nebo zboží. Teprve po zjištění, že k takovému útoku došlo, by bylo možno posoudit, zda zprošťující výrok rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 4. 1999, sp. zn. 1 T 7/99, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 7. 1999, sp. zn. 12 To 76/99, dopadá i na skutek stíhaný ve věci vedené u Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové pod sp. zn. 2 KZv 52/2000.
Ministr spravedlnosti proto v závěru stížnosti pro porušení zákona navrhl, aby podle §268 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky vyslovil vytýkaná porušení zákona, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil, a dále aby podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal věc státní zástupkyni Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud\") přezkoumal na podkladě podané stížnosti pro porušení zákona podle §267 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, jež mu předcházelo, a zjistil, že zákon byl porušen ve prospěch obviněné J. M. z těch důvodů, na něž poukazuje stížnost pro porušení zákona. K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud na základě následujících skutečností:
Státní zástupkyně zastavila podle §172 odst. 1 písm. d) tr. ř. s přihlédnutím k §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. a ve spojení s §174 odst. 2 písm. c) tr. ř. trestní stíhání obviněné J. M. pro skutek, v němž byl spatřován trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák., neboť trestní stíhání obviněné je nepřípustné, protože dřívější stíhání pro týž skutek skončilo pravomocným rozsudkem soudu. Rozhodnutí odůvodnila tím, že útoky popsané ve výroku jejího usnesení ze dne 20. 10. 2000, sp. zn. 2 KZv 52/2000, bylo nutno posoudit jako dílčí útok trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák., o němž již bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 4. 1999, sp. zn. 1 T 7/99, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 7. 1999, sp. zn. 12 To 76/99, čímž vznikla překážka věci rozhodnuté, a proto bylo trestní stíhání obviněné J. M. pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 4. tr. zák. spáchaný dílčími útoky v období od 6. 3. 1997 do 22. 10. 1997 podle §172 odst. 1 písm. d) tr. ř. pro nepřípustnost zastaveno (§11 odst. 1 písm. f) tr. ř.).
Nejvyšší soud zjistil, že obviněná J. M. (a její manžel V. M.) byla rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 4. 1999, sp. zn. 1 T 7/99, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 7. 1999, sp. zn. 12 To 76/99, zproštěna obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř. pro skutek, jímž měla spáchat pokus trestného činu podvodu podle §8 odst. 1, §250 odst. 1, 4 tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Skutek měl spočívat v tom, že dne 7. 11. 1997 ve večerních hodinách kolem 22.00 hodin v P., v kanceláři firmy S., s. r. o., P. uzavřeli se zástupcem této firmy R. Z., smlouvu o prodeji nemovitostí - domu čp. 39 se stavební parcelou č. 47, se všemi součástmi a příslušenstvím k prodávaným nemovitostem náležejícím, tj. vedlejší stavbou, studnou, čerpací stanicí LPG, s požární nádrží, veškerými venkovními úpravami a trvalými porosty, nalézající se v obci V., katastrálním území R., zapsané u Katastrálního úřadu H. K. s dohodnutou kupní cenou ve výši 2.000.000,-- Kč, přičemž zatajili kupujícímu subjektu skutečnost, že na předmětnou nemovitost s pozemky a součástmi uzavřeli v advokátní kanceláři JUDr. S. v H. K. téhož dne, tj. 7. 11. 1997 v dopoledních hodinách smlouvu o prodeji s V. T., který měl s obviněnými z předchozí doby uzavřenu na předmětnou nemovitost zástavní smlouvu, a to ve snaze vyhnout se plnění svých závazků, existujících jak u firmy S., s. r. o., P., tak i u jiných subjektů a jež se uzavřením této kupní smlouvy firma S., s. r. o., P., zastoupená R. Z., zavázala za obviněné uhradit a své pohledávky vůči obviněným započíst, čímž měli v úmyslu způsobit firmě S., s. r. o., P. škodu ve výši nejméně 2.000.000,-- Kč, a měli tím spáchat pokus trestného činu podvodu podle §8 odst. 1, §250 odst. 1, 4 tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Nyní se v této věci koná u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 1 Nt 60/2001 řízení o obnově.
Obviněná J. M. měla dílčí útoky spáchat v době od 6. 3. 1997 do 22. 10. 1997 tím, že na různých místech vylákala od více osob zapůjčení různě vysokých finančních částek, které se písemně zavázala vrátit v konkrétních termínech, ačkoliv věděla, že vzhledem ke své finanční situaci není schopna své závazky ve stanovených termínech splnit a do vydání napadeného rozhodnutí, tj. do 26. 10. 2000, tak ani neučinila.
Předmětem trestního stíhání je skutek. Zastavení trestního stíhání je jedním ze způsobů vyřízení věci, v níž bylo trestní stíhání zahájeno sdělením obvinění podle §160 odst. 1 tr. ř. Rozhodnout o zastavení trestního stíhání podle §172 tr. ř. lze jen tehdy, jestliže věc byla dostatečně objasněna v rozsahu nezbytném pro toto rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.) Zastavení trestního stíhání se týká vždy konkrétního obviněného a určitého skutku, nikoliv jeho možné právní kvalifikace. V usnesení o zastavení trestního stíhání je nutno uvést ve výrokové části stíhaný skutek i označení obviněného. Odůvodnění usnesení o zastavení trestního stíhání musí obsahovat skutkové i právní úvahy, na jejichž podkladě bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání (srov. rozhodnutí pod č. 34/1969 Sb. rozh. tr.). To vyplývá z §134 odst. 2 tr. ř. podle něhož v odůvodnění usnesení je třeba, jestliže to přichází podle povahy věci v úvahu, zejména uvést skutečnosti, které byly vzaty za prokázané, důkazy, o něž se skutková zjištění opírají, úvahy, jimiž se rozhodující orgán řídil při hodnocení provedených důkazů, jakož i právní úvahy, na jejichž podkladě posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona.
Podle §172 odst. 1 písm. d) tr. ř. vyšetřovatel zastaví trestní stíhání, je-li trestní stíhání nepřípustné (§11 odst. 1 tr. ř.). Podle §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno proti tomu, proti němuž dřívější stíhání pro týž skutek skončilo pravomocným rozsudkem soudu nebo bylo pravomocně zastaveno, jestliže rozhodnutí nebylo v předepsaném řízení zrušeno. Podle §89 odst. 3 tr. zák. pokračováním v trestném činu se rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují stejnou skutkovou podstatu trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku.
Státní zástupkyně se výše uvedenými ustanoveními trestního řádu a trestního zákona důsledně neřídila. Neúplné zjištění skutkového stavu věci a nedostatečné hodnocení důkazů neumožňovalo učinit rozhodnutí o zastavení trestního stíhání podle §172 odst. 1 písm. f) tr. ř. V rozporu s ustanovením §134 odst. 2 tr. ř. v odůvodnění napadeného usnesení neuvedla skutková zjištění a právní úvahy, jimiž se řídila při hodnocení provedených důkazů, zejména proč jednání obviněné v době od 6. 3. 1997 do 22. 10. 1997 považovala za dílčí útoky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák., který měl být spáchán dne 7. 11. 1997. Státní zástupkyně ani neodůvodnila, v čem podle jejího názoru spočíval jednotný záměr obviněné naplňující stejnou skutkovou podstatu trestného činu, v čem spočíval stejný nebo podobný způsob provedení činu (na jedné straně vylákání různě vysokých finančních částek od občanů, na straně druhé jednání spočívající v prodeji již prodaných nemovitostí). Státní zástupkyně ani neobjasnila další zákonné podmínky uvedené v §89 odst. 3 tr. zák. týkající se blízké časové souvislosti a souvislosti v předmětu útoku. Výrok napadeného usnesení postrádá údaj o tom, jakým pravomocným rozsudkem a kterého soudu skončilo dřívější stíhání obviněné a kterým byla vytvořena překážka věci rozsouzené (res iudicata).
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř., §11 odst. 1 písm. f) tr. ř., §172 odst. 1 písm. d) tr. ř. a §89 odst. 3 tr. zák.
Protože stížnost pro porušení zákona byla podána do šesti měsíců od právní moci napadeného usnesení a byly splněny i další podmínky uvedené v §272 odst. 1 tr. ř., Nejvyšší soud napadené usnesení podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil, včetně rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud přikázal státní zástupkyni Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednala, neboť ve věci je třeba učinit nové rozhodnutí a k porušení zákona došlo v řízení a rozhodnutím státní zástupkyně. V novém projednání a rozhodnutí věci státní zástupkyně odstraní postupem podle §2 odst. 5 tr. ř. neúplnosti a nedostatky v dokazování, na něž bylo poukázáno v příslušných částech tohoto rozhodnutí, případně provede další potřebné důkazy tak, aby si opatřila náležitý podklad pro své rozhodnutí. Důkazy již provedené i důkazy nově provedené bude hodnotit podle §2 odst. 6 tr. ř., a zejména posoudí, zda jde o pokračování v trestném činu či nikoliv, a na základě takto provedeného hodnocení důkazů učiní ve věci nové rozhodnutí, které v souladu se zákonem podrobně odůvodní. Státní zástupkyně, jíž byla věc přikázána, je vázána právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud, a je povinna provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil (§270 odst. 4 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není stížnost pro porušení zákona přípustná.
V Brně dne 13. června 2001
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek