ECLI:CZ:NS:2001:5.TZ.124.2001.1
sp. zn. 5 Tz 124/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 27. června 2001 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jindřicha Urbánka a soudců JUDr. Františka Púryho a JUDr. Jiřího Horáka stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného J. K., proti usnesení vyšetřovatele Policie České republiky, Úřadu vyšetřování hl. m. Prahy ze dne 23. 11. 2000, ČVS: MVV 491/40-45-2000, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2, §270 odst. 1 tr. ř. za splnění podmínek §272 odst. 1 tr. ř. takto:
Pravomocným usnesením vyšetřovatele Policie České republiky, Úřadu vyšetřování hl. m. Prahy ze dne 23. 11. 2000, ČVS: MVV-491/40-45-2000, a v řízení, jež mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř. a §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. ve prospěch obviněného J. K.
Toto usnesení se zrušuje . Zrušují se také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Vyšetřovateli Policie České republiky, Úřadu vyšetřování hl. m. Prahy se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Usnesením vyšetřovatele Policie České republiky, Úřadu vyšetřování hl. m. Prahy (dále jen „vyšetřovatel\") ze dne 23. 11. 2000, ČVS: MVV-491/40-45-2000, bylo podle §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněného J. K. pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák., jehož se měl dopustit tím, že dne 4. 9. 2000 kolem 21.30 hodin při řízení vlastního osobního auta FIAT UNO, v P. ulicí V. ve směru od K. ke K. n. a přivaděči Jižní spojky, kde při odbočování vlevo nedal přednost v jízdě protijedoucímu motocyklu Kawasaki KLX 650R osazeném nesprávnou SPZ, který řídil P. O., přičemž při střetu došlo k těžké újmě na zdraví u P. O. a k poškození obou vozidel. Usnesení nabylo právní moci dne 4. 12. 2000 (na usnesení je nesprávně vyznačena právní moc dne 6. 12. 2000).
Proti tomuto usnesení podal ministr spravedlnosti České republiky ve lhůtě uvedené v §272 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného. Vytkl v ní, že napadeným usnesením byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř. a §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. ve vztahu k ustanovení §224 odst. 1, 2 tr. zák., neboť vyšetřovatel se těmito zákonnými ustanoveními důsledně neřídil. Podle ministra spravedlnosti bylo nutno vzhledem ke zjištění Kriminalistického ústavu ohledně žárovky obrysového světla motocyklu přibrat znalce z oboru dopravy, který by jednak posoudil způsob jízdy účastníků dopravní nehody, posoudil by výhledové poměry obviněného vzhledem k osvětlení křižovatky a za jehož účasti by byl proveden vyšetřovací pokus na místě nehody k objasnění viditelnosti přijíždějícího motocyklu. Vyšetřovatel neměl opomenout vyslechnout svědkyni M. D., kterou poškozený P. O. předjížděl v těsné blízkosti před křižovatkou, kde došlo ke střetu a která byla první na místě nehody. Dále je podle názoru ministra spravedlnosti třeba doplnit znalecký posudek z oboru zdravotnictví, neboť znalec MUDr. J. V. uvedl, že zranění nezanechá trvalé následky, zatímco poškozený uvedl, že zranění zanechalo trvalé následky.
V závěru stížnosti pro porušení zákona proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř. vytýkaná porušení zákona, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil, a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř., tj. aby přikázal vyšetřovateli, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud\") přezkoumal na podkladě stížnosti pro porušení zákona podle §267 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, jež mu předcházelo, a zjistil, že zákon byl porušen ve prospěch obviněného J. K. K tomuto závěru dospěl na základě následujících skutečností:
Vyšetřovatel odůvodnil své rozhodnutí tím, že při svědecké absenci se nepodařilo vyvrátit obhajobu obviněného, a proto postupoval podle zásady in dubio pro reo. Obviněný se totiž hájil tak, že při odbočování vlevo najel do křižovatky a vozidlo zastavil. V protisměru viděl přijíždět vozidla a viděl jejich světlomety ve všech jízdních pruzích. Protože jejich vzdálenost vyhodnotil jako dostačující pro odbočení, uvedl vozidlo do pohybu. Po nehodě viděl u motocyklu osvětlenou jen jeho zadní část a přístrojovou desku, ale hlavní světlomet osvětlen nebyl. Z odborného posouzení žárovek předního světlometu motocyklu vyplynulo, že vlákno parkovacího světla bylo vyhřáto na provozní teplotu a k jeho poškození došlo působením dynamických sil. Vlákno tlumeného světla bylo poškozeno obdobným způsobem s tím rozdílem, že před nárazem byl přerušen přívod elektrického proudu do vlákna a poškození vlákna nalomením, přičemž toto probíhalo již ve stavu chladnutí vlákna.
Podle §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. vyšetřovatel zastaví trestní stíhání, není-li skutek trestným činem a není důvod k postoupení věci. Zastavení trestního stíhání je jedním ze způsobů vyřízení věci, v níž bylo trestní stíhání zahájeno sdělením obvinění podle §160 odst. 1 tr. ř. Zastavení trestního stíhání se týká vždy konkrétního obviněného, případně obviněných a určitého skutku, nikoliv jeho možné právní kvalifikace. Zastavení trestního stíhání je obligatorní pokud jsou splněny zákonné podmínky uvedené v tomto ustanovení trestního řádu, jimiž jsou: 1) skutek, pro který se trestní stíhání vede, není trestným činem, 2) a není důvod k postoupení věci. Skutek není trestným činem např. jestliže nejsou naplněny všechny znaky trestného činu spáchaným skutkem, jde o nutnou obranu podle §13 tr. zák., krajní nouzi podle §14 tr. zák, malý stupeň nebezpečnosti pro společnost u mladistvého (§75 tr. zák.) apod. Důvod k postoupení věci je dán tehdy, jestliže skutek nenaplňuje zákonné znaky trestného činu, avšak mohl by být jiným příslušným orgánem posouzen jako přestupek nebo kárné provinění. Uplynula-li od spáchání přestupku nebo kárného provinění doba, po jejímž uplynutí je již nelze podle příslušných předpisů stíhat a příslušný orgán by je nemohl projednat, postoupení věci nepřichází v úvahu. Trestní stíhání je nutno v takovém případě zastavit podle §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. Okolnost, že skutek nenaplňuje žádné znaky skutkové podstaty trestného činu, musí být náležitě zjištěna. Jestliže dosavadní výsledky vyšetřování nasvědčují tomu, že došetřením mohou být prokázány znaky trestného činu, nelze trestní stíhání až do dokončení došetření zastavit podle §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. Má-li se stíhaný skutek posoudit v jednočinném souběhu jako více trestných činů, nelze trestní stíhání zastavit jen pro některý z trestných činů přicházejících takto v úvahu (srov. č. 64/1965 Sb. rozh. tr.). Trestní stíhání nelze zastavit jen pro část skutku (srov. č. 19/1968 - I. Sb. rozh. tr.).
Rozhodnout o zastavení trestního stíhání podle §172 tr. ř. lze jen tehdy, jestliže věc byla dostatečně objasněna v rozsahu nezbytném pro toto rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). V usnesení o zastavení trestního stíhání je nutno uvést ve výrokové části stíhaný skutek i označení obviněného. Odůvodnění usnesení vyšetřovatele o zastavení trestního stíhání musí obsahovat skutkové i právní úvahy, na jejichž podkladě vyšetřovatel rozhodl o zastavení trestního stíhání (srov. č. 34/1969 Sb. rozh. tr.). To vyplývá z §134 odst. 2 tr. ř., které se týká obsahu usnesení. Podle něj v odůvodnění usnesení je třeba, jestliže to přichází podle povahy věci v úvahu, zejména uvést skutečnosti, které byly vzaty za prokázané, důkazy, o něž se skutková zjištění opírají, úvahy, jimiž se rozhodující orgán řídil při hodnocení provedených důkazů, jakož i právní úvahy, na jejichž podkladě posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona.
Zavinění je obligatorním znakem subjektivní stránky trestného činu. Bez zavinění není trestný čin (srov. §3 odst. 3 tr. zák.) Přitom závěr o zavinění pachatele musí být vždy prokázán výsledky dokazování. Závěr o tom, zda tu je zavinění ve smyslu trestního zákona a v jaké formě (§4, §5 tr. zák.), je závěrem právním. Tento právní závěr o subjektivních znacích trestného činu se musí zakládat na skutkových zjištěních, vyplývajících z provedeného dokazování, stejně jako závěr o objektivních znacích trestného činu.
Nejvyšší soud zjistil, že skutkový stav věci nebyl zjištěn bez důvodných pochybností a v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.), a že dosud provedené důkazy nebyly hodnoceny důsledně podle zásady volného hodnocení důkazů (§2 odst. 6 tr. ř.). Dokazování zůstalo neúplné především proto, že nebyla vyslechnuta jako svědkyně M. D., kterou poškozený P. O. těsně před nehodou předjížděl a která byla první na místě dopravní nehody a údajně poskytla poškozenému první pomoc a přivolala lékařskou pomoc. Vyšetřovatel pochybil, pokud nepřibral znalce z oboru dopravy, který by mohl posoudit způsob jízdy obviněného J. K. i poškozeného P. O., výhledové poměry obviněného i poškozeného, i další skutečnosti potřebné k zjištění skutkového stavu věci. K bližšímu objasnění těchto otázek bylo namístě provést vyšetřovací pokus za účasti znalce z oboru dopravy, a to i k objasnění otázky viditelnosti přijíždějícího motocyklu řízeného poškozeným. U trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. je nutno z hlediska zavinění zjistit, zda mezi porušením důležité povinnosti vyplývající ze zaměstnání, povolání, postavení, funkce nebo uložené podle zákona a následkem trestného činu je příčinná souvislost, a to i tehdy, jestliže na vzniku následku spolupůsobilo více příčin, včetně jednání poškozeného, který sám porušil své povinnosti. Dokazování nebylo zaměřeno na zjištění, zda poškozený P. O. při řízení motocyklu neporušil pravidlo o rychlosti jízdy ve smyslu §16 odst. 3 vyhl. č. 99/1989 Sb., o pravidlech silničního provozu. Poškozený vypověděl, že zřejmě měl zařazen IV. rychlostní stupeň, přičemž nejvyšší povolená rychlost motocyklu KAWASAKI LX 650 R je uvedena 162 km/hod v protokolu o technické kontrole vozidla před schválením (osvědčováním) technické způsobilosti k provozu na pozemních komunikacích v České republice (čl. 22-23). Vyšetřovatel se ani nevypořádal s výpovědí poškozeného P. O., že motocykl byl před nehodou osvětlen hlavním světlometem, že se domníval, že svítí i dálkové nebo tlumené světlo a že byly osvětleny i kontrolní přístroje. Bylo nezbytné též doplnit znalecký posudek z oboru lékařství (č. l. 13 - 16), který vypracoval znalec MUDr. J. V. Znalec v posudku dospěl k závěru, že zranění poškozeného nezanechá trvalé následky. Potřeba doplnění znaleckého posudku vyplývá jak z výpovědi poškozeného P. O. o rozsahu zranění, tak i z lékařské zprávy Fakultní Thomayerovy nemocnice s poliklinikou v Praze 4 - Krči, Vídeňská 800 (č. l. 17).
Usnesení vyšetřovatele o zastavení trestního stíhání podle §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. je vadné i proto, že v jeho výroku není uveden skutek, kterého se zastavení trestního stíhání týká. Vyšetřovatel nesprávně uvedl, že rozhodl ve věci dopravní nehody ze dne 4. 9. 2000 v P., ul. V., při níž byl poraněn P. O., a v níž je stíhán jako obviněný J. K., pro trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. Ve výroku usnesení o zastavení trestního stíhání podle §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. totiž musí být uveden skutek, kterého se zastavení týká, a nikoli jen jeho právní posouzení a dále i jméno obviněného, ohledně kterého bylo trestní stíhání zastaveno; nestačí, jsou-li tyto skutečnosti uvedeny jen v odůvodnění usnesení (srov. rozhodnutí č. 34/1969 Sb. rozh. tr.). Předmětem trestního stíhání je skutek, a proto také zastavení trestního stíhání se týká vždy určitého skutku. Vyšetřovatel však skutek zhruba popsal v odůvodnění svého rozhodnutí, navíc jinak než ve sdělení obvinění ze dne 6. 9. 2000.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozhodnutím vyšetřovatele byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř. a §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. a podle §269 odst. 2 tr. ř. (za splnění podmínek §272 odst. 1 tr. ř.) napadené rozhodnutí zrušil, přičemž současně zrušil všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Protože je třeba učinit ve věci nové rozhodnutí, Nejvyšší soud podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal vyšetřovateli Policie České republiky, Úřadu vyšetřování hl. m. Prahy, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Při novém projednání věci vyšetřovatel odstraní postupem podle §2 odst. 5 tr. ř. neúplnosti v dokazování, na něž bylo poukázáno v tomto rozhodnutí, zejména vyslechne svědkyni M. D., přibere znalce z oboru dopravy a provede vyšetřovací pokus i doplnění znaleckého posudku z oboru lékařství, který vypracoval znalec MUDr. J. V. Po doplnění dokazování zhodnotí podle §2 odst. 6 tr. ř. nově provedené důkazy s důkazy již dříve provedenými jednotlivě i v jejich souhrnu a vyvodí z nich odpovídající skutkové i právní závěry. Přitom je podle §270 odst. 4 tr. ř. vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není stížnost pro porušení zákona přípustná.
V Brně dne 27. června 2001
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek