ECLI:CZ:NS:2001:7.TVO.84.2001.1
sp. zn. 7 Tvo 84/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 3. července 2001 stížnost obžalovaného S. O. G., podanou proti usnesení Vrchního soudu v Praze z 1. 6. 2001, sp. zn. 5 Ntv 6/01, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obžalovaného S. O. G. z a m í t á .
Odůvodnění:
Nepravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze z 27. 4. 2001, sp. zn. 2 T 16/2001, byl obžalovaný S. O. G. odsouzen za dílem dokonaný, dílem nedokonaný trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák. a další úmyslné trestné činy k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, dále k trestu propadnutí věci a k trestu vyhoštění na pět let. Zároveň městský soud rozhodl o náhradě škody.
Napadeným usnesením Vrchní soud v Praze podle §71 odst. 3 tr. řádu prodloužil vazbu obžalovaného S. O. G. z důvodů uvedených v §67 odst. 1 písm. a), c) tr. řádu do 30. září 2001.
Proti usnesení o prodloužení vazby podal jak obžalovaný S. O. G. sám, tak prostřednictvím svého obhájce JUDr. V. Ch., CSc. řádně a včas stížnost. V písemném odůvodnění stížnosti obžalovaný především namítl, že podle jeho názoru důvody vazby specifikované v ustanovení §67 odst. 1 písm. a), c) tr. řádu pominuly. Obžalovaný je sice cizinec, ovšem s dlouhodobým pobytem v České republice, kde se zdržuje řadu let a má zde pevné citové i osobní vazby na svou družku D. R., státní občanku ČR. Dlouhodobé nedůvodné odloučení vazbou, která přesáhla svým trváním již více než polovinu nepravomocně uloženého trestu odnětí svobody, má na osobu a život obžalovaného i jeho družky negativní vliv. Obžalovaný sám má zájem celou věc řádně objasnit a prokázat svoji nevinu, v přípravném řízení i po podání obžaloby však došlo v trestním řízení k nedůvodným průtahům.
Obžalovaný S. O. G. proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky k jeho stížnosti napadené usnesení vrchního soudu zrušil, vazbu dále neprodlužoval a stěžovatele propustil z vazby na svobodu. Pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že vazební důvody dále trvají, obžalovaný požádal, aby byla přijata peněžitá záruka jeho družky ve výši určené soudem.
Nejvyšší soud České republiky z podnětu obžalovaným S. O. G. podané stížnosti především zkoumal naplnění procesních podmínek řízení o tomto opravném prostředku, shledal stížnost přípustnou a obžalovaného osobou oprávněnou k podání této stížnosti a mohl tudíž za této procesní situace z podnětu stížnosti obžalovaného ve smyslu ustanovení §147 odst. 1 tr. řádu meritorně přezkoumat jak správnost výroku napadeného usnesení, tak správnost řízení jemu předcházejícího. Shledal však, že stížnosti nelze vyhovět.
Podle zjištění Nejvyššího soudu Vrchní soud v Praze na podkladě zcela konkrétních skutečností, týkajících se jak osoby obžalovaného, včetně jeho osobnostních dispozic a způsobu života před zadržením a vzetím do vazby v této trestní věci, trestné činnosti, kladené mu v tomto trestním řízení za vinu, dospěl k oprávněnému a důkazně dostatečně podloženému závěru, že u obžalovaného S. O. G. i nadále trvají zákonné důvody vazby, předpokládané ustanovením §67 odst. 1 písm. a), c) tr. řádu.
Obžalovaný je cizím státním občanem, konkrétně občanem Bulharské republiky, v České republice nemá ani stálé zaměstnání, ani trvalé bydliště a nemá zde dostatečně pevné zázemí. V trestním řízení mu přitom nadále naprosto reálně hrozí uložení přísného nepodmíněného trestu odnětí svobody, a to i z toho důvodu, že stávající odvolací řízení je vedeno též z podnětu opravného prostředku, podaného státním zástupcem v neprospěch obžalovaného. Zákonné podmínky vazby podle §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu jsou proto naplněny.
Vrchní soud však nepochybil ani konstatováním opodstatněného rizika, že při event. propuštění na svobodu by obžalovaný mohl v obdobné trestné činnosti pokračovat a správně tudíž soud prvního stupně dovodil i existenci vazebních důvodů, zakotvených ustanovením §67 odst. 1 písm. c) tr. řádu. V době svého zadržení a vzetí do vazby byl obžalovaný vskutku bez legálního pracovního poměru a neměl legální zdroj příjmů a stíhanou trestnou činností si měl opatřovat prostředky ke své obživě.
Konkrétní charakter soudem prvního stupně opodstatněně zjištěných vazebních důvodů přitom nedovoluje učinit oprávněný závěr o tom, že by bylo v tomto stadiu řízení možno vazbu obžalovaného S. O. G. nahradit zárukou nebo slibem, jak předpokládá ustanovení §73 tr. řádu, popřípadě peněžitou zárukou, zakotvenou ustanovením §73a tr. řádu.
Navíc intenzita naplnění a specifická povaha důvodů vazby podle §67 odst. 1 písm. a), c) tr. řádu, správně konstatovaných u obžalovaného S. O. G. Vrchním soudem v Praze, činí i v současné době plně opodstatněným i další závěr vrchního soudu o tom, že propuštěním tohoto obžalovaného na svobodu by naprosto reálně hrozilo přinejmenším podstatné ztížení nebo dokonce zmaření dosažení účelu trestního řízení (srovnej ustanovení §1 odst. 1 tr. řádu).
A není pochyb ani o tom, že trestní stíhání obžalovaného S. O. G. nebylo možno především s ohledem na důkazní komplikovanost této trestní věci pravomocně skončit v maximální obecné dvouleté vazební lhůtě, přičemž v postupu orgánů činných v tomto řízení v přípravném řízení trestním nebyly zjištěny žádné nedůvodné průtahy a nezákonné průtahy neshledal Nejvyšší soud ani v řízení po podání obžaloby. Podmínky pro použití §71 odst. 3 tr. řádu a pro další prodloužení vazby byly tudíž podle názoru Nejvyššího soudu České republiky z důvodů shora uvedených splněny.
Úvahy o opodstatněnosti postupu vrchního soudu podle citovaného ustanovení §71 odst. 3 tr. řádu lze navíc uzavřít konstatováním, že Vrchní soud v Praze skutečně prodloužil vazbu obžalovaného podle zjištění Nejvyššího soudu toliko na dobu nezbytně nutnou k provedení procesních úkonů pro pravomocné spravedlivé a zákonné skončení věci zásadních a nezastupitelných.
To ovšem samozřejmě nic nemění na tom, že pokud v dalším řízení vazební podmínky odpadnou nebo pokud nebude splněna kterákoliv ze zákonem požadovaných podmínek pro aplikaci ustanovení §71 odst. 3 tr. řádu, bude nezbytné rozhodnout o propuštění obžalovaného S. O. G. z vazby na svobodu. Bez ohledu na to, zda bude tomuto obžalovanému v dalším řízení i nadále hrozit uložení vysokého trestu odnětí svobody či zda jeho případným propuštěním na svobodu bude hrozit zmaření nebo podstatné ztížení dosažení účelu trestního řízení.
Za stávajících procesních podmínek však Nejvyšší soud České republiky neshledal obžalovaným podaný opravný prostředek důvodným a podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu proto stížnost obžalovaného S. O. G., směřující proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o prodloužení vazby tohoto obžalovaného, zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 3. července 2001
Předseda senátu:
JUDr. Zdeněk S o v á k