ECLI:CZ:NS:2001:7.TZ.151.2001.1
sp. zn. 7 Tz 151/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 10. července 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Sováka a soudců JUDr. Jana Engelmanna a JUDr. Petra Hrachovce stížnost pro porušení zákona, podanou ministrem spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. N., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2000, sp. zn. 8 To 242/2000, a podle §268 odst. 2 a §271 odst. 1 per analogiam tr. řádu rozhodl takto:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2000, sp. zn. 8 To 242/2000, pokud jím byl ponechán nedotčen výrok o trestu uloženém obviněnému J. N. rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 23. 2. 2000, sp. zn. 1 T 5/99,
b y l p o r u š e n z á k o n
v ustanovení §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu v neprospěch obviněného J. N.
Citovaný rozsudek se doplňuje výrokem, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu se rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 23. 2. 2000, sp. zn. 1 T 5/99, ohledně obviněného J. N., roz. Ž., zrušuje ve výroku o trestu.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 23. 2. 2000, sp. zn. 1 T 5/99, byli odsouzeni obvinění J. Š., B. Č., K. D., roz. Š., D. Ž. a J. N., roz. Ž. Obviněný J. N., roz. Ž., byl za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák., spáchaný zvlášť nebezpečným recidivistou, a za trestný čin porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 2 tr. zák. odsouzen podle §247 odst. 3, §42 odst. 1 a §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na devět let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně obvodní soud rozhodl ohledně všech obviněných o náhradě škody.
Všech pět obviněných podalo proti shora citovanému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 řádně a včas odvolání. Z podnětu těchto opravných prostředků Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 31. 5. 2000, sp. zn. 8 To 242/2000, napadený rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. d), e), f), odst. 2 tr. řádu zrušil ohledně obviněného B. Č. v celém rozsahu, ohledně obviněného K. D. v části výroku o vině a ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu a ohledně obviněných J. Š. a D. Ž. ve výrocích o trestech a způsobu jejich výkonu. Kromě toho odvolací soud zrušil též část výroku o náhradě škody. Procesním postupem podle §259 odst. 3 tr. řádu Městský soud v Praze znovu rozhodl o vině a trestu ohledně obviněných B. Č. a K. D., nově uložil tresty obviněným J. Š. a D. Ž. a také obviněnému J. N., roz. Ž., kterému podle §247 odst. 3 tr. zák. za použití §42 odst. 1 a §35 odst. 2 tr. zák. uložil úhrnný trest odnětí svobody na sedm let, pro jehož výkon tohoto obviněného podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Kromě toho odvolací soud zčásti znovu rozhodl o náhradě škody.
Ministr spravedlnosti České republiky podal proti shora citovanému rozsudku Městského soudu v Praze ve prospěch obviněného J. N., roz. Ž., u Nejvyššího soudu České republiky stížnost pro porušení zákona s tím, že předpokladem nového rozhodnutí podle §259 odst. 3 tr. řádu je to, že odvoláním napadené rozhodnutí je v odpovídající části podle §258 tr. řádu zrušeno. V této trestní věci však došlo k tomu, že odvolací soud ohledně obviněného J. N., roz. Ž., nově rozhodl, aniž zrušil výrok o trestu a způsobu jeho výkonu z rozsudku soudu prvního stupně a ve vztahu k obviněnému J. N., roz. Ž., tak vlastně vedle sebe existují dva odlišné výroky o trestu odnětí svobody a dva shodné výroky o způsobu výkonu těchto trestů.
Pokud tudíž Městský soud v Praze stížností napadeným rozsudkem kromě jiného znovu rozhodl tak, že se obviněnému J. N., roz. Ž., ukládá trest odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, porušil podle názoru ministra spravedlnosti v neprospěch uvedeného obviněného zákon v ustanoveních §254 odst. 1, §258 odst. 1 písm. e) a §259 odst. 3 tr. řádu.
Ministr spravedlnosti ČR proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky z podnětu podané stížnosti podle §268 odst. 2 tr. řádu toto porušení zákona vyslovil a aby dále postupoval podle §270 odst. 2, event. podle §271 odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle §267 odst. 1, odst. 2 tr. řádu správnost výroku napadeného rozsudku v části týkající se obviněného J. N., roz. Ž., a zabýval se rovněž správností postupu řízení, které vydání této části rozsudku Městského soudu v Praze předcházelo.
Shledal, že k porušení zákona v trestní věci obviněného J. N., roz. Ž., v neprospěch tohoto obviněného skutečně došlo, a že se tak stalo v ohledech oprávněně namítaných ministrem spravedlnosti v písemném odůvodnění podané stížnosti.
Ustanovení §258 odst. 2 tr. řádu, věta před středníkem, zakotvuje zásadu, že pokud je vadná jen část napadeného rozsudku a lze jí oddělit od ostatních jeho částí, zruší odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně právě jen v této části. Pouze tehdy, zruší-li odvolací soud, byť i jen z části výrok o vině, musí zrušit vždy zároveň celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad (§258 odst. 2 tr. řádu, věta za středníkem).
Citované ustanovení trestního řádu umožňuje v zájmu rychlosti a hospodárnosti řízení, předpokládaném ustanovením §2 odst. 4 tr. řádu, aby v případě zjištění některé z vad uvedených v §258 odst. 1 písm. a) až f) tr. řádu nemuselo docházet ke zrušení celého napadeného rozsudku, když odvolací soud je zde povinen zrušit toliko vadnou část rozsudku, kterou lze oddělit od ostatních. (Srov. též č. 37/1965 Sb. rozh. trest.).
Ze struktury rozsudečného výroku i z odůvodnění stížností pro porušení zákona napadeného rozsudku Městského soudu v Praze je patrno, že tento soud shledal ohledně obviněného J. N., roz. Ž., v procesním postupu a v rozhodnutí soudu prvního stupně toliko pochybení spočívající v tom, že uvedenému obviněnému byl uložen nepřiměřený trest, tedy vadu specifikovanou ustanovením §258 odst. 1 písm. e) tr. řádu. Výrok o vině obviněného J. N., roz. Ž., a výrok o náhradě škody, týkající se tohoto obviněného, shledal odvolací soud správnými a zákonnými a žádná vážnější pochybení neshledal ani v řízení předcházejícím.
Nejvyšší soud České republiky shledal shora uvedené skutkové i právní závěry Městského soudu v Praze oprávněnými a odůvodněnými a v postupu tohoto soudu nezjistil ani jiné závady, s výjimkou toho, že vyhotovení a opisy rozsudku odvolacího soudu, ani další obsah spisu skutečně neobsahují jakýkoliv podklad o tom, že soud druhého stupně za tohoto procesního stavu použil (v tomto případě obligatorního) ustanovení §258 odst. 2 tr. řádu a vadnou oddělitelnou část rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 10 ohledně obviněného J. N., roz. Ž., zrušil.
Městský soud v Praze tak vskutku napadeným rozsudkem porušil v neprospěch obviněného J. N., roz. Ž., zákon v ustanovení §258 odst. 2 tr. řádu, nikoliv však též v ustanovení §258 odst. 1 písm. e) tr. řádu, jehož použil právem, ani v ustanovení §254 odst. 1 tr. řádu, neboť shora vytýkané pochybení zjevně nebylo zapříčiněno tím, že by odvolací soud nedostál své zákonné přezkumné povinnosti.
Nejvyšší soud České republiky proto z podnětu stížnosti pro porušení zákona, podané ve prospěch obviněného J. N., roz. Ž., ministrem spravedlnosti, toto porušení zákona podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil.
Plné nápravy citovaným rozhodnutím vzniklého protiprávního stavu pak Nejvyšší soud dosáhl procesním postupem, analogickým postupům upraveným v ustanovení §271 odst. 1 tr. řádu, kdy stížností napadený rozsudek Městského soudu v Praze doplnil v části výroku týkající se obviněného J. N., roz. Ž., chybějícím zrušujícím výrokem podle §258 odst. 2 tr. řádu. Nejvyšší soud tímto postupem dosáhl úplného souladu platné právní úpravy s reálně existujícím stavem.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona není
stížnost pro porušení zákona přípustná (§266 odst. 7 tr. řádu).
V Brně dne 10. července 2001
Předseda senátu:
JUDr. Zdeněk S o v á k