ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.129.2002.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 26. června 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky P. B., rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 20. 12. 1996, sp. zn. 212 Ds 204 Js 43907/96, a to pro trestný čin převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1 a 2 cizineckého zákona a §25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 20. 12. 1996, sp. zn. 212 Ds 204 Js 43907/96, jenž nabyl právní moci dne 28. 12. 1996, byl P. B. uznán vinným trestným činem převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1 a 2 cizineckého zákona a §25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že dne 13. 8. 1996, po předchozí nabídce ohledně převádění cizinců přes státní hranici za úplatu, převzal okolo 22.15 hod. v Ú. n. L. spolu se spoluodsouzeným D. do motorových vozidel, které řídili, a to do VW busu T4 a Fordu Transit, celkem 41 cizích státních příslušníků, které přepravili k česko-německé státní hranici v oblasti M. Tam přepravované osoby vystoupily a byly spoluodsouzeným B. pěšky převedeny přes „zelnou hranici“ na dohodnuté místo na parkovišti za benzinovým čerpadlem v obci A., kde cizince opět převzali do automobilů B. s D., k další přepravě do F. n. M., M. a S. V oblasti obce R. však byli zastaveni hlídkou Spolkové ostrahy hranic. P. B. přitom jednal s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady nezbytnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Pro případ úspěšného převedení osob mu byla přislíbena odměna ve výši 2000 DM, na benzín a jiné výlohy obdržel částku ve výši 100 DM. Pro tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.
Dne 10. 6. 2002 pod sp. zn. 4791/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. P. B. se za přislíbený finanční prospěch podílel na organizované ilegální přepravě značného počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. června 2002
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch