ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.102.2002.1
sp. zn. 11 Tcu 102/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 26. června 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky D. S. rozsudkem Obvodového soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 14. 7. 1998, sp. zn. 10 Ls 250 Js 17898/97, a to pro trestný čin výdělečného převádění cizinců organizovaného ve skupině podle §92b odst. 1 i. v. m., §92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a osmi měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodového soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 14. 7. 1998, sp. zn. 10 Ls 250 Js 17898/97, který nabyl právní moci dne 17. 3. 1999, byl D. S. uznán vinným trestným činem výdělečného převádění cizinců organizovaného ve skupině podle §92b odst. 1 i. v. m., §92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo. Uvedených činů se podle zjištění soudu dopustil tím, že celkem v 15 případech se podílel na převádění cizinců pro organizaci F. M., a to tím způsobem, že cizince převáděl částečně jako pěší převaděč přes „zelenou hranici“ na dohodnuté místo pro jejich další přepravu, na území Spolkové republiky Německo přebíral osobním automobilem jejich odvoz na místo určení, nebo jako pěší převaděč poslal na území pro F. M. zvlášť stíhaného L. S. s vlastní finanční odměnou. Převádění se uskutečňovalo vždy po stejné cestě v oblasti T. po turistické cestě za T. až na parkoviště silnice vedoucí do T. Ve všech případech bylo obžalovanému zřejmé, že žádný z cizinců nedisponoval doklady k pobytu potřebnými pro přicestování do Spolkové republiky Německo. Disponoval vlastním automobilem a byl kdykoliv na základě objednávky připraven k provedení převádění pěšky nebo automobilem a také k předávání a vyřizování zakázek na L. S. Pro tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a osm měsíců.
Obžalovaný byl již v minulosti odsouzen rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech ze dne 19. 12. 1996 z důvodu napomáhání při převádění cizinců k trestu odnětí svobody na šest měsíců s částečným podmíněným odkladem. Dále byl uznán vinným dne 21. 10. 1997 Obvodovým soudem v Görlitzu trestným činem společného převádění cizinců, za který mu byl stanoven trest odnětí svobody na devět měsíců. Tento trest v plném rozsahu byl vykonán dne 27. 4. 1998.
Dne 24. 4. 2002 pod sp. zn. 4595/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. D. S. se za přislíbený finanční prospěch opakovaně podílel na ilegální přepravě cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Za tuto činnost byl v minulosti také již potrestán. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. června 2002
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík