ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.141.2002.1
sp. zn. 11 Tcu 141/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 30. července 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky R. H. rozsudkem Obvodového soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 28. 10. 1999, sp. zn. 10 Ds 250 Js 3896/99, a to pro trestný čin převádění cizinců ve dvou případech podle §92a odst. 1 č. 1, č. 2 cizineckého zákona, §25 odst. 2, §52, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodového soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 28. 10. 1999, sp. zn. 10 Ds 250 Js 3896/99, jenž nabyl právní moci dne 5. 11. 1999, byl R. H. uznán vinným trestným činem převádění cizinců ve dvou případech podle §92a odst. 1 č. 1, č. 2 cizineckého zákona, §25 odst. 2, §52, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že:
1. v noci ze 7. 1. na 8. 1. 1999 jel s motorovým vozidlem Opel Kadett, SPZ CR CLI 45 – 97 na dohodnuté místo u obce S., kde převzal od neznámého pěšího převaděče 3 státní příslušníky Srí Lanky, kteří byli převedení přes „zelenou hranici“, a jel s nimi do L., avšak byl ve 2.00 hod na silnici B-96 v obci R. zadržen, vyslechnut a propuštěn a výše uvedení občané Srí Lanky byli poslání zpět do České republiky.
2. v noci z 19. 1. na 20. 1. 1999 převedl tyto tři občany Srí Lanky a ještě jednoho dalšího „venkovana“ pěšky přes „zelenou hranici“ a předal tyto 4 ilegálně převedené cizince jím najatému motorizovanému převaděči, který je měl odvézt do M. V obou případech mu byly známy celkové okolnosti, totiž jmenovitě to, že žádný z těchto tří občanů Srí Lanky ani čtvrtá osoba nevlastnili potřebné doklady pro vjezd do Spolkové republiky Německo a pro pobyt na spolkovém území a v obou případech by v případě úspěšného převedení a dodání těchto osob po svém návratu do Rumburku obdržel od „B.“, člena převaděčské skupiny, 400,- DM. Za tento trestný čin byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců.
Dne 23. 7. 2002 pod sp. zn. 3029/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. R. H. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na organizované ilegální přepravě několika cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. července 2002
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík