ECLI:CZ:NS:2001:5.TZ.223.2001.1
sp. zn. 5 Tz 223/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 22. listopadu 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Horáka a soudců JUDr. Františka Púryho a JUDr. Jindřicha Urbánka stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti v neprospěch obviněných J. S. a J. H., proti usnesení státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 ze dne 6. 6. 2001, sp. zn. 2 Zt 1120/2001, a rozhodl podle §268 odst. 2 tr. ř. takto:
Pravomocným usnesením státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 ze dne 6. 6. 2001, sp. zn. 2 Zt 1120/2001, a v řízení, které mu předcházelo
b y l p o r u š e n z á k o n
v ustanoveních §2 odst. 5, 6 a §171 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněných J. S. a J. H.
Odůvodnění:
Usnesením státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 ze dne 6. 6. 2001, sp. zn. 2 Zt 1120/2001, byla podle §171 odst. 1 tr. ř. postoupena Místnímu úřadu Městské části v Praze 9 – Klánovice věc obviněných J. S. a J. H. stíhaných pro trestné činy ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §196 odst. 1 tr. zák. pro skutek spočívající v tom, že dne 29. 12. 2000 kolem 21.00 hodin v P., v restauraci O., po předchozí slovní rozepři nejdříve obviněný J. S. vyhrožoval usmrcením hostům restaurace, zejména P. M., K. K., O. M. a Z. Š., kteří seděli u jednoho stolu v prostoru herny, mezitím obviněný J. H. stojící opodál, vytáhl zpod své bundy baseballovou pálku, kterou držel výhrůžně v rukou, obviněný J. S. pak fyzicky napadl P. M. tak, že jej bil pěstmi do různých částí těla, kopal do nohou, hlavy a hrudníku, přitom mu strčil hlaveň nenabité plynové pistole do úst, čímž mu natrhl ret a odlomil kousek předního zubu, v důsledku čehož poškozený utrpěl pohmoždění měkkých tkání obličeje, oděrky, krevní podlitiny a odlomení korunky zubu; v pracovní neschopnosti byl v délce dvanácti dnů pro subjektivní potíže. Usnesení nabylo právní moci dnem 16. 6. 2001.
Proti tomuto usnesení podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. ř. ve lhůtě uvedené v §272 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněných J. S. a J. H.
V písemném zdůvodnění mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti namítá porušení zákona v ustanoveních §2 odst. 5, 6 a §171 odst. 1 tr. ř. s tím, že usnesení bylo státní zástupkyní vydáno předčasně a za situace, kdy věc nebyla náležitě objasněna z hlediska, zda nejde o trestný čin. Zdůrazňuje, že jednání obviněných dosahuje vyššího než nepatrného stupně společenské nebezpečnosti, neboť bylo zjištěno, že byla použita zbraň. Z dosud provedených důkazů vyplývá podezření, že ze strany obviněného J. S. došlo minimálně k naplnění skutkové podstaty trestného činu výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. eventuálně trestného činu ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. V této souvislosti ministr spravedlnosti poukazuje na závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství ohledně zranění, které utrpěl poškozený P. M. Zda došlo k ublížení na zdraví je závěrem právním, který přísluší učinit orgánu činném v trestním řízení a pochybnosti ohledně vzniklé újmy na zdraví mohou být odstraněny pouze u hlavního líčení.
Ministr spravedlnosti dále uvádí, že ve věci nebyli vyslechnuti všichni svědci přítomní incidentu, zejména obsluhující personál restaurace. Jeho výpovědi mohly přispět k objasnění události, včetně zjištění původce a držitele revolveru. Rovněž bylo nutno jako svědky vyslechnout občany N., B., Š. a K. k objasnění průběhu incidentu, aby bylo zjištěno, kdo byl jeho iniciátorem a zda někdo měl baseballovou pálku. Pochybnosti vyplývající z případných rozporů v důkazech mohl odstranit a zhodnotit pouze soud, a to po provedení dokazování u hlavního líčení.
Ministr spravedlnosti spatřuje nedostatky i v řízení, které napadenému usnesení předcházelo. Ve výroku tohoto usnesení nebyla uvedena právní kvalifikace trestného činu výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., přestože pro tento trestný čin bylo J. S. a J. H. sděleno obvinění. V souladu s trestním řádem není ani rozhodnutí vyšetřovatele, kterým podle §105 odst. 1 tr. ř. přibral znalce k vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, mimo jiné i ke zranění P. F., neboť jmenovaný nedal souhlas s vyžádáním lékařské zprávy. Dále P. F. nebylo vyšetřovatelem zřejmě doručeno usnesení o přibrání znalce, neboť na usnesení je uveden nečitelný podpis, který neodpovídá jeho podpisu.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 ze dne 6. 6. 2001, sp. zn. 2 Zt 1120/201, byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, 6 a §171 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněných J. S. a J. H. Dále aby podle §269 odst. 2 tr.ř. napadené usnesení zrušil a poté aby Nejvyšší soud podstupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 1 tr. ř. z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona a na podkladě spisového materiálu správnost výroku napadeného usnesení a řízení, které mu předcházelo, a shledal, že zákon porušen byl.
Z trestního spisu bylo zjištěno, že v přípravném řízení byly provedeny výslechy obviněných a několika svědků. Rovněž byly vypracovány znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství a odborné vyjádření z oboru kriminalistické techniky a expertiz, odvětví balistiky. Také byly zajištěny různé listinné důkazy, včetně lékařských zpráv týkajících se zdravotního stavu osob, které byly dne 29. 12. 2000 v souvislosti s incidentem zraněny.
Obviněný J. S. mimo jiné vypověděl, že byl v restauraci společně s obviněným J. H., P. F. a dalšími dvěma kamarády. Zde se však žádného vyhrožování nedopustil. Naopak sám byl napaden poškozeným P. M., a to nejprve slovně a poté i fyzicky, kdy do něj poškozený strčil a následně vytáhl pistoli, kterou na něj mířil. Proto se pokoušel poškozeného přemluvit, aby mu zbraň vydal a začali se o ní vzájemně přetahovat a prát. Přitom zřejmě došlo ke zranění poškozeného, který odmítl pistoli vydat. Celého konfliktu se zúčastnil pouze on sám a poškozený. Další osoby do něj nezasahovaly, a to ani obviněný J. H. Ten nikomu nevyhrožoval a obviněnému není známo, že by měl baseballovou pálku. Obviněný rovněž konstatoval, že v kritické době byl ovlivněn požitým alkoholem, ale věděl, co dělá.
Obviněný J. H. mimo jiné uvedl, že by v restauraci s obviněným J. S. a kamarádem B. Zde došlo ke konfliktu, kdy poškozený P. M. slovně napadl obviněného J. S. Následně se začali oba vzájemně pošťuchovat, strkat a dávat si rány, přičemž si nadávali. Najednou se na zemi objevila pistole o kterou se začali obviněný J. S. a poškozený P. M. přetahovat. Obviněnému není známo, komu zbraň patřila. Celý incident ukončil majitel restaurace, který zavolal policii. Obviněný zdůraznil, že on sám a ani nikdo jiný se do incidentu nezapojil, nikomu nevyhrožoval a ani neměl žádnou baseballovou pálku. I když předtím požil alkoholické nápoje, tak věděl, co dělá.
Svědek a zároveň i poškozený P. M. mimo jiné vypověděl, že v restauraci byl se svými kamarády, když kolem 16.00 hodin se k nim připojil P. F., kterého upozornil, že si nepřeje, aby obtěžoval jeho přítelkyni. Kolem 21.00 hodin byl ve výčepu, když uslyšel nějaký hluk. Proto se šel podívat, co se děje. Svědek našel povalený stůl a obviněného J. S., jak drží N. za bundu. Snažil se je od sebe odtáhnout, na což obviněný reagoval tím, že vytáhl pistoli a vrazil mu ji do úst. Svědkovi se podařilo mu zbraň vzít. Obviněný se snažil získat pistoli zpět a udeřil jej loktem do hlavy a do páteře a několikrát jej kopl kolenem do obličeje. Poté se někomu podařilo obviněného od něho odtáhnout a v tu chvíli svědek uviděl, jak přiběhl obviněný J. H. s baseballovou pálkou v ruce a společně s obviněným J. S. na něj křičeli, aby jim vrátil pistoli, jinak že bude mrtvý. K. K. se však podařilo uchopit pálku obviněného J. H. Svědek konstatoval, že v důsledku napadení utrpěl poranění obličeje a úst, měl částečně uštípnuty tři zuby a vzhledem ke zdravotním problémům byl v pracovní neschopnosti.
Svědkyně Z. Š. mimo jiné uvedla, že poškozený P. M. byl bezdůvodně slovně i fyzicky napaden obviněným J. S., který mu do úst strčil přinesenou pistoli, se kterou předtím ohrožoval i osoby u jejich stolu. Také konstatovala, že obviněný Jan Spilka jim vyhrožoval usmrcením a za ním stál obviněný J. H., který v ruce držel baseballovou pálku. Obdobně o události vypověděl i svědek O. M. s tím rozdílem, že obvinění nikomu slovně nevyhrožovali. Svědek K. K. uvedl, že o konfliktu byl informován svou přítelkyní. Proto se šel podívat a viděl na zemi poškozeného P. M. a na něm obviněného J. S., jak se přetahují o pistoli. Protože obviněný J. H. chtěl baseballovou pálkou praštit poškozeného P. M., tak mu svědek záměr znemožnil. Svědek J. H. pouze konstatoval, že viděl obviněného J. S., jak se s někým hádal. Neviděl, že by se nějak bili a že by někdo měl pistoli nebo baseballovou pálku.
Naproti tomu svědek P. F. vypověděl, že mezi obviněným J. S. a poškozeným P. M. došlo ke vzájemnému slovnímu a fyzickému napadení, přičemž iniciátorem konfliktu byl poškozený. V průběhu incidentu došlo k přetahování o pistoli, o jejímž původu mu však není nic známo. Svědek M. P. uvedl, že nebyl přítomen celému konfliktu, ale oknem restaurace viděl, jak nějaký mladík míří pistolí na obviněného J. S. Poté se mezi sebou o ni tahali a vzájemně si nadávali.
Z lékařské zprávy a ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství vyplýval charakter poranění, které při incidentu utrpěl poškozený P. M. a doba jeho léčení. Z odborného vyjádření z oboru kriminalistické techniky a expertiz, odvětví balistiky se podával charakter plynové pistole zn. Röhm RG 99, která byla zajištěna orgány policie na místě konfliktu.
Podle §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Bez návrhu stran objasňují stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch obviněného. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny okolnosti případu. Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Podle §171 odst. 1 tr. ř. vyšetřovatel postoupí věc jinému orgánu, jestliže výsledky přípravného řízení ukazují, že nejde o trestný čin, že však jde o skutek, který by mohl být jiným příslušným orgánem posouzen jako přestupek nebo kárné provinění. Vzhledem k ustanovení §174 odst. 2 písm. c) tr. ř. může rozhodnutí podle §171 odst. 1 tr. ř. učinit i státní zástupce.
Podle názoru Nejvyššího soudu nepostupovala státní zástupkyně v napadeném usnesení důsledně podle §2 odst. 5, 6 a §171 odst. 1 tr. ř., jak důvodně namítá i ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona. Předně k objasnění skutkového stavu věci nebyly v přípravném řízení provedeny všechny potřebné a dostupné důkazy. V této souvislosti nutno uvést, že vzhledem k zcela rozdílným výpovědím obviněných J. S., J. H. a svědků P. F., M. P. na straně jedné a svědků P. M., O. M., K. K. a Z. Š. na straně druhé, měly být k události svědecky vyslechnuty i další osoby nacházející se v době incidentu v restauraci O. Šlo o personál restaurace a přítomné hosty. Zejména mělo být zjišťováno, kdo byl iniciátorem konfliktu, jak probíhal, kdo se do něj a případně jakým způsobem zapojil. Rovněž bylo třeba objasnit, kdo přinesl plynovou pistoli, jakým konkrétním způsobem bylo s touto pistolí při konfliktu manipulováno a zda měl někdo baseballovou pálku. Dále je v důsledku neúplného dokazování chybné hodnocení stávajících důkazů, provedené státní zástupkyní, a proto jsou vadné skutkové i právní závěry napadeného usnesení. Výrok napadeného usnesení, kterým byla podle §171 odst. 1 tr. ř. věc obviněných J. S. a J. H. postoupena Místnímu úřadu Městské části v Praze 9 – Klánovicích s tím, že nejde o trestný čin, ale jde o skutek, který by mohl být příslušným orgánem posouzen jako přestupek, byl minimálně předčasný. Tímto rozhodnutím byli oba obvinění nedůvodně zvýhodněni a proto byl zákon porušen v jejich prospěch. Teprve po svědeckém výslechu všech osob, které byly v době kritické události v restauraci přítomny a po náležitém vyhodnocení všech provedených důkazů, bylo možno rozhodnout, zda skutková zjištění umožňují postup podle §171 odst. 1 tr. ř. anebo je třeba na obviněné J. S. a J. H. podat obžalobu. V této souvislosti nutno připomenout, že postoupit věc v přípravném řízení podle §171 odst. 1 tr. ř. lze jen tehdy, když provedené důkazy umožňují učinit jednoznačný závěr, že v předmětném skutku nejde o trestný čin. V opačném případě je státní zástupce povinen podat obžalobu.
Nedostatkem spíše formálního charakteru je okolnost, že ve výroku napadeného usnesení není u skutku uvedena právní kvalifikace trestného činu výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., byť i pro tento trestný čin bylo J. S. a J. H. sděleno obvinění. Naproti tomu se Nejvyšší soud neztotožnil s námitkami stížnosti pro porušení zákona souvisejícími se znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství. Předně ze spisového materiálu vyplývá, že poškozený P. M. i P. F. dali před vypracováním zmíněného posudku souhlas s vyžádáním lékařské zprávy k jejich zranění pro účely trestního řízení (viz č. l. 22 a 33 tr. spisu). Dále nelze namítat, že by P. F. nepřevzal dne 4. 4. 2001 rozhodnutí vyšetřovatele o přibrání znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, když téhož dne byl ve věci vyslýchán a z podpisu o převzetí není možno v daném případě spolehlivě usuzovat na opak. Navíc nelze pominout, že zranění P. F. nebylo ani součástí skutku, pro který bylo J. S. a J. H. sděleno obvinění.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 ze dne 6. 6. 2001, sp. zn. Zt 1120/2001, a v řízení, které mu předcházelo bylo porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, 6 a §171 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněných J. S. a J. H. Nejvyšší soud však nepostupoval podle §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř., tj. nezrušil napadené usnesení a nepřikázal orgánu, o jehož rozhodnutí jde, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal (doplnil o důkazy konstatované výše a všechny důkazy postupem podle §2 odst. 6 tr. ř. vyhodnotil) a rozhodl.
Podle §272 odst. 1 tr. ř. nebyl-li zákon porušen v neprospěch obviněného, může Nejvyšší soud postupovat podle §269 odst. 2 až §271 tr. ř. jen tehdy, navrhl-li to ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona podané do šesti měsíců od právní moci napadeného rozhodnutí a rozhodl-li Nejvyšší soud o této stížnosti do tří měsíců od jejího podání.
I když byly splněny všechny podmínky §272 odst. 1 tr. ř., tak Nejvyšší soud nemohl pominout, že citované ustanovení zákona bylo zrušeno nálezem Ústavního soudu ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. P1. ÚS 15/01, byť účinnost zrušení byla stanovena až dnem 31. 12. 2001. V konstatovaném nálezu Ústavní soud mimo jiné uvedl z jakých důvodů shledal ustanovení §272 tr. ř. v rozporu s čl. 37 odst. 3, čl. 40 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, čl. 80 odst. 1 a čl. 90 Ústavy. Přestože zmíněné ustanovení zákona je dosud účinné, nelze přehlédnout jeho neústavnost a tuto skutečnost nutno vzít již v současnosti při rozhodování v úvahu.
Uvedené skutečnosti vedly Nejvyšší soud k závěru, že se omezil jen na vyslovení porušení zákona, čímž napadené usnesení zůstalo beze změny nedotčeno.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není stížnost pro porušení zákona přípustná.
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k
V Brně dne 22. listopadu 2001