ECLI:CZ:NS:2001:5.TZ.257.2000.1
sp. zn. 5 Tz 257/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 11. ledna 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Horáka a soudců JUDr. Františka Púryho a JUDr. Jindřicha Urbánka stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného R. K., proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 8. 2000, sp. zn. 5 T 1/98, a rozhodl podle §268 odst. 2 a §269 odst. 2 tr. ř. takto:
Pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 8. 2000, sp. zn. 5 T 1/98, a v řízení, které mu předcházelo, b y l v neprospěch obviněného R. K.
p o r u š e n z á k o n
v ustanovení §11 odst. 1 písm. f) tr. ř., a to ve výroku o vině trestným činem útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zák., i v navazujících výrocích o trestu a náhradě škody.
S výjimkou výroku, kterým byl obviněný R. K. podle §226 písm. e) tr. ř. zproštěn obžaloby pro trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák., se citovaný rozsudek zrušuje . Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 6. 1998, sp. zn. 5 T 1/98, byl obviněný R. K. uznán vinným trestným činem útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zák., jehož se měl dopustit tím, že dne 20. 5. 1996 okolo 07.00 hod. v P. v ul. S. před barem u Z. h. byl kontrolován hlídkou Policie ČR, při této kontrole odmítl předložit doklady totožnosti, následně začal policejní hlídku napadat, přičemž fyzicky napadl poškozeného pprap. P. H., tím způsobem, že jej kopal do spodních partií těla, lámal mu levou paži, hlavou mu uhodil o kapotu služebního vozu a tímto jednáním mu způsobil zranění, které ze soudně lékařského hlediska je nutno považovat za ublížení na zdraví. Za to byl odsouzen podle §155 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, který byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit Policii ČR, Správě hl. m. Prahy, náhradu škody v částce 15.919,50 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená instituce odkázána se zbytkem svého nároku na řízení ve věcech občanskoprávních.
Tímtéž rozsudkem byl obviněný R. K. podle §226 písm. e) tr. ř. zproštěn obžaloby pro trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že v době od března 1994 do 5. 9. 1996 v P., ani jinde, nepřispíval řádně na výživu svého nezletilého syna V. K., přestože mu tato povinnosti vyplývala jednak přímo ze zákona o rodině, jednak byla stanovena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 11. 12. 1996, č. j. P 520/86, ve výši 400,- Kč měsíčně, splatných do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky nezletilého; rozsudkem téhož soudu ze dne 30. 3. 1993, který nabyl právní moci dne 5. 5. 1993 mu byla zvýšena na částku 700,- Kč měsíčně, splatných do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky nezletilého, a to počínaje zářím 1992; celkový dluh na výživném poskytovaném k rukám matky nezletilého K. J., tak činí částku 18 859,- Kč.
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2000, sp. zn. 5 To 570/99, byl k odvolání obvodního státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. ř. zrušen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 6. 1999, sp. zn. 5 T 1/98, a to ve zprošťujícím výroku. Dále podle §259 odst. 1 tr. ř. byla věc obvodnímu soudu vrácena, aby ji v rozsahu zrušení znovu projednal a rozhodl.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 8. 2000, sp. zn. 5 T 1/98, byl obviněný R. K. uznán vinným trestným činem útoku na veřejného činitele, podle §155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zák., a to ohledně téhož skutku, jak byl uveden v předchozím rozsudku ze dne 16. 6. 1999, sp. zn. 5 T 1/98. Za to byl obviněný odsouzen podle §155 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody s trváním dvou roků, který byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř roků. Současně byl zrušen výrok o trestu v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 9. 2. 2000, sp. zn. 2 T 81/99, jakož i všechna další rozhodnutí, na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále byla obviněnému podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit Policii ČR, Správě hl. m. Prahy, náhradu škody v částce 15 919,50 Kč.
Stejným rozsudkem byl obviněný R. K. podle §226 písm. e) tr. ř. (ve vyhotovení rozsudku je v důsledku zjevné písařské chyby nesprávně uveden §226 písm. e) tr. zák.) zproštěn obžaloby pro trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák., a to ohledně téhož skutku, jak byl uveden v rozsudku ze dne 16. 6. 1999, sp. zn. 5 T 1/98. Rozsudek nabyl právní moci dnem vyhlášení, tj. 16. 8. 2000.
Proti naposledy citovanému rozsudku podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného R. K. V písemném zdůvodnění ministr spravedlnosti poukazuje na ustanovení §2 odst. 6, 8 tr. ř., §155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zák. a namítá, že obvodní soud se jimi neřídil. Přehlédl, že odvolací soud zrušil pouze výrok ve zprošťující části rozsudku soudu prvého stupně, kdežto ostatní výroky ponechal v platnosti. Bylo znovu rozhodnuto o obžalobě státního zástupce pro trestný čin útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a) , odst. 2 písm. b) tr. zák., přestože o ní bylo již rozhodnuto dřívějším rozsudkem. Nepřípustnost trestního stíhání vyplývá i z ustanovení §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 8. 2000, sp. zn. 5 T 1/98 (v důsledku zjevné písařské chyby je nesprávně uvedena sp. zn. 5 T 1/94), byl ve výroku o vině trestným činem podle §155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zák., ve výroku o uložení trestu i ve výroku o náhradě škody porušen zákon v neprospěch obviněného R. K. v ustanoveních §2 odst. 6, 8 tr. ř. ve vztahu k §155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zák. Dále aby podle §269 odst. 2 tr. ř. uvedený rozsudek v napadené části zrušil.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 1 tr. ř. na podkladě stížnosti pro porušení zákona správnost všech výroků napadeného rozsudku, jakož i řízení, které mu předcházelo, a shledal, že zákon porušen byl.
Podle §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. trestní stíhání nelze zahájit, bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, proti tomu, proti němuž dřívější stíhání pro týž skutek skončilo pravomocným rozsudkem soudu nebo bylo pravomocně zastaveno, jestliže rozhodnutí nebylo v předepsaném řízení zrušeno.
Nejvyšší soud z trestního spisu zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 1 postupoval v napadeném rozsudku v rozporu s výše citovaným ustanovením trestního řádu. Při rozhodování věci bylo zřejmě přehlédnuto, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2000, sp. zn. 5 To 570/99, byl předchozí rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 6. 1999, sp. zn. 5 T 1/98, zrušen jen ve zprošťujícím výroku ohledně trestného činu zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák. Pouze v rozsahu tohoto zrušení měl obvodní soud věc znovu projednat a rozhodnout. Naproti tomu ve výroku o vině R. K. trestným činem útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zák., a v navazujících výrocích o trestu odnětí svobody, jeho podmíněném odkladu i ve výrocích ohledně náhrady škody, nabyl předmětný rozsudek právní moci dnem rozhodnutí odvolacího soudu. Z tohoto důvodu bylo ve smyslu §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. nepřípustné po 10. 1. 2000 pokračovat v trestním stíhání obviněného v případě skutku, o kterém již bylo v trestním řízení pravomocně rozhodnuto. V napadeném rozsudku byla porušena zásada "ne bis in idem", neboť ohledně jednoho skutku bylo chybně dvakrát rozhodnuto o vině, trestu a náhradě škody.
Naproti tomu Nejvyšší soud neshledal žádné nedostatky, pokud jde o výrok napadeného rozsudku, kterým byl obviněný R. K. podle §226 písm. e) tr. ř. zproštěn pro skutek obžalobou kvalifikovaný jako trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák. K objasnění skutkového stavu věci byly u hlavního líčení provedeny všechny potřebné a dostupné důkazy, které obvodní soud také náležitě vyhodnotil, a rovněž učinil správné skutkové i právní závěry. V tomto směru ani stížnost pro porušení zákona napadenému rozsudku nic nevytýká.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 8. 2000, sp. zn. 5 T 1/98, a v řízení, které mu předcházelo, byl v neprospěch obviněného R. K. porušen zákon v ustanovení §11 odst. 1 písm. f) tr. ř., a to ve výroku o vině trestným činem útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zák., i v navazujících výrocích o trestu a náhradě škody. Nejvyšší soud neakceptoval návrh ministra spravedlnosti, aby bylo vysloveno porušení zákona v ustanoveních navrhovaných v petitu mimořádného opravného prostředku, neboť pochybení obvodního soudu je výstižně i dostatečně vyjádřeno v porušení §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. Dále Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil, s výjimkou výroku, kterým byl obviněný R. K. podle §226 písm. e) tr. ř. zproštěn obžaloby pro trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. ř. V této souvislosti je nutno upozornit, že tím byl zrušen i výrok napadeného rozsudku o zrušení výroku o trestu v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 9. 2. 2000, sp. zn. 2 T 81/99, neboť v původním řízení byl uložen souhrnný trest. Současně Nejvyšší soud zrušil všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Tímto postupem byl odstraněn protiprávní stav, aniž by byl nutný postup podle §270 odst. 1, příp. §271 odst. 1 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není stížnost pro porušení zákona přípustná.
V Brně dne 11. ledna 2001
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k