ECLI:CZ:NS:2001:5.TZ.88.2001.1
sp. zn. 5 Tz 88/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 4. července 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Horáka a soudců JUDr. Jana Engelmanna a JUDr. Petra Hrachovce stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného J. Č., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 10. 2000, sp. zn. 5 To 517/2000, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 1 T 353/97, a rozhodl podle §268 odst. 2 tr. ř. takto:
V řízení, které předcházelo usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 10. 2000, sp. zn. 5 To 517/2000, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř. ve prospěch obviněného J. Č.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 2. 12. 1999, sp. zn. 1 T 353/97, byl obviněný J. Č. podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby z trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že
dne 3. 7. 1996 v 09.15. hod. na silnici č. 43 v kilometru 49.0 v katastru obce S.-B., okr. B., jako řidič nákladního automobilu tov. zn. Tatra 815, jedoucí ve směru S.-L., v bezprostřední blízkosti nepřehledné zatáčky předjížděl nákladní soupravu, a do zmíněné zatáčky vjel tak, že jeho vozidlo přesahovalo podélnou čáru souvislou a zasahovalo do levého jízdního pruhu, v důsledku čehož došlo k čelnímu střetu s protijedoucím vozidlem tov. zn. Škoda Felicia, které řídil Ing. L. R., jenž utrpěl smrtelné zranění a jeho spolujezdec M. K., utrpěl těžké zranění - otřes mozku středního stupně, zlomeninu zevního kondylu levé kosti holenní bez posunu, tržné rány obličeje, čela a dutiny ústní, pohmoždění s distorzí krční páteře, pohmoždění ledviny s přechodným mikroskopickým krvácením a pohmoždění stěny břišní a hrudní, které jej po dobu delší než šest týdnů citelně omezovalo v obvyklém způsobu života.
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 7. 3. 2000, sp. zn. 5 To 109/2000, byl z podnětu odvolání státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř. zrušen rozsudek Okresního soudu v Blansku ze dne 2. 12. 1999, sp. zn. 1 T 353/97. Podle §259 odst. 1 tr. ř. byla věc soudu prvního stupně vrácena s tím, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Podle §253 odst. 1 tr. ř. bylo odvolání poškozené T. R. zamítnuto.
Rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 13. 7. 2000, sp. zn. 1 T 353/97, byl obviněný J. Č. opět podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby z trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák., a to pro týž skutek, jak byl popsán výše.
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 23. 10. 2000, sp. zn. 5 To 517/2000, bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání státního zástupce proti rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 13. 7. 2000, sp. zn. 1 T 353/97.
Proti naposledy citovanému usnesení podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného J. Č. a. V písemném zdůvodnění mimořádného opravného prostředku poukazuje na ustanovení §2 odst. 5, 6, §254 odst. 1, §256 tr. ř. a §224 odst. 1, 2 tr. zák. s tím, že se jimi příslušné soudy neřídily.
Ministr spravedlnosti namítá, že okresní soud nepostupoval správně, pokud vycházel z písemného vyhotovení revizního znaleckého posudku Ing. J. P. Chybně nepřihlédl k vyjádření znalce Ing. A. V. ze dne 23. 4. 2000, ve kterém exaktně doložil, že pokud by se smyková stopa pravého jízdního kola vozidla zn. Tatra 815 nacházela ve vzdálenosti 1,5 m od středové čáry, pak se levá strana vozidla nacházela asi 0,75 m v levém protisměrném jízdním pruhu. Okresní soud rovněž nepřihlédl k tomu, že znalec Ing. J. Peřina v reakci ze dne 12. 6. 2000, na vyjádření znalce Ing. A. V., připustil závěr, že vozidlo zn. Tatra 815 se pohybovalo ve vzdálenosti 0,75 m v levém jízdním pruhu. Přes toto upřesňující vyjádření setrval okresní soud na původním závěru písemného vyhotovení revizního znaleckého posudku, že se vozidlo zn. Tatra 815 pohybovalo předními koly v pravé polovině vozovky rovnoběžně s její osou. Vzhledem k zásadnímu pochybení revizního znalce ve věci, měl se okresní soud podrobněji zabývat protokolem o nehodě v silničním provozu, plánkem místa nehody a fotodokumentací, z nichž vyplývalo, že zadní doprovodné vozidlo a vozidlo zn. VW Transportér se střetla v levé polovině vozovky. Měl pečlivěji hodnotit údaje svědků J. S., J. R., Z. T. a J. C. o přítomnosti nezjištěného kamionu v místě dopravní nehody. Podle údajů těchto svědků ovlivnilo postavení kamionu průběh dopravní nehody a jeho řidič byl jejím účastníkem. Poloha kamionu nebyla zaznamenána v protokolu o nehodě v silničním provozu, v plánku místa nehody a ve fotodokumentaci. Nebyla zjišťována totožnost řidiče. Tyto skutečnosti vzbuzují úvahy o manipulaci s vozidly před provedením prvotních úkonů na místě dopravní nehody. Vzhledem k trvajícím rozporům mezi oběma znalci o směru pohybu vozidla zn. Tatra 815 v levé polovině vozovky, měl okresní soud podle §110 tr. ř. přibrat k podání znaleckého posudku ústav.
