ECLI:CZ:NS:2001:7.TVO.82.2001.1
sp. zn. 7 Tvo 82/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 3. července 2001 stížnost obžalovaného Z. K., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 6. 2001, sp. zn. 1 Ntv 7/2001, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obžalovaného Z. K. z a m í t á.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením byla podle §71 odst. 3 tr. ř. vazba obžalovaného Z. K. v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 124/2000 prodloužena do 1. 10. 2001.
Proti usnesení podal obžalovaný Z. K. v zákonné lhůtě stížnost, v níž namítl, že trestné činnosti, která je mu kladena za vinu se nedopustil v rozsahu jak je uvedeno v rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 1. 6. 2001, když své výhrady zejména směřoval proti právní kvalifikaci jeho jednání podle §247 odst. 3 tr. zák. Poukázal dále na to, že byl sice již v minulosti několikrát soudně trestán, ale nikdy nebyly problémy s tím, že by nenastoupil výkon trestu odnětí svobody. Podle názoru obžalovaného není ani dostatečně dán důvod vazby uvedený v §67 odst. 1 písm. a) tr. ř., neboť se sice nezdržoval v místě trvalého bydliště, ale od roku 1992 bydlí v bytě svého bratra. Obžalovaný rovněž vyjádřil svůj názor, že v přípravném řízení došlo k neodůvodněným průtahům, které spočívají zejména v tom, že od července 1999 až do února 2000, nebyly v jeho věci činěny žádné úkony. Z obsahu spisu je patrno, že obžalovaný tímto opravným prostředkem sleduje zrušení napadeného usnesení a propuštění z vazby na svobodu.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení i řízení, které mu předcházelo, a shledal, že stížnost není důvodná.
Obžalovaný Z. K. je stíhán pro trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák., porušování domovní svobody podle §238 odst. 2, odst. 3 tr. zák. a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., kterých se měl dopustit spolu s dalšími spoluobviněnými, jak vyplývá z podané obžaloby Městského státního zastupitelství v Brně, sp. zn. 1 Zt 1776/99, doručené Městskému soudu v Brně dne 8. 6. 2000. Trestní stíhání je ve stadiu, kdy již byl Městským soudem v Brně dne 1. 6. 2001 vyhlášen rozsudek, kterým byl obviněný uznán vinným trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. ve stadiu přípravy podle §7 odst. 1 tr. zák., porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zák. a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. Za shora uvedenou trestnou činnost byl obviněnému podle §247 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon byl obžalovaný podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Rozsudek byl již vyhotoven a dne 8. 6. 2001 rozeslán.
Obžalovaný Z. K. je ve vazbě od 1. 7. 1999 z důvodů uvedených v §67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř., když do vazby byl vzat usnesením Městského soudu v Brně ze dne 3. 7. 1999, sp. zn. 7 Nt 4058/99. Více něž 15 dnů před uplynutím lhůty stanovené v §71 odst. 3 tr. ř. podal předseda senátu Městského soudu v Brně návrh na prodloužení vazby obžalovaného.
Vrchní soud v Olomouci v souladu se zákonem prodloužil vazbu obžalovaného do 1. 10. 2001.
Vrchní soud v Olomouci dospěl na podkladě konkrétních skutečností týkajících se osoby obžalovaného Z. K., včetně jeho trestní minulosti, dosavadního způsobu života, charakteru trestné činnosti, která je mu kladena za vinu k oprávněnému, dostatečně podloženému závěru, že v případě tohoto obžalovaného i nadále trvají důvody vazby, předpokládané ustanovením §67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř. Vrchní soud rovněž správně poukázal na riziko možného pokračování obviněného v páchání trestné činnosti v případě jeho propuštění z vazby na svobodu. V tomto směru lze pouze odkázat na velmi podrobné a přesvědčivé zdůvodnění rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci.
Vrchní soud v Olomouci zhodnotil dosavadní průběh trestního stíhání a na tomto podkladě učinil správný závěr, že stav, kdy trestní stíhání obžalovaného nebylo skončeno ve lhůtě dvou roků trvání vazby, je důsledkem obtížnosti projednávané věci a jiných závažných důvodů ve smyslu §71 odst. 3 tr. ř. Tyto skutečnosti vyplývají mj. také z toho, že trestní stíhání a následně obžaloba byla podána celkem na sedm obviněných. Současně lze konstatovat, že dosavadní průběh trestního stíhání nebyl poznamenán průtahy, které by vyplývaly z dlouhodobější nečinnosti či liknavosti orgánů činných v trestním řízení. Po podání obžaloby dne 8. 6. 2000 proběhla hlavní líčení, byl vyhlášen rozsudek, věc obviněného prošla také odvolacím řízením a po zrušení byl vydán již dne 1. 6. 2001 Městským soudem v Brně nový rozsudek ve věci obžalovaného. K námitce obžalovaného, která se týká nečinnosti orgánů činných v trestním řízení od července 1999 do února 2000 je potřebné uvést, že v uvedeném mezidobí prováděl vyšetřovatel ve věci dokazování, což je patrno např. z č. l. 484 a nelze přehlédnout, že délka řízení byla odůvodněna rozsahem projednávané věci, četností útoků, pro které byli obvinění stíháni a v neposlední řadě také počtem stíhaných osob.
Správný je rovněž závěr vrchního soudu v tom, že v případě propuštění obžalovaného Z. K. z vazby na svobodu, hrozí, že tím bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení, jak je stanoven v §1 odst. 1 tr. ř.
Doba, na kterou Vrchní soud v Olomouci prodloužil vazbu obžalovaného, se jeví jako nezbytně nutná k urychlenému skončení trestního stíhání obžalovaného Z. K.
S ohledem ke všem výše uvedeným skutečnostem se Nejvyšší soud ztotožnil s výrokem napadeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci a proto stížnost obžalovaného Z. K. jako nedůvodnou podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
V rámci přezkoumání důvodnosti vazby a jejího prodloužení nepřihlížel Nejvyšší soud k námitkám, které obžalovaný uplatnil oproti oprávněnosti samotného obvinění. V řízení o prodloužení vazby se otázka viny meritorně neřeší. V tomto řízení postačí, že je tu důvodné podezření ze spáchání trestného činu, jak vyžaduje ustanovení čl. 5 odst. 1 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 3. července 2001
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann