ECLI:CZ:NS:2001:5.TZ.298.2000.2
sp. zn. 5 Tz 298/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 17. ledna 2001 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jindřicha Urbánka a soudců JUDr. Jiřího Horáka a JUDr. Františka Púryho stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného K. M., proti usnesení okresní státní zástupkyně ve Strakonicích ze dne 12. 1. 2000, sp. zn. Zt 1296/99, a rozhodl podle §268 odst. 2 tr. ř. takto:
Pravomocným usnesením okresní státní zástupkyně ve Strakonicích ze dne 12. 1. 2000, sp. zn. Zt 1296/99, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §172 odst. 1 písm. b) tr. ř., a v řízení, jež mu předcházelo, v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř. ve prospěch obviněného K. M.
Odůvodnění:
Usnesením okresní státní zástupkyně ve Strakonicích ze dne 12. 1. 2000, sp. zn. Zt 1296/99, bylo podle §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněného K. M. pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák. Skutku se měl obviněný dopustit tím, že od června 1998 až do sdělení obvinění, tj. do 22. 9. 1999, neplnil svou vyživovací povinnost k dceři A. M., bytem u matky A. S., která mu byla stanovena rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 9. 1997, č. j. 6 Co 924/97-98, který nabyl právní moci dne 15. 10. 1997, a obviněný měl platit od 1. 9. 1997 částku 1.500,- Kč vždy do pátého dne běžného měsíce předem, přičemž vyživovací povinnost byla dále upravena rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 15. 9. 1999, č. j. P 224/97-136, na částku 2.000,- Kč měsíčně, kterou měl obviněný platit k rukám matky vždy do pátého dne v měsíci, a výživné nezaplatil ani za květen 1998. Okresní státní zástupkyně zastavila trestní stíhání obviněného proto, že tento skutek není trestným činem a není důvod k postoupení věci. Usnesení nabylo právní moci dne 21. 1. 2000.
Ministr spravedlnosti České republiky podal dne 8. 12. 2000 proti tomuto usnesení stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného K. M. Poukázal na to, že provedeným dokazováním bylo zjištěno, že obviněný v červnu 1998 převedl na matku dítěte A. S. traktor za částku 80.000,- Kč, a to za účelem úhrady výživného. K převodu došlo vystavením dvou fingovaných listin. Za prvé to byla kupní smlouva ze dne 22. 6. 1998, kterou obviněný K. M., jako prodávající, A. S. prodal za částku 80.000,- Kč traktor, přičemž prodávající měl podle smlouvy převzít uvedenou částku v hotovosti. K tomu ve skutečnosti nedošlo a A. S. namísto toho vystavila obviněnému dne 22. 6. 1998 písemné potvrzení, že uvedeného dne přijala od obviněného 80.000,- Kč "jako výživné pro dceru A. M., že tato částka takřka dvakrát přesahuje stanovené výživné, které je tímto zcela vyrovnáno". A. S. však peníze od obviněného nepřevzala a popsaným způsobem mělo dojít k započtení pohledávky z prodeje traktoru proti pohledávce výživného. Matka dítěte A. S. byla přesvědčena, že obviněný takto uhradil pouze dlužné výživné, a obviněný si tyto úkony vyložil tak, že tím bylo uhrazeno i běžné výživné do budoucna do dosažení 18 let věku dcery, tedy do konce roku 2000, a proto od června 1998 vědomě výživné neplatil. Ministr spravedlnosti poukázal také na to, že Okresní soud ve Strakonicích ve svém rozhodnutí ze dne 15. 9. 1999, č. j. P 224/97-136, kterým rozhodl o zvýšení výživného, odmítl výše uvedený postup zejména s poukazem na ustanovení §97 odst. 1, 3 zákona o rodině, podle nichž je výživné třeba platit v pravidelných opětujících se částkách a že proti pohledávkám na výživné, které je poskytováno nezletilým dětem, není započtení pohledávek přípustné. Dále okresní soud konstatoval, že kupní smlouva uzavřená v červnu 1998 mezi obviněným a matkou dítěte odporuje zákonu a obchází zákon a je proto ve smyslu §39 občanského zákoníku neplatná. Okresní státní zástupkyně dovodila, že chybí subjektivní stránka trestného činu, byť i jen ve formě nedbalosti a vzhledem k okolnostem případu není naplněn ani materiální znak trestného činu podle §213 odst. 1 tr. zák.
Ministr spravedlnosti vyslovil nesouhlas s výše uvedeným závěrem okresní státní zástupkyně, protože napadené usnesení nevychází podle jeho názoru ze spolehlivých skutkových zjištění ohledně obsahu ústní dohody mezi obviněným a matkou dítěte. Svědkyně A. S. uvedla jednoznačně, že podle dohody s obviněným mělo být převodem traktoru uhrazeno pouze dlužné výživné za předchozí období. Totéž uváděla i v řízení občanskoprávním, jak vyplývá ze spisu Okresního soudu ve Strakonicích, sp. zn. P 224/97. V tomto řízení výpověď své matky potvrdila i samotná vyživovaná osoba, dcera A. M., podle níž nebylo řeči o tom, že by obviněný měl přestat platit výživné. Tato důležitá svědkyně však v trestním řízení nebyla vyslechnuta a v tomto směru zůstalo tedy dokazování neúplné.
Dále ministr spravedlnosti namítl, že okresní státní zástupkyně dostatečně nezohlednila ani skutečnost, že skutková podstata trestného činu zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák. je formulována z hlediska zavinění alternativně, tedy že uvedený trestný čin může být spáchán jak úmyslně, tak i z nedbalosti. Závěry okresní státní zástupkyně ohledně subjektivní stránky jednání obviněného by bylo možno akceptovat, pokud by se jednalo o trestný čin úmyslný. Nelze však souhlasit s tím, že zavinění obviněného nebylo ani nedbalostní. Z pravomocného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 9. 1997, č. j. 6 Co 924/97-98, obviněný věděl, že výživné je povinen platit k rukám matky vždy do pátého dne v měsíci předem. Pochybnosti ohledně subjektivní stránky jednání obviněného by mohla vzbuzovat okolnost, že výše uvedenou smlouvu i potvrzení obviněnému sepsal advokát JUDr. Z. S., který potvrdil, že sepsal potvrzení v tom smyslu, že částkou 80.000,- Kč bylo uhrazeno výživné i dopředu. Ministr spravedlnosti uvedl, že teprve po doplnění dokazování v naznačených směrech by mohla okresní státní zástupkyně náležitě posoudit subjektivní stránku jednání obviněného, a tím i naplnění skutkové podstaty trestného činu podle §213 odst. 1 tr. zák.
V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením okresní státní zástupkyně ve Strakonicích ze dne 12. 1. 2000, sp. zn. Zt 1296/99, jakož i v řízení, které tomuto rozhodnutí předcházelo, byl v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř. a §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. ve vztahu k ustanovení §213 odst. 1 tr. zák. porušen zákon ve prospěch obviněného K. M.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 1 tr. ř. přezkoumal na podkladě stížnosti pro porušení zákona správnost výroku napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, jež mu předcházelo, a dospěl k závěru, že zákon byl porušen ve prospěch obviněného z důvodů, na něž poukazuje stížnost pro porušení zákona.
Z výroku napadeného usnesení není zřejmé, zda obviněný měl skutek spáchat úmyslně či z nedbalosti. Okresní státní zástupkyně ve Strakonicích v odůvodnění napadeného rozhodnutí správně uvedla, že u trestného činu zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák. musí být kromě objektivní stránky trestného činu prokázána i subjektivní stránka, tedy zavinění ve formě úmyslu nebo nedbalosti. K otázce zavinění dále uvedla, že nebyla zjištěna ani nedbalost. Takové zjištění dovodila jednak z obsahu smlouvy ze dne 22. 6. 1998 o prodeji traktoru a jednak z potvrzení z téhož dne. Dále uvedla, že při posouzení věci z hlediska trestní odpovědnosti obviněného bylo nutno se přiklonit k názoru v rozhodnutí Okresního úřadu, referátu sociálních věcí ve Strakonicích ze dne 7. 4. 1999, č. j. Om 271/95, RSv 2976/99, který zamítl žádost o příspěvek na výživu pro nezletilou A. M. vzhledem k tomu, že její otec Karel Matyáš dne 22. 6. 1998 uhradil částku 80.000,- Kč jako výživné pro dceru A. M.
Nejvyšší soud České republiky zjistil, že kupní smlouva uzavřená dne 22. 6. 1998 mezi obviněným K. M. a A. S. o prodeji traktoru za částku 80.000,- Kč neobsahuje ani zmínku o tom, že smlouva je uzavírána kvůli placení výživného obviněným (č. l. 22). Z potvrzení ze dne 22. 6. 1998 plyne, že A. S., přijala dne 22. 6. 1998 od K. M., částku 80.000,- Kč jako výživné pro dceru A. M., které bylo určeno rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 9. 1997, č. j. 6 Co 924/97-98 částkou 1.500,- Kč měsíčně. Dále se v něm uvádí, že tato částka takřka dvakrát přesahuje stanovené výživné, které je tímto zcela vyrovnáno. Podpisy obviněného a A. S. byly ověřeny a ze samotného potvrzení neplyne, že skutečně obviněný u notáře předal částku 80.000,- Kč na běžné a dlužné výživné A. S., jak uvedl na č. l. 7, což A. S. popřela. Podpisy ověřovala I. F., pověřená notářkou, takže k předání peněz před notářem nemohlo dojít.
K tomu, zda obviněný předal dne 22. 6. 1998 Aleně Stádníkové 80.000,- Kč na výživné pro dceru A. M., měla být A. M. vyslechnuta jako svědkyně. K okolnostem uzavření kupní smlouvy ze dne 22. 6. 1998 bylo třeba vyslechnout jako svědka JUDr. Z. S., který smlouvu sepsal. Ten jako svědek nebyl vyslechnut a do spisu byl nesprávně zařazen protokol o podání vysvětlení podle §12 zák. č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Obviněnému K. M. byla doručena řada rozhodnutí ohledně jeho vyživovací povinnosti k nezletilé dceři A. M., z nichž je zcela zřejmé, že obviněný věděl, že má platit výživné v částkách soudem určených vždy do pátého dne v měsíci předem. Bylo nutno vzít v úvahu i ustanovení §97 odst. 3 zák. č. 94/1963 Sb., zákona o rodině, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož proti pohledávkám na výživné, které je poskytováno nezletilým dětem, není započtení vzájemných pohledávek dohodou přípustné.
Závěr o zavinění pachatele musí být vždy prokázán výsledky dokazování a musí z nich logicky vyplývat (srov. č. 19/1971 Sb. rozh. tr.). Závěr o tom, zda tu je zavinění ve smyslu trestního zákona a v jaké formě, je závěrem právním. Tento právní závěr o subjektivních znacích trestného činu se musí zakládat na skutkových zjištěních soudu, vyplývajících z provedeného dokazování stejně jako závěr o objektivních znacích trestného činu. Okolnosti subjektivního charakteru lze zpravidla dokazovat jen nepřímo z okolností objektivní povahy, ze kterých se dá podle zásad správného myšlení usuzovat na vnitřní vztah pachatele k porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem (srov. č. 62/1973, č. 41/1976 Sb. rozh. tr.).
Okresní státní zástupkyně ve Strakonicích však takto nepostupovala a porušila svým rozhodnutím zákon v ustanovení §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. a dále v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř., která upravují postup orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu věci a při hodnocení důkazů. Posuzování trestní odpovědnosti ze zákona přísluší jen orgánům činným v trestním řízení a nemohou se "přiklánět" k názorům správních nebo jiných orgánů, které v řízení postupují podle správního řádu, případně jiných předpisů. Je proto v rozporu se zákonem, když okresní státní zástupkyně v odůvodnění napadeného rozhodnutí mimo jiné uvedla, že při posuzování trestní odpovědnosti obviněného se "přiklonila" k názoru Okresního úřadu ve Strakonicích, referátu sociálních věcí.
Nejvyšší soud České republiky proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením okresní státní zástupkyně ve Strakonicích byl porušen zákon v ustanovení §172 odst. 1 písm. b) tr. ř., a v řízení, jež mu předcházelo, v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř. ve prospěch obviněného K. M.
Protože stížnost pro porušení zákona byla podána po uplynutí šestiměsíční lhůty od právní moci napadeného rozhodnutí a ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona ani nenavrhoval postup podle §269 odst. 2 tr. ř., Nejvyšší soud České republiky vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř. tzv. akademickým výrokem porušení zákona, aniž by napadené rozhodnutí zrušil (§272 odst. 1 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není stížnost pro porušení zákona přípustná.
V Brně dne 17. ledna 2001
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek