ECLI:CZ:NS:2001:5.TZ.117.2001.1
sp. zn. 5 Tz 117/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 13. června 2001 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jindřicha Urbánka a soudců JUDr. Františka Púryho a JUDr. Jiřího Horáka stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného A. H., proti usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Kutné Hoře ze dne 10. 1. 2001, sp. zn. 1 Zt 1792/2000, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř., za splnění podmínek §272 odst. 1 tr. ř. takto:
Pravomocným usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Kutné Hoře ze dne 10. 1. 2001, sp. zn. 1 Zt 1792/2000, a v řízení, jež mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř. a §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. ve prospěch obviněného A. H.
Toto usnesení se zrušuje . Zrušují se také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Státní zástupkyni Okresního státního zastupitelství v Kutné Hoře se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednala a rozhodla.
Odůvodnění:
Usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Kutné Hoře (dále jen „státní zástupkyně\") ze dne 10. 1. 2001, sp. zn. 1 Zt 1792/2000, bylo podle §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. ve spojení s §174 odst. 2 písm. c) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněného A. H. pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. spočívající v tom, že obviněný A. H. dne 27. 5. 2000 v 10.00 hod. v obci Š. čp. 11, okr. K. H., měl od V. K., a jeho manželky M. K., vykoupit celkem 40 ks akcií IPF KB, a. s., za nižší cenu, než byla jejich skutečná hodnota, čímž jim měl způsobit škodu ve výši 15.120,- Kč. Usnesení nabylo právní moci dne 20. 1. 2001 (na usnesení je nesprávně vyznačena právní moc dne 22. 1. 2001).
Proti tomuto usnesení podal ministr spravedlnosti ve lhůtě uvedené v §272 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného. Vytkl v ní, že napadeným usnesením byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5 tr. ř. a §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. ve vztahu k ustanovení §250 odst. 1, 2 tr. zák. ve prospěch obviněného A. H. Poukázal na to, že státní zástupkyně při hodnocení jednání obviněného a jeho nebezpečnosti pro společnost zcela opomenula okolnost, že poškození k prodeji akcií přistoupili teprve poté, co byli obviněným opakovaně ujišťování o krachu fondu a o tom, že právě proto obviněný akcie odkupoval za jím uváděnou cenu. Při posuzování společenské nebezpečnosti činu také státní zástupkyně nevzala v úvahu skutečnost, že k takovému jednání jsou nezákonně získávány a zneužívány registry akcionářů a podílníků fondu. I když obviněný tvrdil, že akcionáře vyhledával zcela náhodně, je zcela evidentní, že údaje o nich měl k dispozici. To vyplývá i ze skutkových zjištění vyšetřovatele Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování v Mladé Boleslavi, který stíhá obviněného ve věci ČVS: OVMB-80/2001 pro trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. pro obdobné jednání, a to pro odkupování akcií údajně krachujícího fondu ŽB T. Napadené usnesení podle ministra spravedlnosti tvoří překážku věci rozhodnuté ve vztahu k dalším dvěma útokům pokračujícího trestného činu. Podle názoru ministra spravedlnosti zůstalo dokazování neúplné a jednáním obviněného byly naplněny všechny zákonné znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., resp. jeho pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. k §250 odst. 1, 2 tr. zák.
V závěru stížnosti pro porušení zákona proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil vytýkané porušení zákona, aby napadené usnesení podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř., tj. aby přikázal státní zástupkyni, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednala a rozhodla.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud\") přezkoumal na podkladě podané stížnosti pro porušení zákona podle §267 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, jež mu předcházelo, a zjistil, že zákon byl porušen ve prospěch obviněného A. H. K tomuto závěru dospěl na základě následujících skutečností:
Státní zástupkyně odůvodnila napadené usnesení tím, že ke skutku sice došlo, ale obviněný popíral, že by cokoliv uváděl o krachu IPF KB, a. s., nebo uváděl jiné lživé informace při výkupu akcií, že manželé K. s prodejem akcií souhlasili a akcie prodali za cenu, kterou jim obviněný nabídl a oni ji akceptovali. Šlo proto o běžný závazkový vztah a nebylo přitom rozhodné, jaká byla v té době prodejní cena akcií. Protože manželé K. dne 29. 5. 200 akcie zablokovali a akcie tudíž nemohly být převedeny na nového majitele, nebyla způsobena ani škoda a obviněný ani nikdo jiný se neobohatil. Proto podle státní zástupkyně nejde o trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. ani o jiný trestný čin nebo přestupek. Přitom neuvedla ve smyslu §134 odst. 2 tr. ř. důkazy, o něž se skutková zjištění opírají, především se náležitě nevypořádala s výpověďmi svědků V. K. a M. K. v souvislosti s obhajobou obviněného a dalšími důkazy, zejména s obsahem kupních smluv a výpovědí svědkyně K. B. Svědek V. K. vypověděl, že obviněný ho požádal o předložení výpisů ze Střediska cenných papírů na akcie IPF KB , a. s., a přitom uvedl, že fond IPF krachuje, a dotazoval se ho, zda to již zaregistroval v televizi. Po podepsání kupní smlouvy mu obviněný vyplatil 10.000,- Kč a vystavil pokladní výdajový doklad bez razítka a bez uvedení účelu platby. Svědek dále uvedl, že se nejprve domníval, že obviněný mu vyplácí dividendy z akcií a až později pochopil, že od něj akcie odkupuje. Když se obviněného ptal, zda od něj kupuje akcie, obviněný mu řekl, že ne, že to tak musí být. Svědek dále uvedl, že akcie nechtěl prodat, a ani by je obviněnému neprodal, pokud by obviněný neuváděl, že fond krachuje. Obdobně vypověděla svědkyně M. K., že obviněný chtěl vidět jejich výpisy ze Střediska cenných papírů a když podepsala smlouvu o prodeji akcií, obviněný neustále opakoval, že smlouvu nemusí číst, protože fond, u kterého ona má akcie, krachuje. Poté, co obviněnému řekla, že dnes je to samý podvodník, obviněný kvapně odešel a bez další komunikace s ní odjel. Svědkyně K. B. uvedla, že obviněného moc neznala a nevěděla, kdo poskytl obviněnému peníze na odkoupení akcií. Obviněný jí nepředal kupní smlouvy uzavřené dne 27. 5. 2000 s manžely K. ani výdajové pokladní doklady z uvedeného dne. Svědkyně potvrdila, že nepsala v záhlaví kupních smluv uzavřených s V. a M. K., své jméno a příjmení, data narození ani číslo občanského průkazu a není jí ani známo, z jakého důvodu jsou předmětné smlouvy opatřeny razítkem firmy P. a neví, o jakou firmu se jedná. Kupní smlouvy ze dne 27. 5. 2000 (č. 18, 19 spisu) jsou skutečně opatřeny razítkem s nápisem P., spol. s r. o., U. O., přičemž jako kupující je označena společnost S., spol. s r. o., zastoupená K. B., přičemž je uvedeno její rodné číslo a číslo občanského průkazu. Také výdajové pokladní doklady ze dne 27. 2. 2000 (č. l. 20, 21 spisu) neobsahují údaj o tom, kdo doklad vystavil, jaký byl účel platby a není na něm žádné razítko. Protože obviněný neinformoval svědkyni K. B., která je uvedena na smlouvách ze dne 27. 2. 2000, jako zástupkyni společnosti S., spol. s r. o., o nákupu akcií celkem za částku 20.000,- Kč, a není ani známo, v jakém postavení ve vztahu ke společnosti S., spol. s r. o., a ke společnosti 1. ÚI, s. r. o., obviněný jednal, když z přípisů společnosti Č., s. r. o., pobočka B., (č. l. 22, 23 spisu) vyplývá, že obviněný měl být dealerem této společnosti, je zcela zřejmé, že skutkový stav věci nebyl zjištěn v souladu s ustanovením §2 odst. 5 tr. ř. bez důvodných pochybností a v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí a provedené důkazy nebyly důsledně hodnoceny podle ustanovení §2 odst. 6 tr. ř.
Podle §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. vyšetřovatel zastaví trestní stíhání, není-li skutek trestným činem a není důvod k postoupení věci. Zastavení trestního stíhání je jedním ze způsobů vyřízení věci, v níž bylo trestní stíhání zahájeno sdělením obvinění podle §160 odst. 1 tr. ř. Zastavení trestního stíhání se týká vždy konkrétního obviněného, případně obviněných a určitého skutku, nikoliv jeho možné právní kvalifikace. Zastavení trestního stíhání je obligatorní pokud jsou splněny zákonné podmínky uvedené v tomto ustanovení trestního řádu, jimiž jsou: 1) skutek, pro který se trestní stíhání vede, není trestným činem, 2) a není důvod k postoupení věci. Skutek není trestným činem např. jestliže nejsou naplněny všechny znaky trestného činu spáchaným skutkem, jde o nutnou obranu podle §13 tr. zák., krajní nouzi podle §14 tr. zák, malý stupeň nebezpečnosti pro společnost u mladistvého (§75 tr. zák.) a pod. Důvod k postoupení věci je dán tehdy, jestliže skutek nenaplňuje zákonné znaky trestného činu, avšak mohl by být jiným příslušným orgánem posouzen jako přestupek nebo kárné provinění, uplynula-li od spáchání přestupku nebo kárného provinění doba, po jejímž uplynutí je již nelze podle příslušných předpisů stíhat a příslušný orgán by je nemohl projednat, postoupení věci nepřichází v úvahu. Trestní stíhání je nutno v takovém případě zastavit podle §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. Okolnost, že skutek nenaplňuje žádné znaky skutkové podstaty trestného činu, musí být náležitě zjištěna. Jestliže dosavadní výsledky vyšetřování nasvědčují tomu, že došetřením mohou být prokázány znaky trestného činu, nelze trestní stíhání až do dokončení došetření zastavit podle §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. Má-li se stíhaný skutek posoudit v jednočinném souběhu jako více trestných činů, nelze trestní stíhání zastavit jen pro některý z trestných činů přicházejících takto v úvahu (srov. č. 64/1965 Sb. rozh. tr.). Trestní stíhání nelze zastavit jen pro část skutku (srov. č. 19/1968 - I. Sb. rozh. tr.).
Rozhodnout o zastavení trestního stíhání podle §172 tr. ř. lze jen tehdy, jestliže věc byla dostatečně objasněna v rozsahu nezbytném pro toto rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). V usnesení o zastavení trestního stíhání je nutno uvést ve výrokové části stíhaný skutek i označení obviněného. Odůvodnění usnesení vyšetřovatele o zastavení trestního stíhání musí obsahovat skutkové i právní úvahy, na jejichž podkladě vyšetřovatel rozhodl o zastavení trestního stíhání (srov. č. 34/1969 Sb. rozh. tr.). To vyplývá z §134 odst. 2 tr. ř., které se týká obsahu usnesení. Podle něj v odůvodnění usnesení je třeba, jestliže to přichází podle povahy věci v úvahu, zejména uvést skutečnosti, které byly vzaty za prokázané, důkazy, o něž se skutková zjištění opírají, úvahy, jimiž se rozhodující orgán řídil při hodnocení provedených důkazů, jakož i právní úvahy, na jejichž podkladě posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona.
Zavinění je obligatorním znakem subjektivní stránky trestného činu. Bez zavinění není trestný čin (srov. §3 odst. 3 tr. zák.) Přitom závěr o zavinění pachatele musí být vždy prokázán výsledky dokazování. Závěr o tom, zda tu je zavinění ve smyslu trestního zákona a v jaké formě (§4, §5 tr. zák.), je závěrem právním. Tento právní závěr o subjektivních znacích trestného činu se musí zakládat na skutkových zjištěních, vyplývajících z provedeného dokazování, stejně jako závěr o objektivních znacích trestného činu.
Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství však nepostupovala důsledně podle výše uvedených ustanovení trestního zákona a trestního řádu.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Kutné Hoře ze dne 10. 1. 2001, sp. zn. 1 Zt 1792/2000, byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř. a §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. ve prospěch obviněného A. H.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil a současně zrušil všechna rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Protože je třeba ve věci učinit nové rozhodnutí, Nejvyšší soud podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal státní zástupkyni Okresního státního zastupitelství v Kutné Hoře, aby věc v potřebném rozsahu projednala a rozhodla. Při novém projednání věci státní zástupkyně odstraní postupem podle §2 odst. 5 tr. ř. neúplnosti v dokazování, na něž bylo poukázáno v tomto rozhodnutí. Především zjistí výslechem obviněného, v jakém postavení jednal a kterou společností byl zmocněn k odkoupení akcií od poškozených V. K. a M. K., odkud zjistil, že poškození jsou držiteli akcií IPF KB , a. s. Obviněného též podrobně vyslechne k obsahu smluv uzavřených dne 27. 5. 2000 s poškozenými V. K. a M. K. na č. l. 18 a 19 spisu, zejména odkud získal tiskopis smlouvy, proč na smlouvě je uvedena jako kupující společnost S., spol. s r. o., a obviněný smlouvu podepsal za společnost 1. ÚI, s. r. o., proč smlouva byla opatřena razítkem společnosti P., spol. s r. o., U. O. Státní zástupkyně obviněného vyslechne též k tomu, proč nevyplnil v souladu s příslušnými předpisy výdajové pokladní doklady (č. l. 19, 20 spisu). Vzhledem k rozporům ve výpovědích obviněného a poškozených bude třeba provést jejich konfrontaci, pokud by rozpory přetrvávaly i po doplnění výslechu obviněného. Protože obviněný je stíhán vyšetřovatelem Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování v Mladé Boleslavi pod ČVS:OVMB-80/2001 pro trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., který měl spáchat obdobným způsobem při odkupování akcií, státní zástupkyně posoudí, zda jde o pokračování v trestném činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. Po doplnění dokazování zhodnotí nově provedené důkazy s důkazy již dříve provedenými podle §2 odst. 6 tr. ř. jednotlivě i v jejich souhrnu a vyvodí z nich odpovídající skutkové i právní závěry. Přitom je podle §270 odst. 4 tr. ř. vázána právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud, a je povinna provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není stížnost pro porušení zákona přípustná.
V Brně dne 13. června 2001
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek