ECLI:CZ:NS:2001:7.TZ.166.2001.1
sp. zn. 7 Tz 166/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 31. července 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Sováka a soudců JUDr. Jindřicha Urbánka a JUDr. Petra Hrachovce stížnost pro porušení zákona, podanou ministrem spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněné M. J., proti usnesení státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7 ze dne 7. 2. 2001, sp. zn. 1 Zt 130/2001, a podle §268 odst. 2 tr. řádu rozhodl takto:
Pravomocným usnesením státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7 ze dne 7. 2. 2001, sp. zn. 1 Zt 130/2001, a v řízení, které jeho vydání předcházelo,
b y l p o r u š e n z á k o n
v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu ve prospěch obviněné M. J.
Odůvodnění:
Usnesením státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7 ze dne 7. 2. 2001, sp. zn. 1 Zt 130/2001, bylo podle §172 odst. 1 písm. b) tr. řádu zastaveno trestní stíhání obviněné M. J. pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., kterého se měla dopustit podle záznamu o sdělení obvinění ze dne 3. 1. 2001, ČVS OV7-940/2000-55, tím, že dne 31. 5. 1999 v P., v prodejně Mountfield uzavřela leasingovou smlouvu na předmět leasingu „nadzemní bazén typ Splasher 302“ v prodejní ceně 16.501,48 Kč, ve které se zavázala splácet po dobu dvanácti měsíců částku 1.533,- Kč měsíčně, při podpisu smlouvy uhradila zálohu na splátky ve výši 1.650,- Kč a první splátku ve výši 1.533,- Kč, přičemž do smlouvy uvedla jako svého zaměstnavatele firmu Čedok, a. s., a to přesto, že věděla, že její pracovní poměr u uvedené firmy skončil dohodou dne 28. 2. 1999 a v době uzavření smlouvy není nikde zaměstnána, přičemž do současné doby další stanovené splátky neuhradila a předmět leasingu poškozené firmě H. C., a. s., nevrátila.
Usnesení o zastavení trestního stíhání obviněné M. J. nabylo právní moci dne 14. 2. 2001.
Proti shora citovanému usnesení podal ministr spravedlnosti České republiky ve lhůtě uvedené v §272 odst. 1 tr. řádu u Nejvyššího soudu České republiky v neprospěch obviněné M. J. stížnost pro porušení zákona, neboť tímto rozhodnutím byl podle jeho názoru porušen zákon ve prospěch obviněné v ustanovení §172 odst. 1 písm. b) tr. řádu a v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu v řízení předcházejícím jeho vydání.
Podle názoru stěžovatele bylo napadené usnesení státní zástupkyně, jímž bylo zastaveno trestní stíhání obviněné M. J., přinejmenším předčasné a bylo učiněno za situace, kdy ještě nebyly provedeny všechny dostupné důkazy, nutné pro zjištění skutkového stavu.
Ministr spravedlnosti v této souvislosti zdůraznil, že bylo nutno dokazování doplnit jednak výslechem pracovníka poškozené organizace k jednání obviněné a k tomu, zda skutečně neuhradila žádnou splátku, jednak prověřením okolností ukončení pracovního poměru obviněné ke dni 28. 2. 1999 dohodou, kterou obviněná podepsala, a to zejména z pohledu naplnění či nenaplnění zákonných znaků trestného činu podvodu.
Kromě toho bylo podle mínění ministra spravedlnosti třeba posoudit, zda následné jednání obviněné M. J. nezakládalo znaky skutkové podstaty jiného trestného činu, například trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zák.
Ministr spravedlnosti České republiky proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky z podnětu podané stížnosti podle §268 odst. 2 tr. řádu stížností namítané porušení zákona vyslovil, aby podle §269 odst. 2 tr. řádu napadené usnesení zrušil a dále aby Nejvyšší soud postupoval podle §270 odst. 1 tr. řádu.
Obviněná M. J. naopak ve svém písemném vyjádření ze dne 25. 7. 2001, které bylo v rámci veřejného zasedání, konaného o podaném mimořádném opravném prostředku předsedou senátu Nejvyššího soudu přečteno, označila rozhodnutí státní zástupkyně za správné a zákonné.
Nejvyšší soud České republiky z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle §267 odst. 1 tr. řádu správnost výroku napadeného usnesení a zabýval se rovněž správností postupu řízení, které jeho vydání předcházelo.
Námitky ministra spravedlnosti, obsažené v odůvodnění podané stížnosti pro porušení zákona a shora reprodukované, shledal Nejvyšší soud opodstatněnými. Orgány až dosud činné v tomto trestním řízení vskutku zcela nedostály při zjišťování skutkového stavu věci zákonným náležitostem vymezeným ustanovením §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu a rozhodnutí o zastavení trestního stíhání obviněné M. J. tak skutečně bylo za stávající důkazní situace přinejmenším předčasné, přičemž pochybení státní zástupkyně spočívalo právě v nedostatečném respektování ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky proto z podnětu stížnosti pro porušení zákona, podané v neprospěch obviněné M. J. ministrem spravedlnosti České republiky, vyslovil podle §268 odst. 2 tr. řádu porušení zákona v tomto ustanovení trestního řádu.
Zároveň však musel Nejvyšší soud zvažovat nutnost, resp. potřebnost a vhodnost případného dalšího procesního postupu, předpokládaného ustanovením §269 odst. 2 a násl. tr. řádu, a to i s ohledem na reálnost podstatnější změny stávajícího důkazního stavu provedením dostupných relevantních důkazů.
Stížnost pro porušení zákona přitom představuje velice významný průlom do právní moci rozhodnutí soudu, popřípadě státního zástupce nebo vyšetřovatele, zpravidla narušující stabilitu konečného a vykonatelného rozhodnutí těchto orgánů činných v trestním řízení. V konkrétním případě tak musí převážit zájem na plné zákonnosti rozhodnutí a plné zákonnosti postupu řízení, které takovému rozhodnutí předcházelo, nad zájmem na stabilitě a nezměnitelnosti podobného pravomocného rozhodnutí. Taková situace však může nastat pouze při zásadních a podstatných vadách, pro které nemůže stížností napadené rozhodnutí vůbec obstát a kdy na právní moci a nezměnitelnosti takového rozhodnutí nelze trvat, protože by tak došlo k ohrožení podstaty spravedlivého a správného rozhodování v trestním řízení.
Účelem stížnosti pro porušení zákona je tudíž náprava závažných právních vad pravomocných rozhodnutí soudu, státního zástupce nebo vyšetřovatele nebo náprava závažných vad postupu řízení, které pravomocnému rozhodnutí těchto orgánů činných v trestním řízení předcházelo. Právní úprava tohoto mimořádného opravného prostředku přitom kromě nápravy uvedených závažných vad například v novém řízení, popřípadě výjimečně i novým meritorním rozhodnutím orgánu o stížnosti pro porušení zákona rozhodujícího, sleduje také usměrnění soudní praxe při řešení důležitých právních otázek.
V případě přezkoumávané trestní věci obviněné M. J. bylo nutno zvážit především specifické okolnosti případu, spočívající jak v konkrétní motivaci obviněné k uzavření leasingové smlouvy, tak v problematičnosti spolehlivého prokázání jejího úmyslu již v době uzavírání této smlouvy obohatit sebe nebo jiného ke škodě poškozené organizace, bylo zapotřebí vzít v úvahu rovněž povahu následku, který měl být činem způsoben, kdy obviněná oprávněnost pohledávky poškozené organizace od počátku uznává a nebylo možno nevidět ani to, že opatření dalších relevantních důkazů není příliš reálné.
Z hlediska očekávaného výsledku případného dalšího řízení by proto bylo možno jen ztěží očekávat jiné konečné rozhodnutí, než ke kterému dospěla státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7.
Nejvyšší soud České republiky za tohoto stavu věci z důvodů shora uvedených rozhodl tzv. akademickým výrokem, kterým zjištěné porušení zákona toliko vyslovil, aniž považoval za důvodné a potřebné stížností napadené rozhodnutí rušit, případně učinit další navazující procesní opatření.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona není podle
§266 odst. 7 tr. řádu stížnost pro porušení zákona přípustná.
V Brně dne 31. července 2001
Předseda senátu:
JUDr. Zdeněk S o v á k