ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.116.2002.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 18. července 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. Č., rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 23. 2. 1999, sp. zn. 214 Ds 148 Js 059120/98, a to pro trestný čin ilegálního převádění cizinců podle §92a odst. 1, věta první, č. 1 var. 2, č. 1 a 2 var. 2, §92 odst. 1 č. 1 a č. 6, §2 odst. 1, věta první, §55 odst. 1, §58 odst. 1, věta první a druhá cizineckého zákona Spolkové republiky Německo a §52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 23. 2. 1999, sp. zn. 214 Ds 148 Js 059120/98, jenž nabyl právní moci dne 26. 4. 1999, byl M. Č. uznán vinným trestným činem ilegálního převádění cizinců podle §92a odst. 1, věta první, č. 1 var. 2, č. 1 a 2 var. 2, §92 odst. 1 č. 1 a č. 6, §2 odst. 1, věta první, §55 odst. 1, §58 odst. 1, věta první a druhá cizineckého zákona Spolkové republiky Německo a §52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že dne 26. 9. 1998 v průběhu odpoledne přepravil za finanční odměnu přislíbenou blíže nezjištěnou osobou v osobním automobilu z České republiky přes zelenou hranici na území Spolkové republiky Německo 6 jugoslávských státních občanů, o nichž věděl, že nemají povolení k pobytu na území Spolkové republiky Německo. V blízkosti hranic v obvodu obce B. však byli cizinci zadrženi. Obžalovaný byl poté zadržen při útěku v jiném osobním vozidle na území Spolkové republiky Německo.
Pro tento trestný čin byl M. Č. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců.
Dne 30. 4. 2002 pod sp. zn. 21/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. M. Č. se za přislíbený finanční prospěch podílel na ilegální přepravě cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Z rozsudku Okresního soudu v Drážďanech je také patrno, že za ilegální přepravu cizinců byl M. Č. již v minulosti ve Spolkové republice Německo soudně trestán. Jedná se přitom o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. července 2002
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík