ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.113.2002.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 2. července 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky V. M., rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 4. 3. 1998, sp. zn. 212 Ds 142 Js 067202/97, a to pro trestné činy převádění cizinců, nedovoleného přicestování po vyhoštění, nedovoleného pobytu po vyhoštění a nedovoleného pobytu bez pasu podle §4 odst. 1, §8 odst. 2, věta 1, §39 odst. 1, §92 odst. 1 č. 1, 2, 6, odst. 2 č. 1 a, b, §92a odst. 1 č. 1 cizineckého zákona a §52 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 4. 3. 1998, sp. zn. 212 Ds 142 Js 067202/97, jenž nabyl právní moci dne 12. 3. 1998, byl V. M. uznán vinným trestnými činy převádění cizinců, nedovoleného přicestování po vyhoštění, nedovoleného pobytu po vyhoštění a nedovoleného pobytu bez pasu podle §4 odst. 1, §8 odst. 2, věta 1, §39 odst. 1, §92 odst. 1 č. 1, 2, 6, odst. 2 č. 1 a, b, §92a odst. 1 č. 1 cizineckého zákona a §52 trestního zákona Spolkové republiky Německo. Uvedených činů se podle zjištění soudu dopustil tím, že po předchozí dohodě s další osobou a za přislíbenou odměnu ve výši 700 DM, byl touto osobou spolu s pěti iráckými státními příslušníky dne 13. 10. 1997 převezen osobním automobilem z D. do blízkosti německo-české hranice u S. Odtud převedl těchto pět iráckých státních příslušníků v nočních hodinách pěšky přes německo-českou hranici mimo povolený hraniční přechod směrem na K., přestože věděl, že jím převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Stejně tak věděl, že byl na základě nařízení cizineckého úřadu, úřadu zemského rady B. ze dne 12. 9. 1996 vyhoštěn a neměl zvláštní povolení pro vstup ani platný pas. Pro tento trestný čin byl V. M. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců.
Dne 30. 4. 2002 pod sp. zn. 3023/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestné činy nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák., maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. V. M. se za přislíbený finanční prospěch podílel na ilegální přepravě cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Závažnost činu je zde podstatnou měrou zvyšována okolností vztahující se k osobě odsouzeného (jež se podává z předmětného rozsudku německého soudu), a to že V. M. byl v minulosti před spácháním posuzovaného trestného činu již dvakrát odsouzen německým soudem za trestnou činnost stejného charakteru. Navíc opětovně nerespektoval úřední rozhodnutí, jímž byl vyhoštěn z území Spolkové republiky Německo, když na její území vstoupil a zdržoval se na něm. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. července 2002
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch