ECLI:CZ:NS:2001:7.TZ.126.2001.1
sp. zn. 7 Tz 126/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 10. července 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Sováka a soudců JUDr. Jana Engelmanna a JUDr. Petra Hrachovce stížnost pro porušení zákona, podanou ministrem spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného S. D., proti usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 6. 6. 2000, sp. zn. 7 Nt 554/2000, a podle §268 odst. 2 a §269 odst. 2 tr. řádu rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Okresního soudu Plzeň-město ze dne 6. 6. 2000, sp. zn. 7 Nt 554/2000,
b y l p o r u š e n z á k o n
v ustanovení §320 odst. 3 tr. řádu v neprospěch obviněného S. D.
Citované usnesení se zrušuje . Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na toto usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 6. 6. 2000, sp. zn. 7 Nt 554/2000, Okresní soud Plzeň-město rozhodl tak, že podle §320 odst. 3 tr. řádu tresty odnětí svobody, které byly postupně uloženy odsouzenému, a to v trvání dvou roků, který mu byl uložen rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 4. 1999, sp. zn. 2 T 5/98, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem, tří roků, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 4. 1997, sp. zn. 6 T 69/97, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a třiceti měsíců, který mu byl uložen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 19. 5. 1999, sp. zn. 2 T 3/99, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, budou společně vykonány ve věznici s ostrahou.
Protože proti tomuto usnesení není stížnost přípustná, stalo se pravomocným a vykonatelným dnem 6. 6. 2000.
Usnesením ze dne 11. 12. 2000, sp. zn. 1 Nt 439/2000, poté rozhodl Krajský soud v Plzni tak, že podle §320 odst. 3 tr. řádu odsouzený S. D. vykoná:
1) trest odnětí svobody v trvání tří roků, uložený rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 4. 1997, sp. zn. 6 T 69/97,
2) trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, uložený rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 19. 5. 1999, sp. zn. 2 T 3/99,
3) trest odnětí svobody v trvání dvou roků, uložený rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 4. 1999, sp. zn. 2 T 5/98,
ve věznici s dozorem.
Ministr spravedlnosti České republiky podal proti shora citovanému usnesení Okresního soudu Plzeň-město ve prospěch obviněného S. D. u Nejvyššího soudu České republiky stížnost pro porušení zákona s tím, že tímto rozhodnutím okresního soudu byl porušen v neprospěch obviněného zákon v ustanovení §320 odst. 3 tr. řádu, protože došlo k vydání dvou rozhodnutí o určení společného způsobu výkonu totožných trestů. Platným trestním řádem byla přitom založena věcná příslušnost krajského soudu, nikoliv soudu okresního.
Ministr spravedlnosti ČR proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky z podnětu podané stížnosti podle §268 odst. 2 tr. řádu toto porušení zákona vyslovil a podle §269 odst. 2 tr. řádu napadené usnesení zrušil.
Nejvyšší soud České republiky z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle §267 odst. 1 tr. řádu správnost výroku napadeného usnesení a zabýval se rovněž správností postupu řízení, které jeho vydání předcházelo.
Shledal, že k porušení zákona v trestní věci obviněného S. D. v neprospěch tohoto obviněného skutečně došlo, a že se tak stalo v ohledech oprávněně namítaných ministrem spravedlnosti v písemném odůvodnění podané stížnosti.
Podle ustanovení §320 odst. 3 tr. řádu platí, že pokud je u trestů odnětí svobody postupně uložených stanoven různý způsob výkonu trestu, určí společný způsob výkonu postupně uložených trestů soud, v jehož obvodu se trest odnětí svobody vykonává. Postupně uloženými tresty odnětí svobody zákon rozumí stav, kdy odsouzený má na základě pravomocného rozhodnutí soudu vykonat trest odnětí svobody, a přitom předchozí uložený trest odnětí svobody nebyl zcela vykonán. Je nerozhodné, zda takový trest byl již v odsuzujícím rozsudku označen jako nepodmíněný trest odnětí svobody, nebo zda jeho výkon byl nařízen později (srov. §330 odst. 1, §344 odst. 2 tr. řádu) a podstatná není ani skutečnost, zda v době, kdy nabyl právní moci další rozsudek, kterým byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, byl odsouzený ve výkonu jiného trestu odnětí svobody, nebo se nacházel na svobodě.
Ve smyslu §320 odst. 3 tr. řádu je přitom nutno za soud, v jehož obvodě se vykonává trest odnětí svobody, považovat ten soud, který má stejnou věcnou příslušnost jako soud, který rozhodl ve věci v prvním stupni, pokud zákon výslovně nestanoví, že je příslušný soud okresní (viz též č. 36/1975 Sb. rozh. trest.). K rozhodnutí je tudíž věcně příslušný okresní soud, pokud všechny tresty, o jejichž společném výkonu má být rozhodnuto, uložil v prvním stupni okresní soud. Jestliže byť jeden jediný z těchto trestů byl v prvním stupni uložen krajským soudem, rozhodne o jejich společném výkonu krajský soud (srov. Bulletin býv. Nejvyššího soudu ČR č. 3/1977 - 134). Podle stejného hlediska se ostatně postupuje i při určení, zda o společném výkonu trestu odnětí svobody má rozhodnout senát nebo samosoudce.
Okresní soud Plzeň-město tak vskutku napadeným usnesením porušil v neprospěch obviněného S. D. zákon v ustanovení §320 odst. 3 tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky proto z podnětu stížnosti pro porušení zákona, podané ve prospěch obviněného S. D. ministrem spravedlnosti, toto porušení zákona podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil.
Plné nápravy citovaným rozhodnutím vzniklého protiprávního stavu pak Nejvyšší soud dosáhl procesním postupem podle §269 odst. 2 tr. řádu, kdy zrušil jak stížností napadené pravomocné usnesení, tak všechna obsahově navazující rozhodnutí, pokud za tohoto stavu věci pozbyla svého zákonného podkladu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona není
stížnost pro porušení zákona přípustná (§266 odst. 7 tr. řádu).
V Brně dne 10. července 2001
Předseda senátu:
JUDr. Zdeněk S o v á k