ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.106.2002.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 2. července 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky L. P., rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 11. 11. 1997, sp. zn. 218 Ds 142 Js 030053/97, a to pro trestný čin úmyslné jízdy bez řidičského oprávnění ve dvou případech v souběhu s ilegálním převáděním cizinců ze třetích zemí podle §92a odst. 1 č. 1 a 2, §92 odst. 1 č. 1 a 6 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, §2, §21 odst. 1 č. 1 zákona o silničním provozu Spolkové republiky Německo a §25 odst. 2, §52, §53, §56 odst. 3 trestního zákona Spolkové republiky Německo, a tomuto trestnému činu odpovídající část trestu, a to trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců.
Naproti tomu návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů o odsouzení občana České republiky L. P., rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 11. 11. 1997, sp. zn. 218 Ds 142 Js 030053/97, a to pro trestný čin úmyslné jízdy bez řidičského oprávnění podle §21 odst. 1 zákona o silniční dopravě spolkové republiky Německo, a tomuto trestnému činu odpovídající část trestu, se zamítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 11. 11. 1997, sp. zn. 218 Ds 142 Js 030053/97, jenž nabyl právní moci dne 19. 11. 1997, byl L. P. uznán vinným trestným činem úmyslné jízdy bez řidičského oprávnění ve třech případech, z toho ve dvou případech v souběhu s ilegálním převáděním cizinců ze třetích zemí podle §92a odst. 1 č. 1 a 2, §92 odst. 1 č. 1 a 6 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, §2, §21 odst. 1 č. 1 zákona o silničním provozu Spolkové republiky Německo a §25 odst. 2, §52, §53, §56 odst. 3 trestního zákona Spolkové republiky Německo. Uvedených činů se podle zjištění soudu dopustil tím, že dne 2. 5. 1997 přicestoval z České republiky osobním automobilem zn. Škoda Favorit přes hraniční přechod V. do Spolkové republiky Německo, kde byl zastaven policejní hlídkou ze služebny L. Jízdu podnikl i přesto, že věděl, že nemá řidičské oprávnění k řízení motorového vozidla a ve vozidle vezl cizince. Dne 7. 5. 1997 vzal obžalovaný v S./R./N. v S. podle ujednání 4 afghánské státní příslušníky do osobního automobilu zn. Škoda, který řídil, aby je dále přepravil do vnitrozemí Spolkové republiky Německo. Tito mu zaplatili za převedení celkem 8000,- USD. Cizinci byli předtím pěšky převedeni ze třetí země přes česko-německou hranici. Za jízdy si všiml, že se blíží k jeho automobilu policejní automobil, a proto uprchl se svým vozidlem směrem na S. a nechal cizince v lesíku asi 2 km od obce S. vystoupit. Cizinci i sám obviněný byli později zadrženi. Obviněný věděl, že cizinci neměli potřebné povolení k pobytu ve Spolkové republice Německo. Dne 20. 5. 1997 jel obviněný jako řidič osobního automobilu zn. Škoda z České republiky do H., Spolková republika Německo, aby tam jako motorizovaný převaděč opět převzal 4 afghánské státní příslušníky a přepravil je pak dále do vnitrozemí Spolkové republiky Německo. Tyto osoby mu zaplatili za převedení 3000,- USD. K převzetí cizinců nedošlo, protože spolu s obviněným byli zadrženi. I v tomto případě mu bylo známo, že jmenovaní cizinci neměli potřebné povolení k pobytu ve Spolkové republice Německo. Obviněný i v tomto případě neměl nezbytné řidičské oprávnění k řízení osobního automobilu.
Pro tyto trestné činy byl L. P. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců.
Dne 29. 4. 2002 pod sp. zn. 4622/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a dospěl k následujícím závěrům:
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem.
Co se týče druhé formální podmínky postupu podle §4 odst. 2 zákona, tedy oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, tak podmínka oboustranné trestnosti činu se posuzuje samostatně ve vztahu ke každému z těchto skutků (viz č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Pokud je předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, ale některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, tak Nejvyšší soud při splnění dalších zákonných podmínek rozhodne o zaznamenání do evidence Rejstříku trestů pouze těch údajů z cizozemského rozsudku, které se týkají jen toho skutku (těch skutků), u něhož je podmínka oboustranné trestnosti splněna. To znamená, že se zaevidují údaje z rozsudku cizího státu o právním posouzení tohoto skutku a tomuto právnímu posouzení odpovídající část uloženého trestu. Odpovídající část trestu, jež se zapíše do evidence Rejstříku trestů určí v rozhodnutí podle §4 odst. 2 zákona Nejvyšší soud s přihlédnutím k poměru závažnosti skutku, u něhož jsou splněny podmínky pro zápis, a závažnosti skutku, ohledně něhož tyto podmínky splněny nejsou. Určení odpovídajícího (přiměřeného) trestu, který se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu zaznamená do evidence Rejstříku trestů je nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle §4 odst. 2 (viz č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u něhož není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu) se návrh Ministerstva spravedlnosti na zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů zamítne.
S ohledem na výše uvedené úvahy dospěl Nejvyšší soud k závěru, že podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna v případě skutku, ve kterém je spatřován podle německého právního řádu trestný čin úmyslné jízdy bez řidičského oprávnění podle §21 odst. 1 zákona o silničním provozu Spolkové republiky Německo, a který spočívá v tom, že odsouzený dne 2. 5. 1997 přicestoval z České republiky osobním automobilem zn. Škoda Favorit přes hraniční přechod V. do Spolkové republiky Německo i přesto, že věděl, že nemá řidičské oprávnění k řízení motorového vozidla a ve vozidle vezl cizince.
Jestliže z obsahu spisu se podává, že obviněný se měl dopustit trestného činu úmyslné jízdy bez řidičského oprávnění, aniž by se současně dopouštěl jiného trestného činu, pak toto jednání nenaplňuje žádné znaky skutkové podstaty trestného činu podle trestního zákona České republiky. Proto u tomuto ohledu byl návrh ministra spravedlnosti zamítl.
Pokud jde o skutky, ve kterých jsou spatřovány trestné činy ilegálního převádění cizinců ve dvou případech v jednočinném souběhu s trestným činem úmyslné jízdy bez řidičského oprávnění podle příslušných ustanovení německého právního řádu, tak v tomto případě se odsouzení týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák)
Ve výše uvedeném rozsahu jsou tedy splněny všechny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou ohledně výše uvedené trestné činnosti dány i podmínky materiální povahy. Jedná se o rozmáhající se společensky nebezpečnou trestnou činnost, která současně narušuje i zájmy České republiky. L. P. jako člen organizované skupiny sám převážel ve dvou případech několik osob přes státní hranici, a to za úplatu. Pokud jde o trest, byl mu cizozemským soudem uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nezanedbatelné výši. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona, týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu, jsou v tomto směru splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl v rozsahu stanoveném ve výroku tohoto rozhodnutí. S přihlédnutím k poměru závažnosti skutků, ohledně nichž byly splněny podmínky pro zápis do evidence Rejstříku trestů a skutku, ohledně něhož tyto podmínky splněny nebyly, pak Nejvyšší soud rozhodl o tom, že odpovídající část trestu odnětí svobody, která se zapíše do evidence Rejstříku trestů, činí jeden rok a tři měsíce.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. července 2002
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík