ECLI:CZ:NS:2001:7.ND.171.2001.1
sp. zn. 7 Nd 171/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 19. června 2001 v trestní věci obviněných S. H. K., a spol., vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 2 T 51/2001 o návrhu Okresního soudu v Kroměříži na odnětí a přikázání věci takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Okresnímu soudu v Kroměříži n e o d n í m á .
Odůvodnění:
U Okresního soudu Praha-západ byla dne 9. 8. 1999 podána obžaloba na obviněného S. H. K. a spol. (celkem 24 obviněných), kteří jsou stíháni pro trestný čin účasti na zločinném spolčení dle §163a odst. 1 tr. zák., trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zák.
Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2000, sp. zn. 11 To 165/2000, byla shora uvedená věc podle §188 odst. 1 písm. a) tr. ř. postoupena k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Uherském Hradišti.
Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 4. 1. 2001, sp. zn. 4 Nd 422/2000, bylo rozhodnuto, že podle §24 tr. ř. je příslušným k projednání předmětné věci Okresní soud v Uherském Hradišti. Toto rozhodnutí Nejvyššího soudu bylo vyvoláno postupem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 23. 8. 2000, sp. zn. 1 T 437/2000, kterým tento okresní soud postoupil věc podle §188 odst. 1 písm. a) tr. ř. per analogiam Okresnímu soudu Praha-západ. Po vrácení spisu Okresnímu soudu v Uherském Hradišti reagoval tento okresní soud na vzniklou situaci tím, že dne 12. 1. 2001 podal u Krajského soudu v Brně návrh na odnětí a přikázání věci podle §25 tr. ř. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 19. 3. 2001, sp. zn. 3 Nt 11/2001, rozhodl tak, že podle §25 tr. ř. z důležitých důvodů tuto věc Okresnímu soudu v Uherském Hradišti odnímá a přikazuje ji Okresnímu soudu v Kroměříži.
Okresní soud v Kroměříži navrhl, aby mu věc byla odňata a aby byla přikázána Okresnímu soudu Praha-východ. Tento svůj návrh odůvodnil Okresní soud v Kroměříži tím, že na obviněné byla podána obžaloba u Okresního soudu Praha-západ, obviněné zastupují především ustanovení obhájci mající sídlo mimo území příslušného soudu a pokud budou dojíždět k Okresnímu soudu v Kroměříži, vzniknou tím ministerstvu spravedlnosti vysoké náklady za jejich ubytování, ztrátu času apod. Dále je poukazováno na to, že Okresní soud v Kroměříži nemá ani vhodné jednací síně a je třeba rovněž počítat s vyloučením dalších soudců pro jejich osobní znalost s JUDr. Š. S ohledem na shora uvedené skutečnosti je navrhováno, aby věc byla přikázána Okresnímu soudu Praha-východ, který je dostatečně materiálně i personálně vybaven a rovněž, v případě přikázání věci tomuto soudu, nevzniknou státu tak vysoké náklady v souvislosti s cestováním a ubytováním advokátů.
Nejvyšší soud shledal, že v posuzovaném případě nejsou dány zákonné podmínky k odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu.
Podle §25 tr. ř. z důležitých důvodů může být věc příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. V tomto směru je možno odkázat na vyčerpávající zdůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 4. 1. 2001, které se zabývalo podmínkami vymezenými v §25 tr. ř.
Odnětí a přikázání věci podle §25 tr. ř. je postupem, který představuje výjimku z ústavně garantované zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Z výše uvedeného je nepochybné, že důležitým důvodům ve smyslu §25 tr. ř. mohou odpovídat pouze skutečnosti, které jsou svou povahou výjimečné. Za takovou skutečnost není možno považovat, že někteří svědci či obhájci mají bydliště a sídlo mimo obvod působnosti příslušného soudu, zvláště když z ničeho nevyplývá, že se pro nějaký závažný důvod objektivně nemohou k příslušnému soudu dostavit.
V přezkoumávané věci lze sice uvažovat o tom, že postupem podle §25 tr. ř. by se ev. dosáhlo úspory státních prostředků vynakládaných v souvislosti s činností obhájců obviněných v hlavních líčeních, avšak nelze specifikovat tuto úsporu jako podstatnou vzhledem k potřebě výslechu svědků, ev. výslechu dalších osob doposud nenavržených ke slyšení stranami. Odkaz na finanční úsporu není možno považovat za přesvědčivý důvod k rozhodnutí, které je odchylkou od ústavně zakotveného principu, že věc má projednat a rozhodnout soud, jehož příslušnost vyplývá ze zákona. K uvedenému závěru je možno opětovně odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 4. 1. 2001, sp. zn. 4 Nd 422/2000, kde se kriticky Nejvyšší soud vyjádřil k dosavadnímu způsobu vedení trestního stíhání, zejména u Okresního soudu Praha-západ, Krajského soudu v Praze, když uvedené námitky lze rovněž vztáhnout na činnost Okresního soudu v Uherském Hradišti a v neposlední řadě i Krajského soudu v Brně. Zde je nutno odkázat na to, že obžaloba byla podána již 9. 8. 1999 a doposud ve věci nebylo nařízeno hlavní líčení.
Pokud jde o významnější námitku, která se týká možnosti vyloučení dalších soudců okresního soudu, zde odkazuje Nejvyšší soud na znění §30 odst. 1 tr. ř. a jeho respektování v souladu s platnou judikaturou, nikoli zneužíváním.
Z hlediska předpokladů konání hlavního líčení nejde o případ, kdy by u příslušného soudu nebyly vhodné podmínky pro zjištění skutkového stavu, zejména proto, že všechny nebo alespoň podstatná část významných důkazů, by byla pro něj objektivně nedostupná nebo dostupná jen s mimořádnými obtížemi objektivní povahy.
Proto Nejvyšší soud rozhodl, že věc se Okresnímu soudu v Kroměříži neodnímá.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 19. června 2001
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann