ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.14.2002.1
sp. zn. 11 Tcu 14/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 22. března 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky Z. B., rozsudkem Okresního soudu ve Weidenu i. d. OPf., Spolková republika Německo, ze dne 4. 3. 1999, sp. zn. 3 Ls 5 Js 14259/97, a to pro trestné činy krádeže nebo přechovávání věci z trestné činnosti v souběhu s paděláním listiny podle §242 odst. 1, §259 odst. 1, §267 odst. 1, §52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání dvou let.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Weidenu i. d. OPf., Spolková republika Německo, ze dne 4. 3. 1999, sp. zn. 3 Ls 5 Js 14259/97, jenž nabyl právní moci dne 16. 6. 1999, byl Z. B. uznán vinným trestnými činy krádeže nebo přechovávání věci z trestné činnosti v souběhu s paděláním listiny podle §242 odst. 1, §259 odst. 1, §267 odst. 1, §52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že buď sám odcizil v noci na 30. 7. 1995 z otevřeného podnikového pozemku prodejny automobilů A. H. GmbH, K., osobní automobil značky Nissan Terrano v hodnotě cca. 38 000 DM, nebo jej později s vědomím krádeže převedl na sebe, aby ho používal jako vlastní. Buď sám odstranil původní identifikační číslo vozidla nebo je nechal odstranit a za ně vyrazil jiné identifikační číslo nebo je nechal vyrazit, či věděl, že původní identifikační číslo vozidla bylo odstraněno a za ně vyraženo jiné, aby krádež vozidla byla zatajena. Za tímto účelem také diponoval padělanou kupní smlouvou, uzavřenou dne 16. 6. 1994 mezi ním jako kupujícím a další osobou jako prodávajícím, znějící na vozidlo Nissan Terrano se stejným identifikačním číslem, jaké bylo přeraženo na odcizeném voze. Dne 22. 9. 1997 přijel obžalovaný s tímto automobilem na hraniční přechod W. k vycestování do České republiky. Vůz měl českou poznávací značku a nově vyražené identifikační číslo, které obojí původně patřilo vozidlu, jenž koupil v prosinci 1994 od svého bratra. Po prohlídce pohraniční policií bylo vozidlo zajištěno. Za tyto trestné činy byl Z. B. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let.
Dne 22. 1. 2002 pod sp. zn. 3505/2000-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin podílnictví podle §251 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Z. B. se dopustil poměrně závažné majetkové trestné činnosti s vyšším stupněm společenské nebezpečnosti, za což byl odsouzen k relativně citelnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. března 2002
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch