ECLI:CZ:NS:2001:7.TVO.10.2001.1
sp. zn. 7 Tvo 10/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 17. 1. 2001 stížnost obžalovaného R. J. , proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 1. 2001, sp. zn. 2 Ntv 17/2000, a rozhodl takto:
Podle §149 odst. 1 písm. a) tr. ř. se napadené usnesení z r u š u j e. Podle §71 odst. 3 tr. ř. se návrh předsedy senátu Vrchního soudu v Olomouci na prodloužení vazby obžalovaného R. J. v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 46 T 16/99 z a m í t á:
Odůvodnění:
Napadeným usnesením byla vazba obžalovaného R. J. v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 46 T 16/99 prodloužena podle §71 odst. 3 tr. ř. do 31. 3. 2001.
Obžalovaný R. J. podal proti usnesení v zákonné lhůtě stížnost, v níž označil prodloužení vazby za neopodstatněné. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby ho propustil z vazby na svobodu.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení i řízení, jež mu předcházelo, a dospěl k následujícím závěrům.
Obžalovaný R. J. byl postaven před soud na podkladě obžaloby podané pro trestný čin vydírání podle §235 odst. 1, 3 tr. zák. a pro pomoc k trestnému činu obecného ohrožení podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák., §179 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. dílem dokonanému a dílem nedokonanému ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. Trestní stíhání obžalovaného R. J. je ve stadiu, kdy obžalovaný byl rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 1. 8. 2000, sp. zn. 46 T 16/99, uznán vinným jen trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 3 tr. zák. a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 6 roků, avšak tato část rozsudku byla v odvolacím řízení zrušena rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 12. 2000, sp. zn. 3 To 185/2000, s tím, že věc byla vrácena Krajskému soudu v Brně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Krajský soud v Brně ve věci znovu dosud nerozhodl.
Ve vazbě je obžalovaný R. J. od 19. 10. 1998. V nynějším stadiu řízení je obžalovaný ve vazbě z důvodu uvedeného v §67 odst. 1 písm. c) tr. ř. Doba dvou roků, na kterou je trvání vazby omezeno podle §71 odst. 3 tr. ř., tedy uplynula a byla již jednou prodloužena do 18. 1. 2001. Více než 15 dnů před uplynutím této lhůty předseda odvolacího senátu Vrchního soudu v Olomouci navrhl další prodloužení vazby. O tomto návrhu rozhodl jiný senát Vrchního soudu v Olomouci, který vazbu znovu prodloužil.
Toto rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci je v rozporu se zákonem.
Podle §71 odst. 3 tr. ř. vazba v řízení před soudem spolu s vazbou v přípravném řízení nesmí trvat déle než dva roky, a pokud nebylo možné pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů trestní stíhání v této lhůtě skončit a propuštěním obviněného na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení, může o dalším trvání vazby na nezbytně nutnou dobu rozhodnout vrchní soud.
S Vrchním soudem v Olomouci lze v krajním případě souhlasit jen v tom, že u obžalovaného R. J. je možné uvažovat o vazebním důvodu podle §67 odst. 1 písm. c) tr. ř. S odstupem více než dvou a čtvrt roku od posledního útoku, který je obžalovanému kladen za vinu, však intenzita uvedeného vazebního důvodu významně poklesla. Souvisí to i s tím, že spoluobžalovaný Ing. J. D., v součinnosti s nímž měl obžalovaný R. J. spáchat trestnou činnost, již byl pravomocně odsouzen a je ve výkonu trestu odnětí svobody. Vzájemný vztah obou obžalovaných byl takový, že iniciativa a závažnější část trestné činnosti byly na straně obžalovaného Ing. J. D. Další závažnou okolností, která zeslabuje intenzitu vazebního důvodu u obžalovaného R. J., je to, že M. O., proti kterému podle obžaloby směřovalo vyděračské jednání obžalovaných, byl sám v jiné trestní věci odsouzen k dlouhodobému trestu odnětí svobody a tento trest nyní vykonává s tím, že konec trestu připadá na 24. 5. 2007. Jednání obžalovaného směřovalo podle obžaloby i proti JUDr. J. P., avšak jako celek bylo primárně podníceno aktivitami M. O. Uvedené okolnosti nutně vedou k úsudku, že obava z pokračování v trestné činnosti, pro kterou je obžalovaný R. J. stíhán, jak ji vymezuje ustanovení §67 odst. 1 písm. c) tr. ř., již reálně nehrozí v takové míře, aby ji bylo možno považovat za přesvědčivý základ k dalšímu prodloužení vazby nad dva roky.
Vazba je závažným zásahem do ústavně garantované osobní svobody (čl. 8 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Z ústavního hlediska je právní režim vazby ovládán mimo jiné zásadou jejího časového omezení na dobu stanovenou zákonem (čl. 8 odst. 5 Listiny základních práv a svobod). Ustanovení §71 odst. 3 tr. ř. stanoví tento limit na dobu dvou roků, a pokud připouští prodloužení vazby nad tuto dobu, je třeba v tom spatřovat výjimku z ústavně zakotvené zásady časového omezení vazby. To ve vztahu k vazebním důvodům upraveným v §67 odst. 1 tr. ř. znamená, že prodloužení vazby nad dobu dvou roků je možné jen tehdy, jsou-li tyto důvody dány velmi silně. Pokud intenzita vazebních důvodů podle §67 odst. 1 tr. ř. naopak poklesne a je oproti době, kdy byl obviněný vzat do vazby, podstatně zeslabena, není zásadně možné prodlužovat vazbu, která již dosáhla dvou roků, resp. tuto dobu překročila.
Nejvyšší soud se nemohl ztotožnit s Vrchním soudem v Olomouci v tom, že by stav, kdy trestní stíhání obžalovaného R. J. nebylo skončeno ani v prodloužené lhůtě vazby nad dobu dvou roků, byl důsledkem obtížnosti věci nebo jiných závažných důvodů. V tomto ohledu je třeba přihlížet k důvodům, pro které byl v odvolacím řízení zrušen rozsudek Krajského soudu v Brně ohledně obžalovaného R. J. a pro které věc byla vrácena tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. Tyto důvody spočívaly v tom, že mezi zjištěními uvedenými ve skutkové části výroku o vině obžalovaného R. J. a právní kvalifikací jednání tohoto obžalovaného, pokud jde o kvalifikaci podle §235 odst. 3 tr. zák., byl závažný rozpor. Podstatou tohoto rozporu bylo to, že Krajský soud v Brně neučinil ohledně obžalovaného R. J. žádná skutková zjištění, která by naplňovala znaky trestného činu vydírání spáchaného za okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby podle §235 odst. 3 tr. zák. Krajský soud v Brně na jedné straně na rozdíl od obžaloby neuznal obžalovaného R. J. vinným účastenstvím na trestném činu obecného ohrožení podle §179 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., spáchaným vyvoláním explozí výbušnin, avšak na druhé straně ho, pokud jde o právní kvalifikaci, uznal vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 3 tr. zák., to znamená shledal ho odpovědným za následek způsobený explozemi výbušnin, ačkoli skutkový stav popsal tak, že exploze výbušnin přivodil spoluobžalovaný Ing. J. D., zatímco obžalovaný R. J. se podle těchto zjištění dopustil jen jednání spočívajícího ve výhružných telefonátech.
Z uvedeného je zřejmé, že další prodloužení trestního stíhání obžalovaného R. J. bylo způsobeno vadným rozhodnutím Krajského soudu v Brně. Obtížnost věci ani jiné závažné důvody ve smyslu §71 odst. 3 tr. ř. na další prodloužení trestního stíhání obžalovaného nad rámec již prodloužené lhůty vazby do 18. 1. 2001 ve skutečnosti neměly žádný vliv. Z pochybení Krajského soudu v Brně, které si vyžádalo další pokračování trestního stíhání, nelze přesvědčivě dovozovat důvody k dalšímu prodloužení vazby nad dobu dvou roků podle §71 odst. 3 tr. ř.
Pro to, aby vazba obžalovaného R. J. mohla být dále prodloužena nad dobu dvou roků, tedy evidentně chybí ta ze zákonných podmínek stanovených v §71 odst. 3 tr. ř., která vyžaduje, aby stav, kdy v rámci dosavadního trvání vazby nebylo trestní stíhání skončeno, byl důsledkem obtížnosti věci nebo jiných závažných důvodů. Nepřichází tedy v úvahu, aby vazba obžalovaného byla podle §71 odst. 3 tr. ř. dále prodloužena. Nedostatek uvedené podmínky nelze nahradit úvahami o závažnosti trestné činnosti, pro kterou je obžalovaný stíhán, ani úvahami o tom, jaké důsledky případně může mít propuštění obžalovaného z vazby na další průběh řízení.
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a zamítl návrh na prodloužení vazby obžalovaného R. J.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 17. ledna 2001
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec