ECLI:CZ:NS:2001:5.TZ.270.2000.1
sp. zn. 5 Tz 270/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 11. ledna 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Horáka a soudců JUDr. Františka Púryho a JUDr. Jindřicha Urbánka stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. L., proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Přerově ze dne 26. 9. 1996, sp. zn. 2 T 148/96, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. takto:
V řízení, které předcházelo právní moci trestního příkazu Okresního soudu v Přerově ze dne 26. 9. 1996, sp. zn. 2 T 148/96, byl v neprospěch obviněného J. L.
p o r u š e n z á k o n
v ustanovení §11 odst. 1 písm. a) tr. ř.
Citovaný trestní příkaz se zrušuje . Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Přerově se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu v Přerově ze dne 26. 9. 1996, sp. zn. 2 T 148/96, byl obviněný J. L. uznán vinným pokračujícím trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., protože
1) dne 20. 2. 1996 kolem 19.30 hodin v P., na ulici P., společně se Z. P., vnikli neoplocenou částí do objektu U. s. a zde odcizili nejméně 150 kg hnědého uhlí v hodnotě cca 150,- Kč ke škodě U. s. P.,
2) dne 2. 3. 1996 kolem 10.30 hodin v P., na ulici P., společně se Z. P., vnikli neoplocenou částí do objektu uhelných skladů a zde odcizili nejméně 150 kg hnědého uhlí v hodnotě cca 150,- Kč ke škodě U. s. Přerov,
J. L. se uvedeného činu dopustil i přesto, že byl trestním příkazem Okresního soudu v Přerově ze dne 27. 9. 1995, sp. zn. 1 T 113/95, pravomocným dne 19. 10. 1995, odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců, podmíněně odloženému na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců.
Za to byl obviněný odsouzen podle §247 odst. 1 tr. zák. za použití §314e odst. 2 tr. ř. k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem.
Trestní příkaz nebylo možné obviněnému J. L. doručit z důvodu jeho neznámého pobytu. Okresní soud v Přerově vydal dne 13. 12. 1999, sp. zn. 2 T 148/96, příkaz k jeho zatčení, které bylo realizováno dne 25. 3. 2000. Dne 27. 3. 2000 byl jmenovaný předveden k Okresnímu soudu v Přerově, kde převzal do vlastních rukou trestní příkaz a obžalobu ve věci 2 T 148/96. Současně se vzdal práva podat odpor a vyjádřil se tak, že si nepřeje, aby podaly v jeho prospěch opravný prostředek osoby uvedené v §247 odst. 2 tr. ř. Téhož dne nabyl trestní příkaz právní moci.
Usnesením Okresního soudu v Přerově ze dne 27. 3. 2000, sp. zn. 2 T 148/96, bylo podle §368 tr. ř. rozhodnuto, že obviněný J. L., odsouzený trestním příkazem téhož soudu ze dne 26. 9. 1996, sp. zn. 2 T 148/96, pro trestný čin podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., je účasten amnestie prezidenta republiky ze dne 3. 2. 1998. Podle článku II. odst. 1 písm. a), b) této amnestie byl obviněnému prominut celý uložený trest odnětí svobody v trvání tří měsíců nepodmíněně.
Usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 19. 4. 2000, sp. zn. 2 To 388/2000, bylo ke stížnosti okresního státního zástupce v Přerově podle §149 odst. 1 tr. ř. zrušeno usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 27. 3 2000, sp. zn. 2 T 148/96.
Proti výše citovanému trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. L. V písemném zdůvodnění namítá, že okresní soud nepostupoval v souladu s ustanovením §314c odst. 1 písm. a) tr. ř. V důsledku toho pochybil, když ve věci obviněného nerozhodl o použití článku I písm. a) amnestie prezidenta republiky ze dne 3. 2. 1998. Místo toho doručil obviněnému trestní příkaz a potom nesprávně v jeho věci rozhodl o aplikaci článku II odst. 1 písm. a), b) zmíněné amnestie prezidenta republiky. Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu v Přerově ze dne 26. 9. 1996, sp. zn. 2 T 148/96, byl v neprospěch obviněného J. L. porušen zákon v ustanovení §314c odst. 1 písm. a) tr. ř. Dále aby podle §269 odst. 2 tr. ř. tento trestní příkaz zrušil a poté postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 1 tr. ř. z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona a na podkladě spisového materiálu správnost všech výroků napadeného trestního příkazu, jakož i řízení, které mu předcházelo, a shledal, že zákon porušen byl.
Z trestního spisu bylo zjištěno, že v přípravném řízení byly k objasnění skutkového stavu věci zajištěny a provedeny všechny potřebné a dostupné důkazy. Po podání obžaloby tyto důkazy Okresní soud v Přerově také náležitě vyhodnotil a v trestním příkazu dospěl ke správným skutkovým a právním závěrům ohledně viny obviněného J. L. Rovněž při rozhodování o trestu nepostupoval okresní soud v rozporu se zákonem. V tomto směru ani stížnost pro porušení zákona napadenému rozhodnutí nic nevytýká.
Podle §11 odst. 1 písm. a) tr. ř. trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, nařídí-li to prezident republiky, uživ svého práva udílet milost nebo amnestii. Podle článku I písm. a) rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 2. 3. 1998 bylo nařízeno, aby nebylo zahajováno, a pokud bylo zahájeno, aby bylo zastaveno trestní stíhání pro trestné činy spáchané úmyslně přede dnem tohoto rozhodnutí, pokud na ně zákon stanoví trest odnětí svobody nepřevyšující dva roky. Podle článku IV odst. 1 písm. a) citované amnestie se ustanovení článků I a II tohoto rozhodnutí nevztahují na osoby, které kromě trestné činnosti, o níž se rozhoduje podle tohoto rozhodnutí, byly v posledních deseti letech přede dnem tohoto rozhodnutí odsouzeny k nepodmíněnému trestu odnětí svobody pro úmyslný trestný čin nebo které byly v posledních deseti letech propuštěny z výkonu trestu odnětí svobody za takový trestný čin, pokud se na ně nehledí, jako by odsouzeny nebyly.
Podle názoru Nejvyššího soudu nepostupoval Okresní soud v Přerově podle výše citovaného ustanovení §11 odst. 1 písm. a) tr. ř., když po vyhlášení rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 3. 2. 1998 nezjišťoval, zda obviněný J. L. je účasten aboličního ustanovení této amnestie. Jmenovaný byl stíhán pro trestný čin, který splňoval podmínku článku I písm. a) citované amnestie a současně nešlo o trestný čin, pro který by byl z hlediska jejího článku IV odst. 1 písm. b) z amnestie vyloučen. Přitom okresní soud správně vyžádal opis z evidence Rejstříku trestů, ze kterého mohl ověřit, zda obviněný není z amnestie vyloučen podle jejího článku IV odst. 1 písm. a). Z opisu z evidence Rejstříku trestů k osobě obviněného, který vyžádal Nejvyšší soud v řízení o stížnosti pro porušení zákona, taková skutečnost nevyplývá.
Okresní soud porušil zákon, když připustil dne 27. 3. 2000, aby trestní příkaz nabyl právní moci, přestože již mnohem dříve mohlo být trestní stíhání obviněného zastaveno z důvodu aboličního ustanovení rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 3. 2. 1998. Tím obviněného nedůvodně znevýhodnil.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že v řízení, které předcházelo právní moci trestního příkazu Okresního soudu v Přerově ze dne 26. 9. 1996, sp. zn. 2 T 148/96, byl v neprospěch obviněného J. L. porušen zákon v ustanovení §11 odst. 1 písm. a) tr. ř. Zde je nutno uvést, že nebyl akceptován návrh ministra spravedlnosti, aby bylo vysloveno porušení zákona v §314c odst. 1 písm. a) tr. ř. Konstatované ustanovení pojednává o postupu samosoudce po podání obžaloby, nikoli po vydání trestního příkazu, a v tomto směru k žádnému porušení zákona nedošlo. Dále Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil. Současně zrušil všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poté podle §270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Přerově přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Po zrušení napadeného trestního příkazu se trestní věc obviněného J. L. dostala do procesního stadia jako po podání obžaloby. Úkolem okresního soudu bude s ohledem na článek I písm. a) rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii z dne 2. 3. 1998 zastavit trestní stíhání obviněného podle ustanovení §11 odst. 1 písm. a) tr. ř. a obviněného poučit podle §11 odst. 2 tr. ř. Ještě předtím však musí prověřit, zda obviněný není z této amnestie vyloučen ve smyslu jejího článku IV odst. 1 písm. a). V této souvislosti totiž nelze přehlédnout, že v opisech z evidence Rejstříku trestů není uvedeno odsouzení obviněného J. L. předmětným trestním příkazem Okresního soudu v Přerově ze dne 26. 9. 1996, sp. zn. 2 T 148/96 (viz č. l. 50 tr. spisu). Tato skutečnost sice není překážkou pro aplikaci aboličního ustanovení citované amnestie, avšak poněkud zpochybňuje úplnost a tedy hodnověrnost uvedeného dokladu.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není stížnost pro porušení zákona přípustná.
V Brně dne 11. ledna 2001
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k
Za správnost vyhotovení: