ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.124.2002.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 18. července 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky P. S., rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 11. 4. 2000, sp. zn. 250 Ls 142 Js 066388/99 350, a to pro trestný čin převádění cizinců ve skupině ve dvou případech podle §92a odst. 2 č. 1, §92a odst. 1 č. 1 a č. 2, §92 odst. 1 č. 1 a §6 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo a §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 11. 4. 2000, sp. zn. 250 Ls 142 Js 066388/99 350, jenž nabyl právní moci dne 3. 4. 2000, byl P. S. uznán vinným trestným činem převádění cizinců ve skupině ve dvou případech podle §92a odst. 2 č. 1, §92a odst. 1 č. 1 a č. 2, §92 odst. č. 1 a §6 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo a §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že dne 28. 4. 1999 za odměnu převedl přes německo-českou hranici v oblasti S. osm kosovských Albánců, přičemž si byl vědom, že tito nedisponují povoleními k pobytu potřebnými pro dovolené přicestování a dovolený pobyt ve Spolkové republice Německo. Tyto cizince předal dalším osobám, které je měly převézt dále do vnitrozemí. Dne 11. 11. 1999 společně s další osobou převedly pěšky skupinu minimálně dvacetidevíti cizích státních příslušníků přes česko?německou hranici do Spolkové republiky Německo, a to za odměnu 40 DM za převedeného cizince. Obžalovaný věděl, že tito cizinci nedisponovali povolením k pobytu potřebnému pro dovolené přicestování a pro dovolený pobyt ve Spolkové republice Německo.
Pro tento trestný čin byl P. S. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců.
Dne 27. 5. 2002 pod sp. zn. 4749/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. P. S. se za přislíbený finanční prospěch společně s další osobou opakovaně podílel na ilegální přepravě cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. července 2002
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík