ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.112.2002.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 26. června 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky V. S. rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 21. 1. 1999, sp. zn. 251 Ls 142 Js 069894/98, a to pro trestný čin převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1 a 2, §92 odst. 1 č. 1 a 6, §3 odst. 1, §55 odst. 1, §58 odst. 1 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo a §105 odst. 1 č. 1, §17 odst. 2 zákona o soudech mládeže Spolkové republiky Německo, k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 21. 1. 1999, sp. zn. 251 Ls 142 Js 069894/98, jenž nabyl právní moci dne 29. 1. 2002, byl V. S. uznán vinným trestným činem převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1 a 2, §92 odst. 1 č. 1 a 6, §3 odst. 1, §55 odst. 1, §58 odst. 1 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo a §105 odst. 1 č. 1, §17 odst. 2 zákona o soudech mládeže Spolkové republiky Německo. Uvedených činů se podle zjištění soudu dopustil tím, že dne 15. 11. 1998 obdržel pověření od neznámého českého státního příslušníka, aby převedl devatenáct jugoslávských státních příslušníků za úplatu 100 DM za osobu pěšky mimo hraniční přechod přes česko-německou hranici na území Spolkové republiky Německo. Obžalovaný převzal tyto jugoslávské státní příslušníky v R. v České republice a převedl je s dalším neznámým českým státním příslušníkem podle stanoveného plánu přes česko-německou hranici na území Spolkové republiky Německo, kde se dne 16. 11. 1998 setkal s jinou osobou. Jedenáct jugoslávských státních příslušníků bylo zadrženo 16. 11. 1998 v E. Ostatních osm jugoslávských státních příslušníků bylo zadrženo stejný den v B. S. Obžalovaný byl dne 16. 11. 1998 zadržen v nádražní budově N. Obžalovaný věděl, že všichni jugoslávští státní příslušníci neměli povolení k pobytu ve Spolkové republice Německo.
Pro tento trestný čin byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.
Dne 24. 4. 2002 pod sp. zn. 2396/2000-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. V. S. se za přislíbený finanční prospěch jako spoluorganizátor podílel na ilegální přepravě většího množství cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. června 2002
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík