ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.109.2002.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 26. června 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. L., rozsudkem Zemského soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 18. 2. 1999, sp. zn. 5 KLs 103 Js 41872/98a, a to pro trestný čin krácení daně podle §369, §370 odst. 1 č. 2 řádu o poplatcích, §21 zákona o dani z obratu, §21 zákona o dani z tabákových výrobků, čl. 202 celního kodexu Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání dvou let.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 26. 2. 1999, sp. zn. 5 KLs 103 Js 41872/98a, jenž nabyl právní moci dne 26. 2. 1999, byl M. L. uznán vinným trestným činem krácení daně podle §369, §370 odst. 1 č. 2 řádu o poplatcích, §21 zákona o dani z obratu, §21 zákona o dani z tabákových výrobků, čl. 202 celního kodexu Spolkové republiky Německo. Uvedených činů se podle zjištění soudu dopustil tím, že po předešlé domluvě v České republice se svým zaměstnavatelem, pro kterého příležitostně pracoval jako řidič nákladního automobilu, ohledně propašování cigaret do Spolkové republiky Německo, dne 8. 7. 1998, vědom si toho, že se ve skrýši ve dvojité podlaze nákladního automobilu, který řídil, nachází 418 380 kusů nezdaněných a neproclených cigaret, přejel přes Celný úřad v Drážďanech/Friedrichstadt v rámci přepravy kamionů po železnici na území Spolkové republiky Německo, aniž přihlásil převážené nezdaněné a neproclené cigarety k proclení, na něž by připadal dovozní poplatek v celkové výši 99 046,92 DM. Po celním odbavení vozidla jel k firmě G. F. u L., kde jako oficiální náklad odevzdal šrot. Po vyložení se telefonicky ohlásil u již odsouzeného J. P., který měl cigarety převzít. Poté se s P., který řídil dodávku, sešel a obě vozidla sjela z dálnice do lesa, kde kartony cigaret naskládali do dodávky. V tomto okamžiku zasáhli úředníci Celní pátrací služby v D., kteří odsouzeného sledovali, aniž si toho všiml, od jeho odjezdu z Celního úřadu v D./F. Za svůj podíl na popsaném činu mu byla přislíbena odměna ve výši 300 DM. Pro tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let.
Dne 30. 4. 2002 pod sp. zn. 34471/2000-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu podle právního řádu České republiky (trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. M. L. se pro přislíbený finanční prospěch rozhodující měrou podílel na páchání závažné organizované hospodářské trestné činnosti, jíž byla německému státu způsobena značně vysoká škoda. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. června 2002
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch