ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.115.2002.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 26. června 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky K. S., rozsudkem Okresního soudu v Norimberku, Spolková republika Německo, ze dne 3. 12. 1998, sp. zn. 44 Ds 454 Js 43098/98, a to pro trestné činy ilegálního převádění cizinců ve čtyřech případech a společného ilegálního převádění cizinců v osmi případech podle §92 odst. 1 č. 1 a 6, §92a odst. 1 č. 1 a 2 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo a §25 odst. 2, §52 a §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Norimberku, Spolková republika Německo, ze dne 3. 12. 1998, sp. zn. 44 Ds 454 Js 43098/98, jenž nabyl právní moci ve vztahu k K. S. dne 3. 2. 1999, byl jmenovaný uznán vinným trestnými činy ilegálního převádění cizinců ve čtyřech případech a společného ilegálního převádění cizinců v osmi případech podle §92 odst. 1 č. 1 a 6, §92a odst. 1 č. 1 a 2 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo a §25 odst. 2, §52 a §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedených činů se podle zjištění soudu dopustil tím, že na základě předchozí domluvy s organizátorem převaděčských akcí se ve více případech podílel za pravidelnou úplatu na převedení cizích státních příslušníků z České republiky do Spolkové republiky Německo, a to tak, že převáděné osoby dopravil z P. do blízkosti státní hranice u H., odkud byly tyto převedeny přes „zelenou hranici“ na německé území k parkovišti u B., kde je opět převzal k další přepravě do N. Konkrétně takto přepravil v noci z 9. 8. 1998 na 10. 8. 1998 čtyři cizí státní příslušníky, kdy za tři převaděčské jízdy mu byla přislíbena odměna ve výši 50 000 Kč, a v noci z 18. 8. 1998 na 19. 8. 1998 spolu se spoluobžalovaným B., kterého předtím k převádění cizinců získal, celkem osm cizích státních příslušníků s tím, že sám S. přepravoval ve svém osobním automobilu čtyři z nich. Ve všech případech jednal s vědomím, že přepravované osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Pro tyto trestné činy byl K. S. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců.
Dne 30. 4. 2002 pod sp. zn. 4599/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. K. S. se jednak za přislíbený finanční prospěch opakovaně podílel na organizované ilegální přepravě cizinců přes státní hranici na území jiného státu a jednak k této činnosti získal další osobu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. června 2002
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch