Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18.07.2001, sp. zn. 5 Tz 116/2001 [ rozsudek / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2001:5.TZ.116.2001.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2001:5.TZ.116.2001.1
sp. zn. 5 Tz 116/2001 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky projednal dne 18. července 2001 ve veřejném zasedání v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Púryho a soudců JUDr. Jindřicha Urbánka a JUDr. Zdeňka Sováka stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněných A. K., a A. B., proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Sokolově ze dne 2. 3. 2001, sp. zn. 19 T 11/2001, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. řádu takto: Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Sokolově ze dne 2. 3. 2001, sp. zn. 19 T 11/2001, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §314e odst. 2 písm. a) tr. řádu v neprospěch obviněných A. K. a A. B. Citovaný trestní příkaz se zrušuje . Zrušují se též všechna další rozhodnutí, která na zrušený trestní příkaz obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu. Okresnímu soudu v Sokolově se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: Trestním příkazem Okresního soudu v Sokolově ze dne 2. 3. 2001, sp. zn. 19 T 11/2001, byli obvinění A. K. a A. B. uznáni vinnými trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se dopustili tím, že dne 1. 12. 2000 v objektu bývalé šamotky v ulici H. v Ch., okr. S., z nezajištěného přístřešku náhradních dílů odcizili 4 ks ocelových bandáží v hodnotě 32 400 Kč ke škodě P. N., s. r. o., se sídlem v P., okr. Ch., nyní v konkurzu, tedy v zastoupení správcem konkurzní podstaty E. Š. z 1. Ch. k., v. o. s., H. Za to byl obviněnému A. K. uložen trest odnětí svobody v trvání 22 měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu 3 roky. Obviněnému A. B. byl uložen trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců a jeho výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu 2 let. Poškozený byl s nárokem na náhradu škody podle §229 odst. 1 tr. řádu odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Citovaný trestní příkaz nabyl právní moci u obou obviněných dne 23. 3. 2001, když odpor proti němu nepodala žádná oprávněná osoba. Proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Sokolově ze dne 2. 3. 2001, sp. zn. 19 T 11/2001, podal ve prospěch obviněných A. K. a A. B. ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona. Napadenému rozhodnutí v ní vytkl porušení zákona v ustanovení §314e odst. 2 tr. řádu v neprospěch obou obviněných, protože jim byl uložen přísnější trest odnětí svobody, než jaký dovoluje uložit citované zákonné ustanovení. Jinak ministr spravedlnosti považuje skutkový stav za spolehlivě zjištěný a nemá výhrady ani k použité právní kvalifikaci. Proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil vytýkané porušení zákona, aby podle §269 odst. 2 tr. řádu zrušil napadený trestní příkaz i rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud by jeho zrušením pozbyla podkladu, a aby dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. řádu. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud\") na podkladě podané stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle §267 odst. 1 tr. řádu správnost všech výroků napadeného rozhodnutí, jakož i správnost řízení, jež trestnímu příkazu předcházelo. Nejvyšší soud zjistil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněných A. K. a A. B., a to v podstatě z toho důvodu, jak uvádí stížnost pro porušení zákona. Porušení zákona, k němuž došlo v neprospěch obou obviněných, tudíž spatřuje Nejvyšší soud v samotném napadeném trestním příkazu, konkrétně v jeho výroku o trestu. Trestním příkazem lze podle §314e odst. 2 písm. a) tr. řádu uložit trest odnětí svobody ve výměře do jednoho roku. Okresní soud v Sokolově však v rozporu s tímto zákonným omezením vyměřil obviněnému A. K. trest odnětí svobody v trvání 22 měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na 3 roky a obviněnému A. B. trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na 2 roky. Tím tedy v obou případech soud přesáhl uvedenou nepřekročitelnou hranici, která platí bez ohledu na trestný čin, za nějž je trest ukládán, a to ve vztahu ke kterémukoli pachateli, jenž má být odsouzen trestním příkazem. Není přitom rozhodující ani skutečnost, zda se jedná o trest odnětí svobody nepodmíněný nebo o trest odnětí svobody, jehož výkon byl podle §58 a násl. tr. zák. podmíněně odložen, jako tomu bylo v posuzovaném případě. Zákon v ustanovení §314e odst. 2 písm. a) tr. řádu v tomto směru nerozlišuje a omezení výměry trestu odnětí svobody, který lze uložit trestním příkazem, proto platí jak pro trest nepodmíněný, tak i pro případ podmíněného odsouzení, ať již jde o jeho podobu podle ustanovení §58 až §60 tr. zák., nebo o podmíněné odsouzení s dohledem podle §60a a §60b tr. zák. Jestliže Okresní soud v Sokolově uvedený zákonný limit nerespektoval, porušil zákon v ustanovení §314e odst. 2 písm. a) tr. řádu ve vztahu k oběma obviněným. Na tomto konstatování nemůže nic změnit ani skutečnost, že jinak byl oběma obviněným vyměřen trest odnětí svobody v rámci zákonné trestní sazby uvedené za trestný čin krádeže v ustanovení §247 odst. 2 tr. zák. Považoval-li Okresní soud v Sokolově za potřebné s ohledem na kritéria podle §23 odst. 1 a §31 a násl. tr. zák. uložit obviněným tresty odnětí svobody v uvedených výměrách, tj. převyšující dobu jednoho roku, nebyly splněny podmínky pro rozhodnutí trestním příkazem ve smyslu §314e a násl. tr. řádu, ale ve věci mělo být nařízeno hlavní líčení. Okolnost, že byl trestním příkazem uložen trest odnětí svobody přesahující výměru, kterou připouští ustanovení §314e odst. 2 písm. a) tr. řádu, ale v rámci sazby stanovené trestním zákonem za daný trestný čin, neznamená sice sama o sobě, že jde o trest, jenž je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti pro společnost nebo k poměrům pachatele ve smyslu ustanovení §266 odst. 2 tr. řádu. Proti takovému trestnímu příkazu lze však pro uvedenou vadu podat stížnost pro porušení zákona vždy, neboť trestní příkaz v tomto případě nemůže být vydán, a jde tedy o vadný postup řízení ve smyslu ustanovení §266 odst. 1 tr. řádu (viz rozhodnutí pod č. 28/1998 Sb. rozh. tr.). Určitou nepřesnost - byť nikoli takovou, aby odůvodnila vyslovení porušení zákona a zrušení napadeného rozhodnutí - vykazuje i výrok o vině v trestním příkazu Okresního soudu v Sokolově ze dne 2. 3. 2001, sp. zn. 19 T 11/2001, protože v něm není výslovně uvedeno, kterou z alternativ uvedených v ustanovení §247 odst. 1 písm. a) až e) tr. zák. obvinění A. K. a A. B. naplnili [viz §314f odst. 1 písm. d) a §120 odst. 3 tr. řádu]. Uvedenou vadu však bude třeba v dalším rozhodnutí odstranit. Na základě všech rozvedených skutečností Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil namítané porušení zákona, k němuž došlo v neprospěch obviněných A. K. a A. B. tím, že jim byl napadeným rozhodnutím uložen trest odnětí svobody ve vyšší výměře, než jaký zákon dovoluje uložit trestním příkazem. Podle §269 odst. 2 tr. řádu pak Nejvyšší soud trestní příkaz napadený stížností pro porušení zákona zrušil v celém rozsahu, neboť vycházel ze zásady, že je-li trestní příkaz zatížen vadou, v důsledku níž se jako institut s povahou odsuzujícího rozsudku (§314e odst. 5 věta první tr. řádu) stal nezákonným a je třeba jej proto podle §269 odst. 2 tr. řádu zrušit, je nutno v případě, kdy nápravu lze zjednat jen pokračováním v řízení, jej zrušit celý, i když zjištěná vada dopadá pouze na správnost výroku o trestu (viz rozhodnutí pod č. 56/2000 Sb. rozh. tr.). Zároveň byla zrušena i další rozhodnutí, která na zrušený trestní příkaz obsahově navazují, pokud jeho zrušením pozbyla podkladu. Vzhledem k tomu, že je nutno učinit ve věci rozhodnutí nové, přikázal Nejvyšší soud podle §270 odst. 1 tr. řádu Okresnímu soudu v Sokolově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Jeho úkolem bude pokračovat v trestním řízení proti obviněným A. K. a A. B. na podkladě podané obžaloby a opětovně o ní rozhodnout v souladu se zákonem tak, aby uložený trest co do druhu i výměry odpovídal nejen účelu trestu podle §23 odst. 1 tr. zák. a všem rozhodným okolnostem podle §31 odst. 1 tr. zák., ale též aby bylo respektováno případné další zákonné omezení týkající se ukládání trestu. Povinností soudu bude rovněž přesně formulovat výrok o vině v novém rozhodnutí s poukazem na všechna zákonná ustanovení, na jejichž použití má být takový výrok založen. Budou-li obvinění opětovně uznáni vinnými a odsouzeni, musí soud zvažovat, zda přichází v úvahu rozhodnutí o započítání trestu ve smyslu §38 odst. 2 tr. zák., resp. o započítání dosavadní zkušební doby podle §59 odst. 3 tr. zák., nebo nebude-li to možné, je třeba postupovat podle §38 odst. 3 tr. zák. Jelikož Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen výlučně v neprospěch obviněných, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jejich neprospěch (§273 tr. řádu). Poučení: Proti tomuto rozsudku není další opravný prostředek přípustný. V Brně dne 18. července 2001 Předseda senátu: JUDr. František P ú r y

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:07/18/2001
Spisová značka:5 Tz 116/2001
ECLI:ECLI:CZ:NS:2001:5.TZ.116.2001.1
Typ rozhodnutí:Rozsudek
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-18