Ministr spravedlnosti konstatuje, že krajský soud při rozhodování o odvolání rovněž pochybil. Uvedený soud dovodil, že znalecký posudek Ing. A. V. je zpochybňován námitkami znalce Ing. J. D., které předložila obhajoba. Přitom již okresní soud poukázal, že Ing. J. D. neopíral svá tvrzení o provedené důkazy a uplatněné technické postupy. Ministr spravedlnosti také nesouhlasí s tím, jak se odvolací soud vypořádal se svědeckými výpověďmi Z. T. Jako nesprávný považuje závěr odvolacího soudu o tom, že pokud vozidlo zn. Tatra 815 přesahovalo do levé poloviny vozovky, nelze tuto skutečnost klást jeho řidiči k tíži. V této souvislosti ministr spravedlnosti poukazuje na šířku zmíněného vozidla, šířku zpevněné části komunikace i šířku pravého jízdního pruhu. Podle jeho názoru neměl obviněný žádný technický důvod jet v levé polovině vozovky, pokud ovšem neobjížděl nebo nepředjížděl jiné vozidlo. Pokud odvolací soud poukázal na to, že řidič osobního automobilu mohl po projetí zatáčky a spatření vozidla projet ve svém jízdním pruhu, kde byl dostatečný prostor, tak nezohlednil možnost, že za vozidlem zn. Tatra 815 se v jízdní dráze nacházela další vozidla kolony. Tato skutečnost vyplývala ze zanechaných stop, z výpovědí svědka Z. T. a ze závěrů znalce Ing. A. V.
Podle ministra spravedlnosti pochybil odvolací soud i při výkladu dopravních předpisů vztahujících se k dopravní nehodě. Nezvážil, že policejní vozidla jela v koloně a v době dopravní nehody platila vyhláška č. 99/1989 Sb., přičemž se nejednalo o přepravu nadměrného nákladu, pro který by platil jiný právní režim. Zde poukazuje na ustanovení §35 odst. 1, 2 citované vyhlášky s tím, že řidiči doprovodných vozidel i řidiči jedoucí v koloně byli povinni dodržovat ustanovení části první vyhlášky, mj. i §3 odst. 1 písm. b) povinnosti dbát dopravních značek. V této souvislosti uvádí, že úsek dopravní nehody byl označen značkami A 2a (dvojitá zatáčka, první vpravo) a V la (podélná čára souvislá). Poškozený i přesto, že minul policejní vozidlo s výstražnými znameními, nemohl očekávat, že ostatní účastníci silničního provozu budou tato pravidla porušovat. Teprve po náležitém zhodnocení okolností dopravní nehody, včetně vyhodnocení znaleckého posudku ústavu, bude možno posoudit, do jaké míry obviněný za situace, při které se od něj první doprovodné vozidlo vzdálilo tak, že vznikají důvodné pochybnosti, zda bylo stále součástí kolony, dbal náležité opatrnosti, pokud v nepřehledné zatáčce rozdělené plnou čarou souvislou jel v levé polovině vozovky, z jakých příčin, a kde se nacházela zbývající vozidla kolony. Až pak bude možno ověřit, zda poškozený měl dostatek místa k projetí anebo, zda měl pravý jízdní pruh zablokován vozidly. Od těchto zjištění bude záviset právní posouzení jednání obviněného.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 23. 10. 2000, sp. zn. 5 To 517/2000, byl porušen zákon v ustanoveních §254 odst. 1, §256 tr. ř. a v řízení předcházejícím též rozsudkem Okresního soudu v Blansku v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř. ve vztahu k §224 odst. 1, 2 tr. zák. Dále aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil, včetně rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poté aby Nejvyšší soud postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 1 tr. ř. z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona a na podkladě spisového materiálu správnost výroku napadeného usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo, včetně rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 13. 7. 2000, sp. zn. 1 T 353/97, a dospěl k níže uvedeným závěrům.
