ECLI:CZ:NS:2001:5.TZ.263.2001.1
sp. zn. 5 Tz 263/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 21. listopadu 2001 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jindřicha Urbánka a soudců JUDr. Jiřího Horáka a JUDr. Františka Púryho stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného Z. M., proti usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 21. 12. 1998, sp. zn. 7 T 85/94, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 7 T 85/94, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. takto:
Usnesením samosoudkyně Okresního soudu Plzeň-město ze dne 21. 12. 1998, sp. zn. 7 T 85/94, a v řízení, jež mu předcházelo, byl v ustanoveních §36a odst. 1 písm. c) tr. ř. a §38 odst. 1 tr. ř.
p o r u š e n z á k o n
v neprospěch obviněného Z. M.
Toto usnesení se zrušuje . Zrušují se také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu Plzeň-město se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Usnesením samosoudkyně Okresního soudu Plzeň-město ze dne 21. 12. 1998, sp. zn. 7 T 85/94, bylo rozhodnuto, že podle §60 odst. 1 tr. zák. obviněný Z. M. vykoná trest odnětí svobody v trvání 9 měsíců, který mu byl uložen trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 2. 6. 1994, sp. zn. 7 T 85/94, který nabyl právní moci dne 24. 6. 1994, a jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří a půl roku. Podle §60 odst. 5 tr. zák. a §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný zařazen pro výkon tohoto trestu do věznice s ostrahou. Usnesení nabylo právní moci dne 12. 1. 1999.
Proti tomuto usnesení podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného Z. M. Namítl v ní, že napadené usnesení bylo vydáno po provedení řízení, kterým bylo porušeno ustanovení §36a odst. 1 písm. c) tr. ř., tedy právo na řádnou obhajobu, které je zaručeno v článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Ačkoliv Okresní soud Plzeň-město konal veřejné zasedání ve věznici, opomenul, že obviněný byl v té době ve vazbě ve věci vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 3 T 68/98 a vazba obviněného trvala od 26. 8. 1998 do 27. 1. 1999.
Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil, že usnesením samosoudkyně Okresního soudu Plzeň-město ze dne 21. 12. 1998, sp. zn. 7 T 85/94, byl v neprospěch obviněného Z. M. porušen zákon v ustanovení §36a odst. 1 písm. c) tr. ř., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. toto usnesení zrušil a aby dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) přezkoumal podle §267 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení, jakož i řízení, jež mu předcházelo, a shledal, že zákon byl porušen. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Okresní soud Plzeň-město rozhodoval ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 7 T 85/94 ve veřejném zasedání podle §330 odst. 1 tr. ř. ve vykonávacím řízení o tom, zda nařídí u obviněného Z. M. výkon podmíněně odloženého trestu odnětí svobody, který mu byl uložen trestním příkazem téhož soudu ze dne 2. 6. 1994, sp. zn. 7 T 85/94. Okresní soud Plzeň-město dne 3. 11. 1998 vyžádal zprávu o tom, zda je obviněný ve vazbě. Zpráva Vězeňské služby České republiky ze dne 14. 10. 1998, která došla soudu dne 27. 10. 1998, obsahovala sdělení, že obviněný je ve vazbě ve Věznici v PlzniBory. Obviněný v této věznici také převzal předvolání k veřejnému zasedání, které bylo nařízeno na den 30. 11. 1998. Toto veřejné zasedání bylo odročeno na neurčito po zjištění, že obviněný je ve vazbě a dne 27. 11. 1998 byla na něj podána u Okresního soudu v Klatovech obžaloba. K odročení veřejného zasedání došlo za účelem vyžádání souhlasu Okresního soudu v Klatovech k eskortě obviněného k Okresnímu soudu Plzeň-město. Okresní soud v Klatovech souhlasil dne 7. 12. 1998 s provedením eskorty obviněného, který byl v té době ve vazbě ve věznici Plzeň-Bory, k veřejnému zasedání u Okresního soudu Plzeň-město dne 21. 12. 1998 (č. l. 85). Z protokolu o veřejném zasedání ze dne 21. 12. 1998 (č. l. 86 – 87) u Okresního soudu Plzeň-město je zřejmé, že obviněný u veřejného zasedání neměl obhájce.
Podle §36a odst. 1 písm. c) tr. ř. však ve vykonávacím řízení, v němž soud rozhoduje ve veřejném zasedání, musí mít odsouzený obhájce, je-li ve vazbě. Přitom z hlediska nutné obhajoby z důvodu uvedeného v §36a odst. 1 písm. c) tr. ř. je nerozhodné, že obviněný byl vzat do vazby v jiné trestní věci (srov. č. 16/1970 Sb. rozh. trest.). Ze spisu vedeného u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 3 T 68/98 vyplývá, že v této věci byl obviněný ve vazbě od 26. 8. 1998 až do 27. 1. 1999. Obviněný byl tedy ve vazbě v době konání veřejného zasedání dne 21. 12. 1998 u Okresního soudu Plzeň-město.
Protože byl dán důvod nutné obhajoby podle §36a odst. 1 písm. c) tr. ř., měl Okresní soud Plzeň-město postupovat podle §38 odst. 1 tr. ř. a obviněnému určit lhůtu ke zvolení obhájce. Pokud by si obviněný v této lhůtě obhájce nezvolil, měl mu obhájce neprodleně ustanovit na dobu, po kterou trvají důvody nutné obhajoby. Okresní soud Plzeň-město však takto nepostupoval a porušil zákon v neprospěch obviněného.
Nejvyšší soud České republiky proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením Okresního soudu Plzeň-město, a v řízení, jež mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních §36 odst. 1 písm. c) tr. ř. a §38 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného Z. M.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil a současně zrušil další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu.
Protože je třeba ve věci učinit nové rozhodnutí, Nejvyšší soud přikázal podle §270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu Plzeň-město, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí o tom, že obviněný podle §60 odst. 1 tr. zák. vykoná trest odnětí svobody, jehož výkon byl podmíněně odložen, bylo zrušeno v řízení o mimořádném opravném prostředku (stížnosti pro porušení zákona) po uplynutí jednoroční lhůty uvedené v §60 odst. 3 tr. zák., Okresní soud Plzeň-město nebude pokračovat v řízení o tom, zda se podmíněně odsouzený obviněný Z. M. osvědčil nebo zda se nařídí výkon podmíněně odloženého trestu odnětí svobody (§330 odst. 1 tr. ř.). Podle §60 odst. 3 tr. zák. nastala ze zákona fikce, že se podmíněně odsouzený osvědčil, a proto není možné znovu rozhodovat podle §60 odst. 1 tr. zák. (srov. č. 4/1978, 6/1978 Sb. rozh. trest.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není stížnost pro porušení zákona přípustná.
V Brně dne 21. listopadu 2001
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek