ECLI:CZ:NS:2001:7.TVO.81.2001.1
sp. zn. 7 Tvo 81/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 3. července 2001 stížnost obžalovaného F. K., podanou proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci z 19. 6. 2001, sp. zn. 3 Ntv 5/2001, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obžalovaného F. K.
z a m í t á .
Odůvodnění:
Nepravomocným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě z 16. 3. 2001, sp. zn. 30 T 9/2000, byl obžalovaný F. K. jako zvlášť nebezpečný recidivista ve smyslu §41 odst. 1 tr. zák. odsouzen za dílem dokonaný, dílem nedokonaný trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák. a další úmyslné trestné činy k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Zároveň krajský soud rozhodl o náhradě škody.
Napadeným usnesením Vrchní soud v Olomouci podle §71 odst. 3 tr. řádu prodloužil vazbu obžalovaného F. K. z důvodů uvedených v §67 odst. 1 písm. a), c) tr. řádu do 23. září 2001.
Proti usnesení o prodloužení vazby podal obžalovaný F. K. řádně a včas stížnost. V písemném odůvodnění stížnosti obžalovaný především namítl, že podle jeho názoru důvody vazby specifikované v ustanovení §67 odst. 1 písm. a), c) tr. řádu nejsou naplněny a dány nejsou ani specifické zákonné důvody pro prodloužení trvání vazby nad dva roky, zakotvené v ustanovení §71 odst. 3 tr. řádu. Při podání návrhu na prodloužení vazby navíc nebyla podle obžalovaného F. K. dodržena propadná patnáctidenní lhůta, uvedená v ustanovení §71 odst. 6 věta první tr. řádu.
Obžalovaný F. K. proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky k jeho stížnosti napadené usnesení vrchního soudu zrušil, vazbu dále neprodlužoval a stěžovatele propustil z vazby na svobodu.
Nejvyšší soud České republiky z podnětu obžalovaným F. K. podané stížnosti především zkoumal naplnění procesních podmínek řízení o tomto opravném prostředku, shledal stížnost přípustnou a obžalovaného osobou oprávněnou k podání této stížnosti a dále se proto zabýval zásadní námitkou stěžovatele ohledně údajného nedodržení patnáctidenní lhůty, zakotvené ustanovením §71 odst. 6 tr. řádu.
Nejvyšší soud v této souvislosti zjistil, že dvouletá lhůta trvání vazby, do které byl obžalovaný vzat usnesením Okresního soudu v Ostravě z 25. 6. 1999, sp. zn. Nt 3327/99, skutečně v případě obžalovaného F. K. uplynula dne 23. 6. 2001. V trestním spisu je přitom založeno jednak vyhotovení žádosti o prodloužení lhůty trvání vazby u obžalovaného F. K., adresované dne 4. 6. 2001 předsedou senátu Krajského soudu v Ostravě JUDr. M. M. Vrchnímu soudu v Olomouci, které bylo podle prezentačního razítka doručeno tomuto soudu 14. 6. 2001 (viz čísla listu 2457-2458 spisu), jednak další vyhotovení téže žádosti, které bylo sekretariátu předsedy Vrchního soudu v Olomouci doručeno podle prezentačního razítka již dne 5. 6. 2001. Tato žádost byla vrchnímu soudu evidentně doručena faxem, a to 5. 6. 2001 v 10.18 hod. (srov. čísla listu 2455-2456 spisu).
Protože o pravosti a hodnověrnosti uvedených údajů neměl Nejvyšší soud České republiky důvodu pochybovat, musel vycházet z toho, že patnáctidenní zákonná lhůta předpokládaná ustanovením §71 odst. 6 tr. řádu byla dodržena a mohl tudíž za této procesní situace z podnětu stížnosti obžalovaného ve smyslu ustanovení §147 odst. 1 tr. řádu meritorně přezkoumat jak správnost výroku napadeného usnesení, tak správnost řízení jemu předcházejícího. Shledal však, že stížnosti nelze vyhovět.
Podle zjištění Nejvyššího soudu České republiky Vrchní soud v Olomouci na podkladě zcela konkrétních skutečností, týkajících se jak osoby obžalovaného, včetně jeho trestní minulosti, osobnostních dispozic a způsobu života před zadržením a vzetím do vazby v této trestní věci, a rozsáhlé trestné činnosti, kladené mu v tomto trestním řízení za vinu, dospěl k oprávněnému a důkazně dostatečně podloženému závěru, že u obžalovaného F. K. i nadále trvají zákonné důvody vazby, předpokládané ustanovením §67 odst. 1 písm. a), c) tr. řádu.
Obžalovaný sice ve své stížnosti argumentuje tím, že se zdržuje u své družky, vrchní soud však nepochybil zjištěním, že jde o bývalou manželku obžalovaného, že obžalovaný není a ani v době svého zadržení a vzetí do vazby nebyl nikde trvale zaměstnán a jeho sepjetí s konkrétním místem na území České republiky není dostatečně pevné. V tomto trestním řízení přitom obžalovanému Františku Kotlárovi nadále naprosto reálně hrozí uložení přísného nepodmíněného trestu odnětí svobody, který mu také již byl soudem prvního stupně, byť nepravomocně uložen. Zákonné podmínky vazby podle §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu jsou proto naplněny.
Vrchní soud však nepochybil ani konstatováním opodstatněného rizika, že při event. propuštění na svobodu by obžalovaný mohl v obdobné trestné činnosti pokračovat, a to i proto, že již byl vícekrát soudně trestán pro majetkovou trestnou činnost, nyní stíhaného jednání se měl dokonce dopustit ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu předchozího trestu odnětí svobody a tato rozsáhlá majetková trestná činnost byla podle obžaloby i podle nepravomocného odsuzujícího rozsudku hlavním zdrojem jeho příjmů a tím i obživy. Správně tudíž soud prvního stupně dovodil i existenci vazebních důvodů, zakotvených ustanovením §67 odst. 1 písm. c) tr. řádu.
Konkrétní charakter soudem prvního stupně opodstatněně zjištěných vazebních důvodů přitom nedovoluje učinit oprávněný závěr o tom, že by bylo v tomto stadiu řízení možno vazbu obžalovaného F. K. nahradit zárukou nebo slibem, jak předpokládá ustanovení §73 tr. řádu, popřípadě peněžitou zárukou, zakotvenou ustanovením §73a tr. řádu.
Navíc intenzita naplnění a specifická povaha důvodů vazby podle §67 odst. 1 písm. a), c) tr. řádu, správně konstatovaných u obžalovaného F. K. Vrchním soudem v Olomouci, činí i v současné době plně opodstatněným i další závěr vrchního soudu o tom, že propuštěním tohoto obžalovaného na svobodu by naprosto reálně hrozilo přinejmenším podstatné ztížení nebo dokonce zmaření dosažení účelu trestního řízení (srovnej ustanovení §1 odst. 1 tr. řádu).
A není pochyb ani o tom, že trestní stíhání obžalovaného F. K. nebylo možno především s ohledem na rozsah a důkazní komplikovanost této trestní věci pravomocně skončit v maximální obecné dvouleté vazební lhůtě, přičemž v postupu orgánů činných v tomto řízení v přípravném řízení trestním nebyly zjištěny žádné nedůvodné průtahy a nezákonné průtahy neshledal Nejvyšší soud České republiky ani v řízení po podání obžaloby. Podmínky pro použití §71 odst. 3 tr. řádu a pro další prodloužení vazby byly tudíž podle názoru Nejvyššího soudu České republiky z důvodů shora uvedených splněny.
Úvahy o opodstatněnosti postupu vrchního soudu podle citovaného ustanovení §71 odst. 3 tr. řádu lze navíc uzavřít konstatováním, že Vrchní soud v Olomouci skutečně prodloužil vazbu obžalovaného podle zjištění Nejvyššího soudu České republiky toliko na dobu nezbytně nutnou k provedení procesních úkonů pro pravomocné spravedlivé a zákonné skončení věci zásadních a nezastupitelných.
To ovšem samozřejmě nic nemění na tom, že pokud v dalším řízení vazební podmínky odpadnou nebo pokud nebude splněna kterákoliv ze zákonem požadovaných podmínek pro aplikaci ustanovení §71 odst. 3 tr. řádu, bude nezbytné rozhodnout o propuštění obžalovaného F. K. z vazby na svobodu. Bez ohledu na to, zda bude tomuto obžalovanému v dalším řízení i nadále hrozit uložení vysokého trestu odnětí svobody či zda jeho případným propuštěním na svobodu bude hrozit zmaření nebo podstatné ztížení dosažení účelu trestního řízení.
Za stávajících procesních podmínek však Nejvyšší soud České republiky neshledal obžalovaným podaný opravný prostředek důvodným a podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu proto stížnost obžalovaného F. K., směřující proti rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci o prodloužení vazby tohoto obžalovaného, zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 3. července 2001
Předseda senátu :
JUDr. Zdeněk S o v á k