Před Okresním soudem v Blansku byly k objasnění skutkového stavu věci u hlavního líčení provedeny výslechy obviněného, svědků a tří znalců z oboru dopravy, odvětví silniční doprava, přičemž dva z nich vypracovali samostatné znalecké posudky. Dále byly v rámci dokazování provedeny znalecké posudky z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství a z oboru ekonomiky, odvětví ceny a odhady motorových vozidel. Rovněž byl konstatován protokol o nehodě v silničním provozu, včetně plánku a fotodokumentace, protokol o vyšetřovacím pokusu, lékařská zpráva ke zranění M. K. a a další listinné důkazy.
Z důkazů provedených u hlavního líčení jednoznačně vyplývalo, že kritického dne došlo k dopravní nehodě, s výše uvedenými tragickými následky, přičemž její příčinou nebyl technický stav zainteresovaných vozidel. Dále soudy obou stupňů dospěly k závěru, že obviněný J. Č. dopravní nehodu nezavinil, neboť nebylo prokázáno, že spáchal skutek, pro který byl stíhán. Právě nesprávnost tohoto závěru namítá stížnost pro porušení zákona.
Podle §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Bez návrhu stran objasňují stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch obviněného. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny okolnosti případu. Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Nutno souhlasit se stížností pro porušení zákona, že nebyly v trestním řízení zajištěny, provedeny a tím i zhodnoceny všechny důkazy potřebné k objasnění skutku, pro který byl obviněný J. Č. trestně stíhán. Již v přípravném řízení měl vyšetřovatel dalšími důkazy prošetřit, zda se v době dopravní nehody v její bezprostřední blízkosti nenacházelo nákladní vozidlo, o kterém se ve svých výpovědích zmiňovali zejména svědci J. C. a Z. T. Posledně jmenovaný přitom uváděl, že šlo o vozidlo Trambus s vlekem. Protože toto vozidlo mohlo být účastníkem předmětné dopravní nehody, přičemž z protokolu o nehodě v silničním provozu a ani z dalších listinných důkazů nevyplývala zainteresovanost dalšího nákladního automobilu na dopravní nehodě, měl vyšetřovatel učinit úkony ke zjištění jeho řidiče, eventuálně dalších členů posádky vozidla. Např. mohl požádat celostátní i lokální sdělovací prostředky k publikování výzvy, aby se posádka nákladního automobilu, případně jeho řidič přihlásili k podání svědectví ve věci. Pokusit se identifikovat zmíněné vozidlo a jeho posádku nemělo být pominuto, neboť obviněnému Janu Č. bylo ve sdělení obvinění kladeno za vinu předjíždění nákladní soupravy v nepřehledné zatáčce, přejetí podélné čáry souvislé, v důsledku čehož mělo dojít k dopravní nehodě s protijedoucím osobním automobilem a ke škodným následkům na životě a zdraví. Zajištění tohoto důkazu v současnosti, kdy od dopravní nehody uplynula velmi dlouhá doba (pět roků), je prakticky nereálné. Z téhož důvodu nelze zmíněné pochybení trestního řízení vytýkat odvolacímu soudu.
Naproti tomu se Nejvyšší soud neztotožnil s názorem uvedeným ve stížnosti pro porušení zákona, že v trestním řízení měl být vyžádán znalecký posudek ústavu. Již v přípravném řízení byl ve věci zajištěn znalecký posudek z oboru dopravy, odvětví silniční doprava, který vypracoval a u hlavního líčení zopakoval Ing. A. V. V řízení před soudem předložil obviněný J. Č. ke znaleckému posudku písemné vyjádření znalce Ing. J. D., které namítalo správnost některých jeho závěrů, což jmenovaný znalec i uvedl u hlavního líčení. Proto byl Okresním soudem v Blansku ve věci důvodně vyžádán revizní znalecký posudek z oboru dopravy, odvětví silniční doprava, jenž zpracoval a u hlavního líčení zopakoval Ing. J. P. Pro úplnost lze konstatovat, že okresní soud nejprve přibral k podání revizního znaleckého posudku Vysoké učení technické v Brně, Ústav soudního inženýrství. Jelikož se dodatečně zjistilo, že Ing. A. V. je zaměstnancem tohoto ústavu, bylo na žádost jeho ředitele upuštěno okresním soudem od zadání vypracování revizního znaleckého posudku ústavu a ve věci byl přibrán zmíněný revizní znalec.
Je skutečností, že závěry revizního znaleckého posudku Ing. J. P. ve věci se lišily od závěrů znaleckého posudku Ing. A. V., zejména v otázce co bylo technickou příčinnou dopravní nehody a kde se na vozovce nacházelo vozidlo obviněného J. Č. a bezprostředně před střetem s vozidlem zn. Škoda Felicia. Závěry těchto znaleckých posudků byly podrobně rozvedeny v rozsudku okresního soudu, a proto není potřebné je zde opakovat. Nutno však uvést, že po vzájemných písemných připomínkách mezi znalcem Ing. A. V. a revizním znalcem, se Ing. J. P. ztotožnil s názorem, o pohybu vozidla zn. Tatra 815 asi 0,75 m v protisměrném jízdním pruhu. Protože v rámci těchto připomínek se znalci shodli i v řadě dalších znaleckých zjištění, týkajících se předmětné dopravní nehody a své závěry uvedli i u hlavního líčení, nebylo potřebné, aby byl ve věci vyžádán znalecký posudek ústavu.
Okresní soud v Blansku dospěl na základě provedených důkazů a jejich vyhodnocení ke skutkovým a právním závěrům uvedeným ve výroku napadeného rozsudku. V této souvislosti poukázal okresní soud při hodnocení důkazů na svědecké výpovědi řidičů a spolujezdců kolony policejních vozidel, kteří byli bezprostředně přítomni dopravní nehodě a uvedli, že obviněný jel v době nehody ve svém jízdním pruhu. Lze stručně připomenout, že obviněný J. Č. sice vypověděl, že před tragickou událostí předjížděl sanitku a nákladní automobil, což potvrdili další svědci, avšak tuto předchozí činnost nedával do souvislosti s dopravní nehodou. Pokud byli svědci z policejních vozidel zn. VW Transportér a zn. Škoda Forman (třetí a čtvrté vozidlo kolony) dotazováni k brzdným stopám, uvedeným v protokolu o nehodě v silničním provozu, včetně plánku a fotodokumentace, nacházejícím se v protisměrném jízdním pruhu jízdy kolony policejních vozidel, tak zdůraznili, že nemají souvislost se žádnou z předmětných dopravních nehod. Podle výpovědí obviněného a svědků, řidičů a spolujezdců z kolony policejních vozidel, došlo k dopravní nehodě tak, že z protisměru vjelo do pravotočivé zatáčky velkou rychlostí auto bílé barvy zn. Škoda Felicia, jeho řidič nezvládl řízení (Ing. L. R. ) a dostal smyk. Z odůvodnění rozsudku rovněž vyplývá, z jakých konkrétních důvodů okresní soud vyhodnotil jako věrohodné výpovědi obviněného, svědků členů posádek policejních vozidel a další důkazy, včetně revizního znaleckého posudku z oboru dopravy, odvětví silniční doprava a naopak proč nemohl svá skutková zjištění opřít o výpovědi svědků J. C. a Z. T. a o znalecký posudek z oboru dopravy, odvětví silniční doprava, vypracovaný Ing. A. V. Lze stručně poznamenat, že nespolehlivost výpovědí posledně jmenovaných svědků byla spatřována v tom, že událost sledovali ze vzdálenosti asi 0,5 až 1 km. Navíc tvrzení svědka Z. T., opakovaně vyslýchaného u hlavního líčení, o předjíždění nákladního vozidla Trambus s vlekem kolonou policejních vozidel v době dopravní nehody, bylo zpochybněno, neboť podle jeho vlastního vyjádření do místa události neviděl. Na základě hodnocení důkazů dospěl okresní soud ohledně žalovaného skutku k závěru, že řidič vozidla zn. Škoda Felicia Ing. L. R. nezvládl v nepřehledné zatáčce řízení, při jízdě řádně označené kolony vozidel v protisměru. Podle okresního soudu nebylo prokázáno, že by vozidlo zn. Tatra 815 bylo částí ve směru jeho jízdy, což ani podle tohoto soudu nebylo podstatné, neboť poškozený měl reagovat na první vozidlo kolony snížením rychlosti. V této záležitosti okresní soud rovněž poukázal na ustanovení §35 odst. 1, 2, 3 vyhlášky č. 99/1989 Sb., o pravidlech provozu na pozemních komunikacích, v tehdy platném znění.
Naproti tomu podle Krajského soudu v Brně, který dne 23. 10. 2000 rozhodoval o odvolání státního zástupce, bylo sice prokázáno, že vozidlo obviněného přesahovalo poněkud do levého jízdního pruhu. S ohledem na rozměry vozidla i šířku vozovky, limitovanou vpravo svodidly, však takový způsob jízdy lze ztěží klást obviněnému k tíži. Právě rozměry vozidla, resp. obou nákladních vozidel, byly nepochybně jedním z důvodů, proč před kolonou jelo policejní vozidlo s výstražným znamením.
Tímto hodnocením se sice odvolací soud odchýlil od skutkových zjištění, jak byla uvedena v rozsudku soudu prvního stupně, což důvodně namítá stížnost pro porušení zákona. Tato okolnost však neměla vliv na správnost výroku napadeného usnesení.
Podle názoru Nejvyššího soudu nepostupoval Okresní soud v Blansku v rozporu se zákonem, když na základě provedených a vyhodnocených důkazů dospěl u hlavního líčení k závěru, že nebylo prokázáno, že by obviněný J. Č. předjížděl v bezprostřední blízkosti nepřehledné zatáčky nákladní soupravu. V daném případě je nesporné, že ke střetu obou vozidel došlo v jízdním pruhu obviněného, jak vyplývá z protokolu o nehodě v silničním provozu, včetně plánku a pořízené fotodokumentace, přičemž v té době jel s vozidlem zn. Tatra 815 rychlostí 60 – 65 km/hod. I za situace, že by se jeho vozidlo v době dopravní nehody z nějakého důvodu nacházelo zčásti v protisměrném jízdním pruhu a přejelo podélnou čáru souvislou, jak nakonec shodně uváděli znalci Ing. A. V. a Ing. J. P. (asi o délku 0,75 m) a z čehož vycházel i odvolací soud, nebylo by možné jednání obviněného spolehlivě hodnotit jako překážku protijedoucímu automobilu, která byla příčinou dopravní nehody. Toto konstatování je důvodné nejen na případný omezený přesah jeho vozidla do protisměru (vzhledem k šíři vozovky možnost bezpečného objetí), ale i na to, že za ním byla další vozidla kolony, přičemž jejich konkrétní pohyb po komunikaci mohl ovlivnit vznik a průběh dopravní nehody, což však by nebylo možné klást obviněnému za vinu. Navíc reakce řidiče protijedoucího automobilu poškozeného Ing. L. R. na první vozidlo policejní kolony, které mělo ve smyslu §35 odst. 1 vyhlášky č. 99/1989 Sb., o pravidlech provozu na pozemních komunikacích, v tehdy platném znění, všechny náležitosti vozidla s právem přednostní jízdy (používalo typické zvukové znamení, doplněné zvláštním výstražným světlem), nebyla vzhledem k rychlosti jeho další jízdy zcela adekvátní z hlediska §35 odst. 3 věty první téže vyhlášky, jak v odůvodnění napadeného rozsudku uvedl okresní soud. Podle tohoto ustanovení řidiči ostatních vozidel museli vozidlům s právem přednostní jízdy a vozidlům jimi doprovázeným umožnit bezpečný a plynulý průjezd, a jestliže to bylo nutné, zastavit vozidlo na takovém místě, aby jim nepřekáželo.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že v řízení, které předcházelo usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 10. 2000, sp. zn. 5 To 517/2000, byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř. ve prospěch obviněného J. Č. Porušení zákona spočívalo v nedostatečně zjištěném skutkovém stavu, na což bylo již poukázáno. Tímto pochybením byl obviněný J. Č. nedůvodně zvýhodněn, neboť nelze vyloučit, že zajištění a provedení níže uvedených důkazů v trestním řízení mohlo v konečném důsledku vést k jiným skutkovým a právním závěrům ve věci. I když mohou přetrvávat určité pochybnosti, kde se přesně bezprostředně před dopravní nehodou a v době kritické události nacházelo vozidlo obviněného na komunikaci, tak Nejvyšší soud nezrušil napadená rozhodnutí a nepřikázal nové projednání a rozhodnutí věci. Za nynějšího stavu a značného časového odstupu od kritické události není reálné, že by se podařilo dokazování doplnit těmi důkazy, jenž měly být opatřeny bezprostředně po činu a které měly spočívat ve výpovědích posádky vozidla Trambus s vlekem ohledně způsobu jízdy obviněného.
Závěrem a pro úplnost lze poznamenat, že tímto rozsudkem Nejvyššího soudu zůstala obě napadená rozhodnutí, a to rozsudek Okresního soudu v Blansku ze dne 13. 7. 2000, sp. zn. 1 T 353/97, i usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 10. 2000, sp. zn. 5 To 517/2000, nedotčena.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není stížnost pro porušení zákona přípustná.
V Brně dne 4. července 2001
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k