ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.108.2002.1
sp. zn. 11 Tcu 108/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 26. června 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky B. J. , rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 20. 11. 1997, sp. zn. 218 Ds 146 Js 048226/97, a to pro úmyslné trestné činy nedovoleného vstupu do země v souběhu s trestným činem nedovoleného pobytu, v souběhu s trestným činem krádeže podle §242 odst. 1, §243 odst. 1, věta druhá, č. 1, §25 odst. 2, §52, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo a §92 odst. 2 č. 1 písm. a), b), §8 odst. 2 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a osmi měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 20. 11. 1997, sp. zn. 218 Ds 146 Js 048226/97, jenž nabyl právní moci dne 28. 11. 1997, byl B. J. uznán vinným trestnými činy nedovoleného vstupu do země v souběhu s trestným činem nedovoleného pobytu, v souběhu s trestným činem krádeže podle §242 odst. 1, §243 odst. 1, věta druhá, č. 1, §25 odst. 2, §52, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo a §92 odst. 2 č. 1 písm. a), b), §8 odst. 2 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo. Uvedených činů se podle zjištění soudu dopustil tím, že spolu se spoluobžalovaným L. P. ve vědomém a záměrném spolupůsobení dne 5. 8. 1997 v Chemnitzi odcizili uzamčený zaparkovaný osobní automobil zn. Ford Maverick majitele V. D. a jeli s ním směrem k německo-české hranici, kde byli dne 6. 8. 1997 zadrženi v obvodu obce L. Obžalovaný J. věděl, že byl nařízením cizineckého úřadu v Drážďanech ze dne 6. 10. 1995 ze Spolkové republiky Německo pravomocně vyhoštěn a byl také dne 13. 6. 1996 odsunut. Nezbytné povolení k pobytu pro krátkodobý vstup do Spolkové republiky Německo neměl.
Pro tyto trestné činy byl B. J. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a osmi měsíců.
Dne 23. 4. 2002 pod sp. zn. 2693/2000-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu podle právního řádu České republiky (trestný čin krádeže podle §247 tr. zák. a trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že B. J. se na území Spolkové republiky Německo již v minulosti dopustil opakovaně trestné činnosti majetkové povahy, za kterou byl také odsouzen. V posuzované věci spáchal více trestných činů. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. června 2002
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík