ECLI:CZ:NS:2001:7.TVO.91.2001.1
sp. zn. 7 Tvo 91/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 10. 7. 2001 stížnost odsouzeného D. V. T. (t. č. údajně T. G. Q.), státního občana Vietnamské socialistické republiky, nacházejícího se ve vyhošťovací vazbě ve Vazební věznici v Českých Budějovicích, podané proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 6. 2001, sp. zn. 4 Ntv 9/2001, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 1 T 190/96 a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost z a m í t á .
Odůvodnění:
Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 6. 2001, sp. zn. 4 Ntv 9/2001, byla podle §71 odst. 3 tr. ř. prodloužena vyhošťovací vazba odsouzeného D. V. T. (t. č. vystupujícího pod jménem T. G. Q.), státního občana Vietnamské republiky, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 1 T 190/96, do 31. 12. 2001.
Proti shora uvedenému usnesení podal odsouzený ve lhůtě stanovené v §143 odst. 1 tr. ř. stížnost, ve které namítl, že ve vyhošťovací vazbě se nachází již po dobu delší dvou a půl roku a doposud neúspěšně čeká na rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR o jeho žádosti o azyl v České republice. Dále poukázal na to, že v případě, že bude jeho žádost o azyl zamítnuta sám bude realizovat trest vyhoštění a z území České republiky vycestuje. Závěrem opětovně poukázal na dobu trvání vyhošťovací vazby, na nutnost přezkoumání jejího dalšího trvání a vzhledem k tomu, že jak sám uvádí se nedopustí na území České republiky žádné trestné činnosti, žádá, aby byl z vyhošťovací vazby propuštěn.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení i řízení, jež mu předcházelo a dospěl k závěru, že stížnost odsouzeného není důvodná.
Z předloženého spisového materiálu je nepochybné, že odsouzený D. V. T., občan Vietnamské socialistické republiky byl rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 10. 12. 1996, sp. zn. 1 T 190/96, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 4. 1997, sp. zn. 1 To 61/97, uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák., pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1, §222 odst. 1 tr. zák. a dalšími trestnými činy a vedle trestu odnětí svobody v trvání tří roků byl odsouzenému také uložen podle §57 tr. zák. trest vyhoštění a dále trest propadnutí věci. Trest odnětí svobody v trvání tří let obviněný vykonal ve věznici s ostrahou ke dni 1. 1. 1999. Usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 29. 12. 1998, sp. zn. 1 T 190/96, byl odsouzený podle §350c odst. 1 tr. ř. vzat do vyhošťovací vazby, aby mohl být realizován výkon trestu vyhoštění bezprostředně po výkonu trestu odnětí svobody.
Jak dále zjistil Nejvyšší soud ze spisu Okresního soudu v Novém Jičíně, sp. zn. 1 T 190/96, po celou dobu trvání vyhošťovací vazby činily soudy a další státní orgány opatření směřující k výkonu uloženého trestu vyhoštění. Trest vyhoštění nebyl doposud realizován z důvodů objektivní povahy, mající svoji podstatu v osobě odsouzeného, u kterého nebyly nalezeny žádné hodnověrné doklady, které by jednoznačně prokazovaly jeho totožnost. Oproti době, kdy se proti odsouzenému vedlo trestní stíhání vystupuje odsouzený pod jiným jménem, což znesnadnilo realizaci trestu vyhoštění. Vedle této skutečnosti je rovněž nutno se zmínit o žádosti odsouzeného o azyl v České republice, který vzal zpět, avšak později znovu podal. V mezidobí obdrželo Policejní prezidium České republiky od zastupitelského úřadu Vietnamské socialistické republiky náhradní doklad pro odsouzeného, bez kterého nebylo možno trest vyhoštění realizovat a dne 1. 6. 2001 rozhodlo Ministerstvo vnitra ČR o neudělení azylu odsouzenému.
Z předložených dokladů je rovněž patrno, že návrh na prodloužení vyhošťovací vazby byl podán předsedou senátu (§71 odst. 5 tr. ř.) ve lhůtě stanovené v §71 odst. 6 tr. ř., když na prodloužení vyhošťovací vazby se vztahují ustanovení hlavy čtvrté oddílu prvního nevyplývá-li z odstavce 1 jinak (§350c odst. 2 tr. ř.).
Nejvyšší soud se ztotožnil se závěry, ke kterým dospěl vrchní soud v napadeném usnesení a na tyto správné závěry usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 6. 2001, sp. zn. 4 Ntv 9/2001, odkazuje. I nadále trvají podmínky, které vedly okresní soud k závěru, že chování odsouzeného po celou dobu trestního stíhání vyvolává obavu, že v případě jeho propuštění na svobodu se tento bude skrývat, aby se vyhnul uloženému trestu vyhoštění (§67 odst. 1 písm. a) tr. ř., §350c odst. 1 tr. ř.). Vzhledem k dosavadnímu způsobu chování odsouzeného nemohl Nejvyšší soud považovat za dostačující tvrzení odsouzeného, že se v případě propuštění z vyhošťovací vazby nedopustí trestné činnosti.
Doba, na kterou byla lhůta vyhošťovací vazby prodloužena, je s ohledem na shora uvedené skutečnosti dostatečná k tomu, aby trest vyhoštění mohl být realizován, když dále je nutno také upozornit na to, že podle §71 odst. 4 tr. ř. nesmí v daném případě tato vazba přesáhnout dobu tří roků.
Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud neshledal stížnost odsouzeného důvodnou, zamítl ji podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 10. července 2001
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann