ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.114.2002.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 18. července 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanů České republiky P. B., a R. K., rozsudkem Obvodového soudu v Chemnitzu, Spolková republika Německo, ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 10 Ls 810 Js 37089/98, a to pro trestný čin nedovoleného dovozu omamných prostředků ve spojení s nedovoleným držením a obchodováním s omamnými prostředky v nemalém množství podle §3 odst. 1, §29a odst. 1 č. 2, §30 odst. 1 č. 4 a přílohy I. zákona o drogách, §25 odst. 2, §52 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků u každého z nich.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodového soudu v Chemnitzu, Spolková republika Německo, ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 10 Ls 810 Js 37089/98, jenž nabyl právní moci dne 14. 4. 1999, byli P. B. a R. K. uznáni vinnými trestným činem nedovoleného dovozu omamných prostředků ve spojení s nedovoleným držením a obchodováním s omamnými prostředky v nemalém množství podle §3 odst. 1, §29a odst. 1 č. 2, §30 odst. 1 č. 4 a přílohy I. zákona o drogách, §25 odst. 2, §52 trestního zákona Spolkové republiky. Uvedeného činu se podle zjištění soudu dopustili tím, že po společném rozhodnutí převezli počátkem září 1998 z České republiky do Německé spolkové Republiky celkové množství minimálně 2.048,28 gramů hašiše s množstvím účinné látky celkem minimálně 125,86 gramů THC a celkovým množstvím minimálně 345,19 gramů metamfetaminu s množstvím účinné látky minimálně 218,81 gramů metamfetaminové báze. Tyto omamné a psychotropní látky chtěli dále prodat za odměnu potenciálním konzumentům. Při prohlídce dne 26. 9. 1998 policie nalezla u obžalovaných uvedené množství omamného prostředku v jimi najatém pokoji v Z. Oba obžalovaní věděli, že nevlastní potřebné právní povolení pro držení, obchodování a dovoz omamných prostředků.
Pro tento trestný čin byli odsouzeni P. B. a R. K. každý k trestu odnětí svobody v trvání dvou let.
Dne 30. 4. 2002 pod sp. zn. 4611/2001-MO-M a 4586/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedených odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzení jsou občany České republiky, kteří byli odsouzeni cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. P. B. a R. K. drželi a převáželi nemalé množství omamných a psychotropních látek za účelem jejich prodeje. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky, přičemž Česká republika je k jejímu stíhání zavázána i mezinárodními smlouvami. Pokud jde o druh trestu, byl jim uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v citelné výši. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. července 2002
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík