ECLI:CZ:NS:2001:5.TZ.111.2001.2
sp. zn. 5 Tz 111/2001-1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 24. října 2001 ve veřejném zasedání podle §275 odst. 3 tr. řádu v řízení o stížnosti pro porušení zákona podané ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného V. V. M., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 1999, sp. zn. 5 To 481/99, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 29 T 42/99, takto:
Podle §68 tr. řádu a z důvodu uvedeného v §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu se obviněný V. V. M., b e r e d o v a z b y .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 7. 7. 1999, sp. zn. 29 T 42/99, byl obviněný V. V. M. uznán vinným trestnými činy vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák., znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák. a výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. Za to byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let se zařazením k jeho výkonu do věznice s ostrahou a dále k trestu vyhoštění na dobu neurčitou. K odvolání obviněného i státního zástupce byl citovaný rozsudek zrušen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 1999, sp. zn. 5 To 481/99, a to ve výroku o vině trestnými činy vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. a znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák., přičemž odvolací soud znovu rozhodl tak, že obviněného V. V. M. uznal vinným trestným činem znásilnění dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle §241 odst. 1 tr. zák. a §8 odst. 1, §241 odst. 1 tr. zák. Za to a za trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., jímž byl obviněný uznán vinným nedotčeným výrokem o vině v rozsudku soudu prvního stupně uložil odvolací soud obviněnému úhrnný trest odnětí svobody na 6 let se zařazením k jeho výkonu do věznice s ostrahou a dále trest vyhoštění na dobu neurčitou. Výkon trestu odnětí svobody nastoupil obviněný dnem 21. 10. 1999 a k dnešnímu dni trest vykonával ve věznici ve V. Ve vazbě byl obviněný V. V. M. od 19. 9. 1998 do 20. 10. 1999.
Proti citovanému rozsudku Městského soudu v Praze podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného V. V. M. stížnost pro porušení zákona.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) na podkladě podané stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle §267 odst. 1 tr. řádu správnost všech výroků napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, jež tomuto rozhodnutí předcházelo, a zjistil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného Vasyla Vasiljeviče Metenka v ustanoveních §2 odst. 5, 6, §254 odst. 1, §256 a §259 odst. 3 tr. řádu. Proto bylo rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2001, sp. zn. 5 Tz 111/2001, podle §268 odst. 2 tr. řádu vysloveno uvedené porušení zákona a podle §269 odst. 2 tr. řádu byl zrušen napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 1999, sp. zn. 5 To 481/99, zrušen byl i jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu ze dne 7. 7. 1999, sp. zn. 29 T 42/99, a zrušena byla i všechna další rozhodnutí, která na zrušené rozsudky obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jejich zrušením, pozbyla podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. řádu pak bylo Obvodnímu soudu pro Prahu 10 přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu tedy byl zrušen i výrok o uloženém trestu odnětí svobody.
Vzhledem k tomu, že obviněný V. V. M. až dosud vykonával uložený trest odnětí svobody, naposledy ve věznici ve V., rozhodnutím Nejvyššího soudu o podané stížnosti pro porušení zákona pozbyl dalšího podkladu i dosavadní výkon trestu odnětí svobody obviněného, přičemž ve věci bude povinen učinit nové rozhodnutí soud prvního stupně. Proto Nejvyšší soud musel ve smyslu §275 odst. 3 tr. řádu z úřední povinnosti rozhodnout též o vazbě obviněného V. V. M., aniž by takové rozhodnutí bylo podmíněno návrhem ministra spravedlnosti, státního zástupce nebo kohokoli jiného.
Po posouzení rozhodných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že u obviněného V. V. M. je dán důvod vazby podle §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu, tedy že existuje reálná obava uprchnutí nebo skrývání se obviněného, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, protože mu hrozí vysoký trest a v České republice nemá stálé bydliště. Vzhledem k tomu bylo rozhodnuto o jeho vzetí do vazby ve smyslu §68 tr. řádu, a to z následujících důvodů.
Ze spisového materiálu a z rozhodnutí Nejvyššího soudu o podané stížnosti pro porušení zákona vyplývá, že obviněný V. V. M. bude i nadále stíhán za celkem tři úmyslné trestné činy uvedené v obžalobě, přičemž nejzávažnějším z nich je trestný čin znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák. Za takový trestný čin hrozí obviněnému trest odnětí svobody na dvě léta až osm let. Přitom nelze přehlédnout, že trestných činů se měl obviněný V. V. M. dopustit více útoky, z nichž většina měla být násilné povahy. Podstatné pak je, že obviněný nemá na území České republiky povolen legální pobyt ani zaměstnání. Nebezpečí útěku nebo skrývání se obviněného tedy může hrozit nejen v důsledku jeho nedostatečných vazeb k území České republiky, ale též vzhledem k povaze a způsobu spáchání trestné činnosti, která mu je kladena za vinu. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu o stížnosti pro porušení zákona navíc vyplývá, že bude třeba doplnit dokazování i znaleckým vyšetřením obviněného. Za uvedené situace je tedy nezbytné, aby do opětovného rozhodnutí o vině a trestu byl obviněný V. V. M. k dispozici orgánům činným v trestním řízení a aby byla jeho osobní svoboda omezena vazbou, jak tomu ostatně bylo i v původním řízení před pravomocným rozhodnutím o jeho vině a trestu, které bylo zrušeno v řízení o stížnosti pro porušení zákona. Vzetí obviněného do vazby nebrání ani lhůty uvedené v §71 odst. 4 tr. řádu, které zatím nebyly vyčerpány.
Pro úplnost Nejvyšší soud upozorňuje, že ve smyslu ustanovení §71 odst. 9 tr. řádu se délka trvání vazby, o níž bylo rozhodnuto v řízení o stížnosti pro porušení zákona podle §275 odst. 3 tr. řádu, posuzuje samostatně a nezávisle na délce vazby v původním řízení. Dojde-li v dalším řízení ke změně skutečností rozhodných pro posuzování důvodnosti vazby, nic nebrání tomu, aby bylo toto rozhodnutí Nejvyššího soudu nahrazeno jiným rozhodnutím příslušného soudu podle aktuálního stavu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. října 2001
Předseda senátu:
JUDr. František Púry