Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.07.2002, sp. zn. 11 Tcu 139/2002 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.139.2002.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.139.2002.1
USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky projednal dne 30. července 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto: Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. Č. rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 30. 3. 2000, sp. zn. 210 Ds 142 Js 007936/00 698, a to pro trestný čin převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1 a 2, §92 odst. 1 č. 1 a 6 cizineckého zákona, §25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Odůvodnění: Rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 30. 3. 2000, sp. zn. 210 Ds 142 Js 007936/00 698, jenž nabyl právní moci dne 7. 4. 2000, byl M. Č. uznán vinným trestným činem převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1 a 2, §92 odst. 1 č. 1 a 6 cizineckého zákona, §25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že dne 7. 2. 2000 vzal kolem 17.00 hod. do osobního automobilu VW Jetta, české státní poznávací značky STI 05 – 87, v oblasti obchodu ALDI v blízkosti kliniky H. skupinu devíti afghánských státních příslušníků, kteří předtím přicestovali pěšky v oblasti H. přes česko – německou hranici na spolkové území, aby je převezl do vnitrozemí země do L., přičemž minimálně považoval za možné, že cizí státní příslušníci třetích zemí nedisponovali povolením k pobytu potřebnými pro dovolené přicestování nebo dovolený pobyt ve Spolkové republice Německo, a za to mu byla přislíbena objednatelem odměna ve výši 500,- DM. Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody na jeden rok. Dne 23. 7. 2002 pod sp. zn. 4837/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. M. Č. se pro finanční prospěch podílel na organizované ilegální přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 30. července 2002 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:07/30/2002
Spisová značka:11 Tcu 139/2002
ECLI:ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.139.2002.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-19