ECLI:CZ:NS:2001:5.TZ.285.2000.1
sp. zn. 5 TZ 285/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 8. února 2001 v senátě složeném u předsedy JUDr. Jiřího Horáka a soudců JUDr. Františka Púryho a JUDr. Jindřicha Urbánka stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněných T. K., a I. Š., proti usnesení vyšetřovatele Policie České republiky, Okresního úřadu vyšetřování v Ústí nad Orlicí ze dne 25. 5. 2000, ČVS: OVÚO-834/99, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2, §270 odst. 1 tr. ř. a za podmínek §272 odst. 1 tr. ř. takto:
Pravomocným usnesením vyšetřovatele Policie České republiky, Okresního úřadu vyšetřování v Ústí nad Orlicí ze dne 25. 5. 2000, ČVS: OVÚO-834/99, a v řízení, které mu předcházelo, b y l ve prospěch obviněných T. K. a I. Š. p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř. a §172 odst. 1 písm. b) tr. ř.
Citované usnesení se zrušuje . Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Vyšetřovateli Policie České republiky, Okresního úřadu vyšetřování v Ústí nad Orlicí se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Usnesením vyšetřovatele Policie České republiky, Okresního úřadu vyšetřování v Ústí nad Orlicí ze dne 25. 5. 2000, ČVS: OVÚO-834/99, bylo podle §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněných T. K. a I. Š. pro trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák., kterého se měly dopustit tím, že dne 21. 8. 1999 kolem 19.00 hod. v rekreační chatě L. v P. jako vychovatelky ÚSP Č. prováděly koupání chovanky J. Ch., kterou po dobu minimálně 2 minut ponechaly v prázdné vaně bez dozoru a vlivem jejich nepřítomnosti došlo k opaření chovanky na 40 procentech těla a ta byla s tímto poraněním umístněna na JIP nemocnice Vinohrady, kde dne 6. 9. 1999 zemřela. Usnesení nabylo právní moci dne 2. 6. 2000.
Proti tomuto usnesení podal ministr spravedlnosti dne 29. 11. 2000 stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněných T. K. a I. Š. V písemném zdůvodnění mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti poukazuje na důkazy provedené v přípravném řízení. Konstatuje, že se vyšetřovatel neřídil při vyšetřování ustanoveními §2 odst. 5, 6 tr. ř. Namítá nedostatky v ohledání místa činu, např. nebyla provedena kontrola stavu vodovodní baterie, nebyla zjišťována teplota vytékající vody, způsob jejího ohřevu, včetně jeho seřízení. Trestní spis navíc neobsahuje fotodokumentaci pořízenou při ohledání místa události.
Ministr spravedlnosti dále upozorňuje na neúplnost znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, ohledně provedení prohlídky a pitvy těla zemřelé J. Ch. Znalci se nevyjádřili k otázce, na kterých místech těla byly zjištěny opařeniny III. stupně a jak rozsáhlý povrch těla byl takto postižen, jak dlouho by bylo opaření léčeno v případě, že by nedošlo k následné zdravotní komplikaci, zda by zanechalo trvalé následky na těle poškozené a zda šlo u samotného vzniku opařenin o těžkou újmu na zdraví, zda vzniklá komplikace při léčení opařenin 40 procent těla je obvyklá a do jaké míry ji bylo možno předpokládat. Protože znalecký posudek byl jako neodkladný úkon zajištěn před zahájením trestního stíhání, přičemž znalcům bylo usnesení o jejich přibrání doručeno delší dobu po provedené pitvě poškozené, tak měl být po sdělení obvinění T. K. a I. Š. proveden znovu.
Ministr spravedlnosti také namítá nedostatky v přibrání znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, MUDr. R. H. Znalec navíc neměl k dispozici poznatky o skutkovém ději a o teplotě vody, jíž byly opařeniny vyvolány. Rovněž poukazuje na vady a neúplnost vyšetřovacího pokusu.
Podle ministra spravedlnosti měli být svědecky vyslechnuti E. D. a její manžel k otázce vodovodní baterie v koupelně, ke způsobu ohřevu vody a proč byla její teplota po kritické události regulována na 50 oC. Vyšetřovatel měl vyslechnout lékaře rychlé záchranné služby i další lékaře z nemocnice v Ústí nad Orlicí a z nemocnice v Praze Vinohradech ke zdravotnímu stavu poškozené, k důvodům jejího převozu do Prahy, k průběhu léčení a ke zdravotním komplikacím. Svědci Mgr. M. B., J. N., případně psycholog a lékař v ústavu sociální péče pracující, zejména MUDr. R., měli být slyšeni k tomu, zda jim bylo známo, že vychovatelky záměrně nechávaly svěřenky, které se dostaly do zlobného afektu, osamocené. Zda šlo o přípustný postup i v případě J. Ch., a to vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu a situaci, ve které se v kritické době nacházela. Také měl být vyžádán znalecký posudek nebo odborné vyjádření k otázce příčin afektivní reakce poškozené, k níž kritického dne došlo, a ke správnému postupu jejího ovládnutí.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti uvádí, jak mělo být při vyšetřování postupováno. Konstatuje vědomost obviněných o fyzickém a psychickém stavu J. Ch. Zdůrazňuje, že obviněné věděly, že poškozená je bezbranná a v případě spuštění vody si sama nemůže pomoci. Z jejich strany šlo o zcela neprofesní způsob řešení její úzkostné reakce. Obě obviněné byly podle pracovní náplně povinny pečovat o bezpečnost svěřených osob. Vyšetřovatel zastavil trestní stíhání na základě neúplně provedeného dokazování a nesprávného hodnocení důkazů. Nezabýval se otázkou existence zavinění obviněných ke vzniklému následku. Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením vyšetřovatele Policie České republiky, Okresního úřadu vyšetřování v Ústí nad Orlicí ze dne 25. 5. 2000, ČVS: OVÚO-834/99, a v řízení, které mu předcházelo, byl ve prospěch obviněných T. K. a I. Š. porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř. a §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. Dále aby podle §269 odst. 2 tr. ř., a za dodržení podmínek §272 tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2000), napadené usnesení zrušil. Současně aby zrušil další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poté aby Nejvyšší soud podle §270 odst. 1 tr. ř. vyšetřovateli Policie České republiky, Okresního úřadu vyšetřování v Ústí nad Orlicí přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 1 tr. ř. z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona a na podkladě spisového materiálu správnost výroku napadeného usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo, a shledal, že zákon porušen byl.
Z trestního spisu bylo zjištěno, že v přípravném řízení provedl vyšetřovatel výslechy obviněných a svědků. Rovněž zajistil vypracování dvou znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, a provedení vyšetřovacího pokusu. Také zajistil různé listinné důkazy, včetně protokolu o ohledání místa činu.
Podle §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Bez návrhu stran objasňují stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch obviněného. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny okolnosti případu. Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Podle §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. vyšetřovatel zastaví trestní stíhání, není-li skutek, pro který se trestní stíhání vede, trestným činem a není důvod k postoupení věci.
Podle názoru Nejvyššího soudu nepostupoval vyšetřovatel v přípravném řízení důsledně podle výše citovaných ustanovení trestního řádu, jak důvodně namítá i ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona. Předně k objasnění skutkového stavu věci nebyly zajištěny všechny potřebné a dostupné důkazy, když navíc při hodnocení stávajících důkazů nebyly uváženy všechny okolnosti případu. Tyto nedostatky vedly ve svém souhrnu k chybnému rozhodnutí ve věci podle §172 odst. 1 písm. b) tr. ř., které je nutno považovat jako minimálně předčasné.
Ve věci bylo orgány Policie České republiky, Obvodního oddělení v Žamberku provedeno dne 31. 8. 1999 ohledání místa činu, jak vyplývá z příslušného protokolu (č. l. 131 tr. spisu). Tento neodkladný úkon byl však proveden neúplně. Nebyla např. ohledána pevná zástěna na vaně a možnost jejího otevření, což namítaly obviněné ve svých výpovědích. Nebylo zkontrolováno, zda přívod vody do vodovodních baterií a do sprchy lze úplně uzavřít (zda voda i po utažení uzávěrů neprotéká, případně v jakém množství), zda uzávěry vodovodní baterie lze otočit ze zavřené polohy do polohy otevřené lehce nebo je nutno k úkonu použít větší síly, eventuálně jak velké. Nebylo zjišťováno, jak teplá voda z vodovodní baterie u vany vytékala a jak byla vyhřívána, jaký byl stav bojleru a na jaký stupeň ohřevu vody byl nastaven. Přestože byla podle protokolu provedena při ohledání fotodokumentace, tak se ve spise tento důkaz nenachází.
V průběhu vyšetřování mělo být příslušným orgánům Policie České republiky uloženo doplnění ohledání místa činu v uvedených směrech. Od tohoto úkonu mohlo být upuštěno v případě, že by to již nebylo možné nebo účelné, např. z důvodu provedené rekonstrukce vodoinstalace koupelny. Rovněž měli být k těmto skutečnostem jako svědci vyslechnuti E. D., nájemkyně rekreační chaty L. v P., a její manžel (ze spisu nevyplývá jeho jméno a příjmení). V rámci výslechu měly být obě obviněné, ale i svědkyně L. V. a A. Š. dotázány k otázce, jakou konkrétní silou bylo možno uzavřít a otevřít uzávěry u vodovodní baterie v koupelně. Dále v jaké poloze byl pákový přepínač vodovodní baterie (poloha sprcha nebo poloha výtok vody do vany) v době, kdy ponechaly poškozenou ve vaně koupelny samotnou. Z výpovědí těchto osob před vyšetřovatelem pouze vyplývalo, že v té době byla voda vypuštěna, výpusť z vany otevřena a přívodní uzávěry vody byly uzavřeny. Sprcha byla zavěšena pod úchytem na vodovodní baterii a smyčka hadice visela do vany.
Se stížností pro porušení zákona lze souhlasit i v tom směru, že svědecky měli být vyslechnuti někteří pracovníci Ústavu sociální péče v Č. (např. tehdejší ředitel ústavu a lékař, který měl ve zdravotní péči J. CH.) ke skutečnosti, že vychovatelky nechávaly svěřené osoby, které se dostaly do zlobného afektu, záměrně osamocené, zda o tomto postupu věděli a zda byl přípustný. Zejména však mělo být vyžádáno vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie, zda postup zvolený obviněnými vůči J. CH., kritického dne byl, vzhledem k jejímu fyzickému a psychickému stavu i prostředí, v jakém se nacházela, správný a důvodný.
Také měly být vyžádány lékařské zprávy z nemocnic, kde byla poškozená po kritické události hospitalizována, ohledně jejího zdravotního stavu po opaření a k průběhu jejího léčení. Pokud by tyto zprávy byly úplné, nebyl by výslech lékařů, jak to požaduje ministr spravedlnosti, nutný.
Pokud jde o vyšetřovací pokus, tak nešlo ve smyslu §160 odst. 2 věta první tr. ř. o úkon neodkladný nebo neopakovatelný. Proto měl být proveden až po sdělení obvinění T. K. a I. Š., a to i za účasti svědkyně A. Š. Bylo vhodné, aby byl vyšetřovacímu pokusu přítomen i znalec z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství.
Naproti tomu nelze akceptovat námitku stížnosti pro porušení zákona, že znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, který se týkal prohlídky těla zemřelé J. Ch. a výsledků nařízené a provedené pitvy, bylo nutno opakovat.
Podle §164 odst. 1 věta druhá tr. ř. úkony, které byly provedeny před sdělením obvinění, a úkony provedené na pokyn vyšetřovatele policejními orgány i po něm nemusí vyšetřovatel opakovat, byly-li provedeny způsoben odpovídajícím ustanovením trestního řádu.
Pokud jde o přibrání znalců vyšetřovatelem k vypracování uvedeného posudku, tak bylo dodrženo ustanovení §105 odst. 2 a §115 odst. 1 tr. ř. Jiná je však skutečnost, pokud jde o úplnost znaleckého posudku. Znalcům mělo být zejména uloženo, aby posudek doplnili o údaje, na kterých konkrétních místech těla poškozené byly zjištěny opařeniny III. stupně a jak rozsáhlý povrch jejího těla byl takto postižen.
V případě přibrání znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, MUDr. R. H. (č. l. 26 tr. spisu) nešlo ve smyslu §160 odst. 2 věta první tr. ř. o neodkladný nebo neopakovatelný úkon. Proto měl být tento důkaz, provedený před sdělením obvinění T. K. a I. Š., opakován podle §164 odst. 1 věta druhá tr. ř., a contrario. Legalitu tohoto důkazu zpochybňuje i okolnost, že nelze ze spisu zjistit, zda a případně komu bylo usnesení vyšetřovatele o přibrání znalce doručeno. Rovněž nelze pominout neúplnost tohoto důkazu. Znalec neměl k dispozici některé nezbytné podklady k události, např. výpovědi obviněných a výpovědi svědků, protokol o ohledání místa činu, včetně fotodokumentace a protokol o vyšetřovacím pokusu s fotodokumentací. Rovněž není zřejmé, zda měl lékařské zprávy z nemocnic, kde byla J. Ch. po opaření hospitalizována a léčena, které by dokumentovaly vývoj jejího zdravotního stavu po kritické události. Znalec se měl zabývat i otázkou, jak závažnou zdravotní újmou bylo u poškozené utrpěné opaření, pokud by nebylo provázeno následnými zdravotními komplikacemi při léčení a zda zdravotní komplikace u J. Ch. byly obvyklé pro léčbu tohoto druhu poranění.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením vyšetřovatele Policie České republiky, Okresního úřadu vyšetřování v Ústí nad Orlicí ze dne 25. 5. 2000, ČVS: OVÚO-834/99, a v řízení, které mu předcházelo, byl ve prospěch obou obviněných porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř. a §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. Protože byly splněny podmínky §272 odst. 1 tr. ř. (ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona podané do šesti měsíců od právní moci napadeného rozhodnutí navrhl postup podle §269 odst. 2 až §271 tr. ř. a Nejvyšší soud rozhodl o této stížnosti do tří měsíců od jejího podání), tak napadené usnesení zrušil. Současně zrušil všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poté Nejvyšší soud podle §270 odst. 1 tr. ř. vyšetřovateli Policie České republiky, Okresního úřadu vyšetřování v Ústí nad Orlicí přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Úkolem vyšetřovatele bude v přípravném řízení zajistit a provést výše naznačené důkazy, popřípadě provést i další důkazy, pokud to výsledky doplněného dokazování budou ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. vyžadovat. Dále postupem podle §2 odst. 6 tr. ř. všechny důkazy vyhodnotit a učinit ve věci zákonu odpovídající rozhodnutí. Závěrem a pouze pro úplnost je nutno zdůraznit, že tímto rozhodnutím Nejvyššího soudu není nikterak prejudikováno jakékoli budoucí meritorní rozhodnutí ve věci.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není stížnost pro porušení zákona přípustná.
V Brně dne 8. února 2001
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k