ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.122.2002.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 18. července 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. B., rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 28. 3. 2000, sp. zn. 217 Ds 148 Js 071283/99, a to pro trestný čin společného nezákonného převádění cizinců přes hranici podle §92a odst. 1 č. 1, č. 2, §92 odst. 1 č. 1 a č. 6 cizineckého zákona ve spojení s §55 odst. 1 a §58 odst. 1 cizineckého zákona a §25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 28. 3. 2000, sp. zn. 217 Ds 148 Js 071283/99, jenž nabyl právní moci dne 5. 4. 2000, byl M. B. uznán vinným trestným činem společného nezákonného převádění cizinců přes hranici podle §92a odst. 1 č. 1, č. 2, §92 odst. 1 č. 1 a č. 6 cizineckého zákona ve spojení s §55 odst. 1 a §58 odst. 1 cizineckého zákona a §25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že si za účelem ilegálního převozu cizinců koncem listopadu půjčil dodávku a podle předběžné dohody s neznámou osobou říkající si „P.“ přijel dne 3. 12. 1999 na smluvené místo převzetí na parkoviště v C., když krátce předtím obdržel pokyn, aby uvedené osoby dopravil do B. Na smluveném místě pak do jím řízeného vozu nastoupilo 15 Afghánců, o nichž bylo obžalovanému známo, že nevlastní žádné povolení ke vstupu ani k pobytu na území Spolkové republiky Německo. Nedlouho poté byl na silnici F. předběžně zadržen příslušníky Ochrany spolkových hranic.
Pro tento trestný čin byl M. B. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců.
Dne 20. 5. 2002 pod sp. zn. 5002/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. M. B. se za přislíbenou odměnu společně s další osobou podílel na ilegální přepravě cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. července 2002
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík