ECLI:CZ:NS:2001:7.TZ.265.2001.1
sp. zn. 7 Tz 265/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 14. listopadu 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Sováka a soudců JUDr. Jana Engelmanna a JUDr. Petra Hrachovce stížnost pro porušení zákona, podanou ministrem spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného Z. S., proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Sokolově ze dne 27. 6. 2001, sp. zn. 19 T 41/2001, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. řádu rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Sokolově ze dne 27. 6. 2001, sp. zn. 19 T 41/2001, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §314e odst. 2 písm. a) tr. řádu v neprospěch obviněného Z. S.
Tento trestní příkaz se zrušuje . Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Sokolově se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Sokolově podal dne 18. 6. 2001 u Okresního soudu v Sokolově obžalobu na obviněného Z. S. pro skutek kvalifikovaný v jednočinném souběhu jako trestné činy násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a tr. zák., výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák., kterého se obviněný podle obžaloby dopustil tím, že dne 1. 1. 2001 mezi 03.00 a 05.00 hodinou ranní v restauraci K. v R., okres S. poté, co byl z důvodu podnapilosti vykazován majitelem restaurace J. F., tomuto vyhrožoval fyzickou likvidací, dále byl majitelem restaurace vyveden z objektu, kdy si obviněný opatřil nůž a poté, co poškozený J. F. vyšel před restauraci, bodl ho obviněný do stehna nohy a způsobil mu zranění, jež si vyžádalo pracovní neschopnost od 2. 1. do 25. 2. 2001.
Samosoudce Okresního soudu v Sokolově vydal ve věci dne 27. 6. 2001 pod sp. zn. 19 T 41/2001 trestní příkaz, kterým uznal obviněného Z. S. vinným v souladu s podanou obžalobou a podle §221 odst. 2 (§35 odst. 1) tr. zák. obviněného odsoudil k (úhrnnému) trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon podle §58 odst. 1 písm. a), §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu dvou let. Vydaný trestní příkaz nabyl dne 18. 7. 2001 právní moci.
Proti shora uvedenému pravomocnému trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti České republiky u Nejvyššího soudu České republiky ve prospěch obviněného Z. S. stížnost pro porušení zákona, neboť tímto rozhodnutím byl podle jeho názoru porušen zákon v ustanovení §314e odst. 2 písm. a) tr. řádu v neprospěch obviněného.
V písemném odůvodnění podané stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti v prvé řadě vycházel z toho, že skutkový stav byl v předmětné trestní věci prokázán jak doznáním obviněného Z. S., tak slyšenými svědky, a tento skutkový stav byl také správně posouzen.
K pochybení ovšem podle ministra spravedlnosti došlo ve výroku o trestu, který byl sice uložen s přihlédnutím ke všem zákonným hlediskům, v rozporu s citovaným ustanovením §314e odst. 2 písm. a) tr. řádu však došlo k jeho uložení trestním příkazem. Věc měla být tudíž podle názoru ministra spravedlnosti projednána v hlavním líčení.
Ministr spravedlnosti České republiky proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky z podnětu podané stížnosti podle §268 odst. 2 tr. řádu porušení zákona v navrhované podobě vyslovil, aby podle §269 odst. 2 tr. řádu napadený trestní příkaz zrušil, a dále aby Nejvyšší soud postupoval podle §270 odst. 1 tr. řádu a přikázal Okresnímu soudu v Sokolově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud České republiky z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle §267 odst. 1 tr. řádu správnost všech výroků napadeného trestního příkazu a zabýval se rovněž správností postupu řízení, které jeho vydání předcházelo.
Shledal, že stížnost pro porušení zákona, podaná ve prospěch obviněného Z. S. ministrem spravedlnosti České republiky, je důvodná, neboť napadeným trestním příkazem k porušení zákona v ohledu ministrem spravedlnosti vytýkaném skutečně došlo a zákon byl takto porušen v neprospěch obviněného.
Nejvyšší soud se přitom ztotožnil s názorem ministra spravedlnosti i v tom směru, že v řízení, které vydání shora citovaného trestního příkazu předcházelo, byl skutkový stav řádně provedenými důkazy náležitě zjištěn a žádné vady nevykazuje ani použitá právní kvalifikace skutku. Skutkový stav byl tudíž opatřenými důkazy spolehlivě prokázán a samosoudci Okresního soudu v Sokolově tak formálně nic nebránilo v tom, aby bez projednání trestní věci obviněného Z. S. v hlavním líčení v ní vydal v souladu s ustanovením §314e odst. 1 tr. řádu trestní příkaz.
Podle §314e odst. 2 písm. a) tr. řádu však lze trestním příkazem uložit trest odnětí svobody v maximální výměře jednoho roku. Pokud proto shledal samosoudce okresního soudu zásadám o ukládání trestu, zakotveným v ustanoveních §23 odst. 1 a §31 odst. 1 tr. zák., přiměřeným podmíněně odložený trest odnětí svobody ve výměře osmnácti měsíců, se kterým se včetně konkrétní stanovené výměry ztotožnil v odůvodnění podaného mimořádného opravného prostředku i ministr spravedlnosti, musel odsuzující rozhodnutí (rozsudek) vydat na podkladě standardního trestního procesu v hlavním líčení.
Pokud tak neučinil, a ve věci rozhodl trestním příkazem, kterým překročil maximální jednoroční nepřekročitelnou výměru ukládaného trestu odnětí svobody, vskutku porušil v neprospěch obviněného Z. S. zákon v ustanovení §314e odst. 2 písm. a) tr. řádu, jak ministr spravedlnosti namítl.
Třeba dodat, že skutečnost, že byl trestním příkazem uložen trest odnětí svobody přesahující výměru, kterou připouští ustanovení §314e odst. 2 písm. a) tr. řádu, ale v rámci sazby stanovené trestním zákonem za daný trestný čin, sice neznamená sama o sobě, že jde o trest, jenž je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti pro společnost ve smyslu ustanovení §266 odst. 2 tr. řádu. Proti takovému trestnímu příkazu lze však pro uvedenou vadu podat stížnost pro porušení zákona vždy, neboť trestní příkaz v takovém případě nemůže být vydán, a jde tedy o vadné rozhodnutí vydané na základě vadného postupu řízení ve smyslu §266 odst. 1 tr. řádu (srov. též č. 28/1998 Sb. rozh. trest.).
Nejvyšší soud České republiky proto vyslovil porušení zákona v neprospěch obviněného Z. S. v podobě konkretizované v rozsudečném výroku, mimořádným opravným prostředkem napadený trestní příkaz zrušil, současně zrušil všechna případně obsahově navazující rozhodnutí, která takto pozbyla svého zákonného podkladu, a Okresnímu soudu v Sokolově přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
V dalším řízení bude ve věci jednat a rozhodovat při splnění zákonných procesních podmínek samosoudce tohoto okresního soudu a pokud shledá, že dosavadním skutkovým zjištěním a zákonu skutečně odpovídá trest odnětí svobody výměrou přesahující hranici jednoho roku, nařídí ve věci hlavní líčení, ověří provedeným dokazováním aktuální stav věci a na podkladě uvedených zjištění, podle potřeby doplněných dalšími důkazy, plně zákonně ve věci rozhodne.
V takovém hlavním líčení samosoudce (event. senát) pochopitelně není vázán právní kvalifikací ani druhem a výměrou trestu obsaženými v trestním příkazu, pro úplnost však Nejvyšší soud připomíná, že stížnost pro porušení zákona byla podána výhradně ve prospěch obviněného Z. S. a Nejvyšší soud České republiky takto také porušení zákona vyslovil. V dalším řízení budou proto všechny orgány v tomto trestním řízení případně činné ve vztahu k napadenému trestnímu příkazu ve smyslu §273 tr. řádu vázány zákazem reformace in peius, a v novém řízení tak nemůže dojít k jakékoliv změně tohoto rozhodnutí v neprospěch obviněného.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona není podle §266 odst. 7 tr. řádu stížnost pro porušení zákona přípustná.
V Brně dne 14. listopadu 2001
Předseda senátu:
JUDr. Zdeněk S o v á k