ECLI:CZ:NS:2001:7.ND.326.2001.1
sp. zn. 7 ND 326/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Engelmanna a soudců JUDr. Petra Hrachovce a JUDr. Zdeňka Sováka, v právní věci žalobkyně D. K., proti žalovanému J. K., o rozvod manželství, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 62 C 418/99, rozhodl o návrhu Okresního soudu v Ostravě na přikázání věci Okresnímu soudu v Jičíně takto:
Návrh na přikázání věci Okresnímu soudu v Jičíně se z a m í t á .
Odůvodnění:
U Okresního soudu v Ostravě jako soudu věcně a místně příslušného je vedeno řízení o rozvod manželství jehož účastníky jsou D. K. aj. K. V průběhu tohoto řízení žalobkyně podáním ze dne 7. 3. 2001 navrhla přikázání věci Okresnímu soudu v Jičíně, které zdůvodnila tím, že v současné době bydlí přechodně v obvodu Okresního soudu v Jičíně a rovněž žalovaný se v místě svého trvalého bydliště nezdržuje a přechodně bydlí ve S. P., tj. v obvodu Okresního soudu v Jičíně. Žalovaný se k návrhu věci na delegaci ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli ve výzvě k vyjádření byl upozorněn na to, že nevyjádří-li se, bude se předpokládat, že k navrhované delegaci nemá námitky. Žalobkyně však nezaplatila soudní poplatek, a proto se Okresní soud v Ostravě rozhodl, sám navrhnout z důvodu vhodnosti delegaci věci Okresnímu soudu v Jičíně.
Nejvyšší soud shledal, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky pro to, aby věc mohla být přikázána jinému než příslušnému soudu.
Podle §12 odst. 2 o. s. ř. může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Jedná se však o výjimku z ústavně garantované zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Z výše uvedeného ustanovení je patrno, že skutečnosti, které odůvodňují přikázání věci jinému než příslušnému soudu, musí být výjimečné, závažné a objektivní povahy. V daném případě však okolnost, že žalobce a žalovaný se zdržují mimo obvod příslušného soudu takové povahy není. V této souvislosti je nutno upozornit i na to, že od podání návrhu u Okresního soudu v Ostravě dne 15. 12. 1999, kromě návrhu žalobkyně na delegaci a vydání usnesení ohledně nezletilých dětí, nebyl po dobu téměř dvou roků ze strany Okresního soudu v Ostravě učiněn žádný úkon směřující k meritornímu skončení věci. Pouze ta skutečnost, tj. odkaz na změnu bydliště účastníků řízení, nemůže být důvodem k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu. Argumentací, která byla použita k odůvodnění přikázání věci Okresnímu soudu v Jičíně, nelze přesvědčivě odůvodnit, že je vhodné, aby věc byla projednána jiným soudem než soudem, jehož příslušnost vyplývá ze zákona. Nelze současně přehlédnout ani tu skutečnost, že řízení o úpravě práv a povinností k nezletilým dětem Kusým je vedeno u Okresního soudu v Ostravě. Sama skutečnost, že účastníci řízení bydlí mimo obvod příslušného soudu, nemůže být bez dalších skutečností důvodem pro odnětí věci příslušnému soudu a přikázání věci soudu jinému.
Po zvážení všech shora uvedených skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že není důvod k přikázání věci jinému soudu a návrh na přikázání věci zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. listopadu 2001
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann