Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18.07.2002, sp. zn. 11 Tcu 126/2002 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.126.2002.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.126.2002.1
USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky projednal dne18. července 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto: Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. B., rozsudkem Okresního soudu ve Weidenu, Spolková republika Německo, ze dne 6. 4. 1995, sp. zn. Ls 7 Js 21787/94, a to pro trestný čin krádeže podle §242 I, §243 I č. 1, §25 II, §56 III trestního zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu ve Weidenu, Spolková republika Německo, ze dne 6. 4. 1995, sp. zn. Ls 7 Js 21787/94, jenž ohledně J. B. nabyl právní moci dne 7. 6. 1995, byl J. B. uznán vinným trestným činem krádeže podle §242 I, §243 I č. 1, §25 II, §56 III trestního zákona Spolkové republiky Německo. Uvedeného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že dne 10. 11. 1994 přicestoval se spoluobžalovanými L. a P. přes hraniční přechod S. do Spolkové republiky, a to za účelem provedení vloupání do obchodu a následného prodeje odcizených věcí. Obžalovaný B. řídil vozidlo a poté ve W. v něm čekal, až jeho spolupachatelé odcizí z výkladní skříně obchodu s elektropřístroji firmy F., elektropřístroje a tyto potom měli v úmyslu odvézt autem, ve kterém na ně čekal B. P. a L. rozbili výkladní skříně, z výlohy vzali každý dva videorekordéry, a to v hodnotě 1.395,- DM, l.499,- DM, 695,- DM a 1.398,- DM a běželi k vozidlu B., který na ně čekal. Byli však zadrženi ochranou policejního ředitelství ve W. Rozbitím výkladní skříně pak vznikla věcná škoda ve výši cca 4.000,- DM. Za tento trestný čin byl J. B. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Dne 29. 5. 2002 pod sp. zn. 4965/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu podle právního řádu České republiky (trestný čin krádeže podle §247 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Obviněný společně se dvěma osobami přijel na území Spolkové republiky Německo s předem přijatým záměrem odcizit elektroniku a tu pak prodat. Násilným překonáním překážky se zmocnili věcí v hodnotě téměř 100.000,- Kč. Tyto okolnosti ukazují na závažnost jím spáchaného činu. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 18. července 2002 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:07/18/2002
Spisová značka:11 Tcu 126/2002
ECLI:ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.126.2002.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-19