ECLI:CZ:NS:2001:7.TVO.95.2001.1
sp. zn. 7 Tvo 95/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18. července 2001 stížnosti obviněných T. M. A. A. R., a M. M., podané proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 6. 2001, sp. zn. 6 Ntv 7/01, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnosti obviněných T. M. A. A. R. a M. M. z a m í t a j í .
Odůvodnění:
Proti obviněným T. M. A. A. R. a M. M. a proti dalším dvaceti sedmi obviněným je vedeno trestní stíhání pro rozsáhlou majetkovou trestnou činnost, kvalifikovanou jako dílem dokonaný, dílem formou pokusu nedokonaný trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák., kterého se obvinění měli dopustit jako členové zločinného spolčení. Trestnou činností měla být způsobena škoda ve výši nejméně 40.000.000,- Kč, přičemž společné jednání obviněných mělo směřovat ke způsobení celkové škody ve výši nejméně 250.000.000,- Kč.
Napadeným usnesením Vrchní soud v Praze podle §71 odst. 3 tr. řádu prodloužil vazbu obviněných T. M. A. A. R. a M. M. a dalších dvou obviněných z důvodů uvedených v §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu do 31. srpna 2001.
Proti usnesení o prodloužení vazby podali obvinění T. M. A. A. R. a M. M. řádně a včas stížnosti.
Obviněný T. M. A. A. R. přitom podal opravný prostředek proti rozhodnutí vrchního soudu jak sám, tak prostřednictvím své obhájkyně JUDr. M. L., podanou stížnost však do doby projednání věci Nejvyšším soudem České republiky blíže neodůvodnil. Z předchozích podání tohoto obviněného je však patrno, že nesouhlasí s existencí zákonných vazebních důvodů podle §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu, má za to, že nejsou splněny ani zákonné podmínky pro další prodloužení vazby ve smyslu §71 odst. 3 tr. řádu a domáhá se proto zrušení stížností napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze a propuštění z vazby na svobodu.
Obsahově stejné námitky uplatnil v odůvodnění své stížnosti také obviněný M. M., a také on požádal Nejvyšší soud, aby k jeho stížnosti napadené usnesení Vrchního soudu v Praze přinejmenším ohledně stěžovatele zrušil a obviněného neprodleně propustil z vazby na svobodu.
Nejvyšší soud České republiky s ohledem na svou zákonnou přezkumnou povinnost i za tohoto procesního stavu z podnětu obviněnými T. M. A. A. R. a M. M. podaných stížností především zkoumal naplnění procesních podmínek řízení o těchto opravných prostředcích, shledal obě stížnosti přípustnými a oba obviněné osobami oprávněnými k podání těchto stížností.
Protože také patnáctidenní propadná zákonná lhůta předpokládaná ustanovením §71 odst. 6 tr. řádu byla ohledně obou obviněných dodržena, Nejvyšší soud mohl za této procesní situace z podnětu stížnosti obou shora uvedených obviněných ve smyslu ustanovení §147 odst. 1, odst. 2 tr. řádu meritorně přezkoumat jak správnost odpovídající části výroku napadeného usnesení, tak správnost řízení této části výroku předcházejícího. Shledal však, že ani jedné z obou stížností nelze vyhovět.
Podle zjištění Nejvyššího soudu Vrchní soud v Praze na podkladě zcela konkrétních skutečností, týkajících se jak osob obou obviněných, včetně jejich osobnostních dispozic a způsobu života a chování před zadržením a vzetím do vazby v této trestní věci, a mimořádně závažné a rozsáhlé majetkové trestné činnosti, kladené jim v tomto trestním řízení za vinu, dospěl k oprávněnému a důkazně dostatečně podloženému závěru, že u obviněných T. M. A. A. R. a M. M. i nadále trvají zákonné důvody vazby, předpokládané ustanovením §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Vrchní soud nepochybil zjištěním, že v tomto trestním řízení oběma obviněným nadále naprosto reálně hrozí uložení přísného nepodmíněného trestu odnětí svobody. Konkrétní charakter stíhané trestné činnosti a předpokládaný podíl obou obviněných na stíhaném majetkovém deliktu činí spolu se skutečností, že jsou oba cizími státními příslušníky a nemají k České republice žádná rodinná ani jiná pevnější pouta a vztahy, naprosto reálným nebezpečí, že by mohli z území České republiky z obavy před hrozícím trestem uprchnout. Zákonné podmínky vazby podle §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu jsou proto u obou uvedených obviněných naplněny.
Konkrétní charakter soudem prvního stupně opodstatněně zjištěných vazebních důvodů přitom nedovoluje učinit oprávněný závěr o tom, že by bylo v tomto stadiu řízení možno vazbu obviněných T. M. A. A. R. a M. M. či jednoho z nich nahradit zárukou nebo slibem, jak předpokládá ustanovení §73 tr. řádu, popřípadě peněžitou zárukou, zakotvenou ustanovením §73a tr. řádu.
Navíc intenzita naplnění a specifická povaha důvodů vazby podle §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu, správně konstatovaných u obviněných T. M. A. A. R. a M. M. Vrchním soudem v Praze, činí i v současné době plně opodstatněným i další závěr vrchního soudu o tom, že při propuštění těchto dvou obviněných, popřípadě kteréhokoliv z nich na svobodu by naprosto reálně hrozilo přinejmenším podstatné ztížení nebo dokonce zmaření dosažení účelu trestního řízení (srovnej ustanovení §1 odst. 1 tr. řádu).
A není pochyb ani o tom, že trestní stíhání obviněných T. M. A. A. R. a M. M. nebylo možno především s ohledem na rozsah a důkazní komplikovanost této trestní věci pravomocně skončit v maximální obecné dvouleté vazební lhůtě, ani ve lhůtě nad tuto hranici opakovaně prodloužené, přičemž v postupu orgánů činných v tomto řízení v přípravném řízení trestním nebyly zjištěny žádné nedůvodné průtahy. Podmínky pro použití §71 odst. 3 tr. řádu a pro další prodloužení vazby byly tudíž podle názoru Nejvyššího soudu České republiky z důvodů shora uvedených splněny.
Úvahy o opodstatněnosti postupu vrchního soudu podle citovaného ustanovení §71 odst. 3 tr. řádu lze navíc uzavřít konstatováním, že Vrchní soud v Praze skutečně prodloužil vazbu obou obviněných podle zjištění Nejvyššího soudu toliko na dobu nezbytně nutnou k provedení procesních úkonů pro pravomocné spravedlivé a zákonné skončení věci, resp. pro ukončení přípravného řízení trestního zásadních a nezastupitelných.
To ovšem samozřejmě nic nemění na tom, že pokud v dalším řízení vazební podmínky odpadnou nebo pokud nebude splněna kterákoliv ze zákonem požadovaných podmínek pro aplikaci ustanovení §71 odst. 3 tr. řádu, bude nezbytné rozhodnout o propuštění obviněných T. M. A. A. R. a M. M. či některého z nich z vazby na svobodu. Bez ohledu na to, zda bude těmto obviněným v dalším řízení i nadále hrozit uložení vysokého trestu odnětí svobody či zda jejich případným propuštěním na svobodu bude hrozit zmaření nebo podstatné ztížení dosažení účelu trestního řízení.
Za stávajících procesních podmínek však Nejvyšší soud České republiky neshledal oběma obviněnými podané opravné prostředky důvodnými a podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu proto stížnosti obviněných T. M. A. A. R. a M. M., směřující proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o prodloužení vazby těchto obviněných, zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 18. července 2001
Předseda senátu:
JUDr. Zdeněk S o v á k