ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.118.2002.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 18. července 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanky České republiky H. H., rozsudkem Obvodového soudu v Hofu, Spolková republika Německo, ze dne 26. 8. 1998, sp. zn. 7 Ls 222 Js 8230/98, a to pro trestný čin nedovoleného dovozu omamných prostředků a nedovoleného obchodování s omamnými prostředky podle §29 I č. 1, §29a I č. 2, II, §30 I č. 4, II, §31 č. 1 zákona o omamných prostředcích Spolkové republiky Německo a §52 a §53 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a sedmi měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodového soudu v Hofu, Spolková republika Německo, ze dne 26. 8. 1998, sp. zn. 7 Ls 222 Js 8230/98, byla H. H. uznána vinnou trestným činem nedovoleného dovozu omamných prostředků a nedovoleného obchodování s omamnými prostředky podle §29 I č. 1, §29a I č. 2, II, §30 I č. 4, II, §31 č. 1 zákona o omamných prostředcích Spolkové republiky Německo a §52 a §53 trestního zákona Spolkové republiky Německo. Uvedeného činu se podle zjištění soudu dopustila tím, že společně s další osobou nejprve dne 13. 5. 1998 v S., SRN, předala zdarma vzorek amfetaminu, a dne 14. 5. 1998 přivezla do S. 20 g amfetaminu, toto prodala a obdržela za to 200 DM. Dne 18. 5. 1998 pak vedla se zájemcem o koupi několik telefonických rozhovorů o realizaci dalšího prodeje omamné látky a převezla dne 18. 5. 1998 149 g amfetaminu s amfetaminovou bází 81,85 g obsahu účinné látky přes německo-českou hranici u N. a předala ho na německém území zájemci o koupi, který za něj zaplatil 7500 DM. H. H., která byla nato zadržena, měla za tento obchod obdržet 500 DM a přitom nedisponovala potřebnými povoleními podle zákona o omamných prostředcích.
Pro tento trestný čin byla H. H. odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a sedmi měsíců.
Dne 2. 5. 2002 pod sp. zn. 3096/2000-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení Německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzená je občankou České republiky, která byla odsouzena cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů - §187 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. H. H. se za přislíbený finanční prospěch společně s další osobou opakovaně podílela na prodeji psychotropních látek a jedů. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, k jejímuž stíhání Českou republikou zavazují i mezinárodní smlouvy. Pokud jde o druh trestu, byl jí uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. července 2002
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík